Legenda o "1900"

Až tak ma to nebralo, čakal som niečo oveľa lepšie a najmä s lepšou dejovou líniou. Príbeh o osirelom novorodencovi na lodi a jeho následnom živote bol síce zaujímavý, no moje očakávania moc nenaplnil. Dokonca ani ten početný výskyt klavírnej hudby so mnou nič nerobil, ale to bude asi aj tým, že jazz a speed-pianová hudba ma nikdy moc nebrala. Keď už som mal pocit, že príbeh sa začne uberať iným smerom a 1900 sa odhodlá vydať do sveta mimo oceánu, tak som zostal sklamaný z jeho rozhodnutia. Je to síce majster Tornatore, no keď porovnávam s jeho novšími filmami, tak toto ma až tak neoslovilo, aj keď námet to bol výnimočný. (09.11.2013)

Tenhle film buší od začátku do konce do kláves citu a dojetí, co mu síly jen stačí. Sice touto taktikou vyloudí hezkou písničku, ale nic převratného. 1900 je mládenec, který byl nalezen na lodi Virginian, kde také zůstal a stal se lodním klavíristou s fenomenálním talentem. Film je rozdělen do dvou časových linií. První je pátrání hudebníka Maxe po svém příteli od piána doprovázené Maxovým retrospektivním vyprávěním, které líčí život 1900. Obě linie do sebe hezky zapadají. Dominantou filmu je skvělá hudba Ennia Morriconeho a bezchybný výkon Tima Rotha. Je zde několik skvělých scén (souboj a rozbouřené moře) ,ale také spousta scén ,které vyšumí do ztracena. Jedná se o velice příjemný film, který někdy útočí až moc vypočítavě na city, ale není důvod si ho neužít. (19.04.2007)

K tomuto filmu sa dostávam 26 rokov od jeho vzniku. Práve som si prečítal literárnu predlohu, ktorá je jedným z najlepších literárnych počinov, aké existujú (mimochodom je to možno najlepšia ukážka magického realizmu v literatúre, a to som si myslel, že naň majú „patent“ Latinoameričania). Je v tom potenciál na 800-stranovú ságu, Baricco z tohto nápadu urobil komornú hru jedného herca, čo je buď suverénnym ťahom génia alebo trestuhodným mrhaním literárnym námetom, neviem, až taký dobrý spisovateľ nie som. Tornatore v tej novele ten potenciál cítil a na výsledku je to aj vidieť, ide o učebnicovú ukážku adaptácie literárneho diela. Prvých 20 minút som sa ale len nevôľou vrtel v kresle a premýšľal som o tom, či som urobil správne, že som si najprv prečítal predlohu, lebo film sa pre mňa rozbiehal skutočne ilustratívnym spôsobom. Pre diváka bez znalosti predlohy to však musel byť úžasný zážitok, ktorý si neviem ani predstaviť (nízke hodnotenia tu všade naokolo sú pre mňa absolútne nepochopiteľné a vo vzťahu k úsiliu o klasickú vznešenú kinematografiu aj chrapúnsky nespravodlivé). Čoskoro som však zistil, že režisér si ma podmaňuje osobitným vplyvom, domýšľaním nenapísaného, vizuálnym pretlmočením prečítaného i precíteného a úplne si ma podmanil svojou veľkolepou víziou (vízia nerovná sa opulentnosť výrazových prostriedkov a la titanikovská ružová knižnica, mimochodom – zberatelia predmetov z Titaniku by sa mali radšej preorientovať na zbieranie predmetov z fiktívneho Virginianu, je to vzrušujúcejšie). Režisér mi proste vsugeroval: „Len sa pozeraj, ty smrad, ja som zďaleka neskončil“ a ja som zistil, že má dokonalú pravdu, preto by ma strašne zaujímalo, kde súdruhovia z USA urobili chybu, že tento skvost nebol na Oscara ani len nominovaný. Morriconeho výkon posúdiť neviem, lebo nedokážem určiť, kde je hranica medzi originálnou a prevzatou hudbou. PS1: Vo filme je mimoriadne krásna variácia na tému Smrti v Benátkach, akurát namiesto krásneho chlapca je tu krásne dievča, pričom treba povedať, že v novele táto pasáž chýba, režisér si ju proste „krásne“ dosníval. PS2: Iným pozoruhodným momentom je priblíženie secesného bálu spoza matovaného skla, až sa v jednej chvíli obrysy rozostria do podoby expresionistického obrazu od Kirchnera. Magické. PS3: Taliansky film je expertom na motív klavíra, tancujúceho za nepriaznivého počasia na palube zaoceánskeho parníka v 1. tretine 20. storočia, (viď Felliniho film A loď pláva). (08.09.2024)

Jsou filmy, které mají 3 hodiny stopáže a Vám přijde, že je to pořád málo, že k tomu příběhu jde ještě říct mnohem víc. No a pak jsou filmy, které trvají 2 hodiny a Vám přijde, že už po hodině neměli, co říct. Legenda o "1900" je ukázka druhého z typů, jehož čest zachraňuje vždy vynikající Guiseppe Tornatore. (13.08.2010)

Dokonale nádherný sentimentální film, ve kterém dominuje a také táhne Tim Roth a hudba Ennia Morriconeho. Vrcholem filmu pro mě není souboj na piano, ale rozhovor v podpalubí o "volání moře" či ještě lepší scénou, kdy dochází k nahrávání skladby a Tim Roth začne hrát a v tom uvidí mladou dívku, tohle jsou pro mě nekrásnější věci, kterýma film oplývá. K tomu si připočítejme nadhérný konec těsně před odpálením lodi, který spočívá v rozhovoru mezi Timem Rothem a Pruitt Taylor Vincem. Pro romantické povahy je tenhle film povinnost, pro ostatní konzumní část populace jen patos s kvalitní scénou souboje na piáno. Já mám tenhle film rád, takže určitě nebudu patřit k té druhé části, kteří nikdy neocení krásu těchto věcí. 100% - nádhera. (03.06.2010)