Le Trou
Il buco
The Hole
Le Trou
Režie:
Jacques BeckerKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Philippe ArthuysHrají:
Michel Constantin, Jean Keraudy, Philippe Leroy, Marc Michel, Raymond Meunier, Paul Pavel, Catherine Spaak, Philippe Dumat, Dominique Zardi (více)Obsahy(2)
Vězně v cele číslo šest spojuje myšlenka na útěk z vězení. Když sem přibude nový vězeň Gaspard, zkušený Roland jej zasvětí do vymyšleného plánu útěku tunelem. Na budování tunelu všichni v noci pracují a každým dnem se tak přibližují k vytoužené svobodě. Nejen tunel je zárukou jejich úspěšného útěku...
José Giovanni, velká osobnost francouzského filmu, přinesl před kameru vlastní zkušenost. Narodil se v Paříži v korsické rodině a již od brzkého mládí se musel sám o sebe postarat. Za války působil jako vysokohorský vůdce a pěšák v odbojovém hnutí, ale po osvobození se zapletl s podsvětím. Při loupežném přepadení jsou jeho strýc a bratr zabiti a mladý Giovanni dostává trest smrti. Jeho otec však o svého syna bojuje a José vychází z vězení v třiatřiceti letech. Svůj nešťastný příběh přenesl José Giovanni do své první knihy nazvané Díra, což je slangový výraz pro vězení.
Francouzský režisér Jacques Becker byl knihou nadšen a koupil práva. Giovanni se podílel na psaní dialogů a s Beckerem dál spolupracoval. Za svůj život napsal jednadvacet knih, pod čtyřiadvaceti filmy je podepsán jako scenárista a režisér - Dva muži ve městě, Sicilský klan, Poslední adresa a další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (93)
Být sympatický zvenku neznamená vždy být sympatický zevnitř. Oči nás někdy klamou. Možná dost často. Sebeklam a zavírání očí nad problémem totiž pomáhá lidem přežit nebo přejit to, co je pro ně těžké přijmout, protože by museli pohnout sami se sebou. A kam je ta inercie pak zavede? Do ještě větší díry? Jenže ... člověk by nejraději přece věřil - sobě, lidem, světu a nějaké stálosti aspoň v něčem. Na pevné půdě se totiž stojí snadněji než na zemi chvějící se pod nohama. A v tom chvění právě žijeme. ()
Jestliže Ernest Hemingway psal formou ledovce, kdy odkrýval pouze základní děj a zbytek nechávál na čtenáři, režisér Jacques Backer natočil tímto stylem Díru. Žádné vyslovené motivace, žádné hluboké myšlenky, prostě a jednoduše jen děj v podobě plánování útoku. Taková "jednoduchost" působí velice dobře na atmosféru, které navíc pomáhají i poměrně nestandartně dlouhé záběry (na střih někdy čekáme opravdu dlouho) a neexistence hudby. Místy film dokáže pořádně našponovat nervy. Vhodně jsou zvoleny také jednotlivé charaktery a nechybí ani pořádná tečka na konci. Spokojenost. P.S. Bacha na spoiler v obsahu. ()
Scénka, ked' bušil jeden z nich do betonu podlahy a druhý hlásil, že dozorci idú, bola ako zo sna. Ostatní sa len opierali o krabice a vôbec ich netankovalo, že ten hluk, ktorý to celé bušenie vydávalo, ich môže prezradiť a dozorci prešli len tak okolo, akoby sa nechumelilo. Nuž, šesdesiate roky mali svoje čaro a zdrhalo sa nejak ľahšie... ()
Roland to mal všetko prešpekulované na jednotku, šikovný to chlap. Akcia prebiehala hladko, bez jediného zádrhelu, šťastena stála na ich strane a aj chlapi mali nervy zo železa. Bohužiaľ mi chýbalo viac napätia a dusnej atmosféry, ale pozeralo sa na to výborne. A koniec? ... ten bol skvelý, presne podľa mojich predstáv. ()
Musím říci, že mě tenhle film docela dostal, přestože je opravdu dost dlouhý a záběry jsou někdy až nekonečné, tak jsem rád, že jsem to shlédl až do konce a měl tak příležitost si vychutnat jednotvárnou vězeňskou atmosféru a zároveň pocítit velkou vůli po svobodě. Závěr byl ledová sprcha a filmu to dodalo ten správný šmak. ()
Galerie (16)
Zajímavosti (8)
- Francouzský režisér Jean-Pierre Melville označil snímek za jeden z nejlepších francouzských filmů všech dob. (Kulmon)
- Režisér Jacques Becker zemřel pouhé dva týdny po dokončení filmu. (oje)
- Natáčení probíhalo po dobu 10 týdnů. (oje)
Reklama