Princezna ze mlejna

Nejsem si jistý tím, zda dokážu zůstat objektivní při hodnocení jákékoliv novodobé pohádky a to zejména proto, že na rozdíl od všech těch klasických československých filmových pohádek, jsou ty dnešní prošpikované triky a efekty, ve snaze je udělat atraktivnější, ale buď to u nás ještě stále neumí, nebo to do těch klasických pohádek prostě nepatří. Zdeněk Troška se s tím dokázal ukázkově poprat a přihmouřím li oči, tak to co nám Princezna ze mlejna předvádí, je asi to nejlepší co dnešní moderní filmové pohádky nabízí. (06.12.2014)

Troška točí své osobité pohádky ve stylu svých venkovských komedií, jen je celý děj pohádkový, primárně určený pro děti, k vidění jsou krásné lokace a skvělé kostýmy. Bohužel všechny pohádky, Princeznu ze mlejna nevyjímaje, jsou hrozně ukřičené, vystupují tam postavičky, které se pitvoří, poskakují a dělají všemožné eskapády, které při opakovaném sledování lezou krkem. První Princezna je v tomto ohledu ukázkovým příkladem, zároveň však díky krásnému prostředí a milé postavě dcery mlynáře v podání mladinké Andrei Černé se dá zvládnout. Srovnávat ale tuto Troškovu dnes již klasiku se starými dobrými princeznami ať už pyšnými, zlatovlasými, se zlatou hvězdou či tu umouněnou od popela, se snad ani nedá. Snesitelný průměr. (25.12.2013)

Zjistila jsem, že tuhle pohádku dokážu pořádně ocenit až teď, když už jsem starší. Vtipům, které jsem jako malá tolik nebrala, se směji jako bych je slyšela poprvé. Není tam žádná záporná postava, nikdo koho by se dalo bát. Prokouknutelné triky, jako je zpětně puštěný vodník, člověk svým způsobem ignoruje. Něco jako, když pro vás někdo má překvapení o kterém víte, ale nechcete dotyčnému zkazit radost, tak i tak děláte překvapenýho. Navíc je zde tolik nezapomenutelných hlášek, který běžně používáme i doma, že nižší hodnocení prostě nejde. (25.12.2015)

Tato pohádka přišla v době, kdy ČT ještě nechrlila co Štědrý den, to jednu pohádku a já k ní tehdy přistupoval s mírným despektem. Přeci jen se chtěla o vánocích prodrat mezi elitu typu Šíleně smutné princezny či Popelky. A s odstupem času musím uznat, že se tam prodrala. A na rozdíl od lecčehož soudobého se raději podívám po několikáté na ní, než na tu nudu co teď občas vzniká. Herci byli fajn (snad až na Jindřicha) i lokace, byť to trochu celé připomínalo reklamu také z devadesátých let na Tatranky Opávia - z darů naší země... A bod dávám i za úvodní písničku, která se směle zařadila po bok pohádkových písniček, které dnes v různých výběrech vychází na CD. Když pohádka baví i dospělé, je to dobrá pohádka. Tři tvarohové buchty od Elišky. * * * (10.03.2017)

Kolik kritiky si vyslechla nová norská Popelka kvůli polibku dvou chlapů, že prý se jedná o důkaz úpadku západu, že dřív se točily pohádky úplně jiné... a pak se člověk podívá na tohleto veledílo a jen zírá. Čertík je transvertista, vodník sice né, ale vypadá tak. V podstatě se tu nedá najít normální postava, jen samý úchyl a jako třešničku na dortu režisér obsadil do role Elišky toho nájemného vraha z Když se rozzlobíme, budeme zlí. Akorát mu nasadil paruku. No co to ksakru je? (02.01.2022)