Luca

8/10. Kdo čekal filozofující Duši... bude zákonitě zklamán. Kdo se rád vrátí do svých dětských let, představ a bujaré fantazie - bude nadšený. Pixar po delší době předkládá projekt, který ve všech ohledech sází na osvědčený koncept a v rámci animované tvorby nepřináší takřka nic nového. Jenže zas tomu nechybí to srdíčko. A já se na tomhle rošťáckém dobrodružství nechal plně unášet až do závěrečných titulků. Až je mi líto těch, kteří v dospělosti zapomněli... jaký byl svět kolem nich. Hrozně hřejivý film. Všechna čest! (01.07.2021)

Příjemný letní animák od Pixaru. To je ale asi tak všechno, nic víc v něm nenajdete. Na první pohled se nabízí srovnání s Malou mořskou vílou. Děj se odehrává zhruba v 50. letech na italském pobřeží. Mladí kluci, kteří žijí pod vodou se rozhodnou zjistit, jaké to je žít mezi lidmi. To se jim zalíbí. Místní obyvatelé ale nemají rádi mořské tvory a jim hrozí odhalení. Narazí ale i na hodné lidi s těmi se spřátelí. Celé to vrcholí triatlonem, kde se skutečně zjistí, kdo je na čí straně. Víc od toho nečekejte. "Silenzio Bruno!" (13.12.2021)

Ve skutečnosti si nemyslím, že "dospělý mód" je silná stránka Pixaru, v praxi to pro mě byl vždycky spíš ne zcela funkční, pouze efektní branding, takže mi rozhodně nevadí, spíš naopak, že Luca je především naivní dobrodružství. Myslím, že nebylo nutné realizovat to jako další variaci na Hledá se Nemo co se týče rodiče zakazujícího dítěti navázat vztah se světem, šlo najít určitě trochu méně násilný a okoukaný rámec, přesto je ale celý film naplněný tak krásnou atmosférou, že to tomu rád odpustím - podobně jako v případě Coco. Queer čtení je pochopitelné a je sympatické, že ten film se mu vyloženě nebrání, ale pro mě to bylo především takové to klučičí dobrodružství, kterých měla plno generace našich rodičů, ale moje překvapivě ne, a v tomhle ohledu to byl krásný zážitek - takový film bych potřeboval v dětství. Sice bych vážně rád, kdyby to mělo propracovanější zápletku a vyústění, ale co. 3 a 1/2 (05.07.2021)

Homofobie a transfobie hlavy státu mě překvapuje, když je to jednak pussydent, vyjadřující se jako čurák (tj. jako jeden obsáhne min. dva gendery), jednak bych očekával větší pochopení pro trans osoby u někoho, kdo je ztělesněním transhumanismu, když Miloš Zeman definitivně srostl se svým vozíkem a stal se z něj Mimoš Zelan. Rodiče s dětmi, potažmo kdokoliv preferující proqueer audiovizuální obsahy s postavami bez koprolálie, mohou/může jít do kina na pixarovku LUCA. Sice jako jiné pixarovky pracuje s mnohokrát osvědčeným, až omšelým. Vyprávění je zase organizováno kolem proměňujících se vztahů a cílů dvou ústředních postav, kdy jedna je vůči druhé zpočátku jejím opakem, aby v rámci vývoje skončily jako více si podobné (TOY STORY, HLEDÁ SE NEMO, VZHŮRU DO OBLAK, V HLAVĚ, DUŠE...). Někdy - jako zde - se k tomu přidává další figura sloužící jako katalyzátor vztahů dvou hrdinů (PŘÍŠERKY S. R. O., TOY STORY 4). (S jistou mírou podvratnosti by se dění snímku dalo shrnout jako vyprávění o vztahu dvou mužů, který svým montováním se do něj pokazí žena, tj. že by šlo o takovou dětskou verzi anti/korporátní romance KLUB RVÁČŮ.) Znovu se zužitkovávají žánrová schémata, která jsou nápomocná k cestě postav za poznáním  vlastní identity a nějakému tomu ponaučení, přičemž jako dříve se pracuje s prvky a postupy příznačnými pro sportovní filmy (první a třetí AUTA). A i tentokrát je svět příběhu založen na jasně dané dualitě, akorát tentokrát ten svět příběhu není tak propracován jako dřívější (vzhledem k blízkosti prostředí třeba z pod/mořských HLEDÁ SE NEMO anebo HLEDÁ SE DORY, z městských, vytěžujících atraktivní cizí kulturu, COCO) a způsob jeho prezentování moc nepomáhá uvěřitelnosti změny náhledu/názorů jeho obyvatel v závěru. Pixaru se ale více než dříve daří v LUCA pracovat s kinematografickým odkazem, a tím nemyslím jenom četné narážky až variace kanonických italských děl (viz epilog), ale především vymezení se vůči queerfobnímu odkazu disneyovek. Ty totiž často kódovaly antagonistické postavy jako queer, zatímco zde je to převráceno: antagonistické postavy jsou queerfobní, kladné postavy i kladné vedlejší jsou proqueer. A největší klad - dle některých však kvůli nevyhraněnosti a otevřenosti čtení i největší zápor - je, že ona metafora jinakosti a přepsání Malé mořské víly a dalších umožňuje vykládat film jako příběh o gay/bi postavách, jako příběh o imigrantech vynořujících se na břehu, jako... univerzální příběh o jinakosti a jejím ne/přijímání. A konzervativně založení/é si mohou najít hodnoty jako síla přátelství, důležitost pospolitosti rodiny, sebevzdělávání a vůbec seberozvoje. Za mě tolik, že mi tento nepřiznaný prequel k DEJ MI SVÉ JMÉNO a KRAMPACU nebyl odporný, naopak bych se jal demonstrovat za to, aby takových bylo víc. (28.06.2021)

Předvídatelné, ploché. Hlavně si ale nejsem jistý, jeslti je posilování kulturních / regionálních / národních sterotypů opravdu projevem jejich milé oslavy a tím správným nástrojem pro šíření evangelia tolerance - vždyť to je snad přímo protimluvné. A spíš to působí jako dost povrchní / cynická apropriace, přívlastňování, vybraných motivů, bez nějaké promyšlenější souvislosti. Luca neni Coco. Jako dobrodrůžo pro děti dobrý, ale to by Pixar nesměl pomrkávat na dospělé. (29.11.2021)