Příběh Adély H.

Příběh Adély H., truffautovsky estetická romantická balada, je osobitým náhledem do esoterického stavu duše. Termín láska je zkoumán ze směru jednostranného zaměření absolutního propadnutí a posedlosti. Neutrální postoj a věcné zaujetí se soustředí na esoterické kompozice. Konfrontuje je se střídavým stavem nálady, aby polohy extrémismu romantického ideálu vyzdvihly objekt do antické velikosti. Fascinovaně a s pochopením pozoruje zmar genia v marastu nesprávně nastavené výhybky. Ohlédne se za dědičností a křehkou hranicí normality, akceptovatelnosti a šílenství. Hlavní postavou psychologické balady je Adèle Hugo alias Adèle Lewly (pozoruhodná Isabelle Adjani), šarmantní, vzdělaná a emancipovaná mladá dáma. Dědictví genia, přirozené nadání, tragické trauma a bezmezná oddanost poetickým ideálům. Vzor absolutní monogamní lásky se stal zajetím vyvoleného nejhlubšího prožitku a nezadržitelně pokračuje navzdory osudu. Smířlivost je střídána vztekem, vírou naděje, plačící prosbou, plamenným slibem, křehkou odevzdaností, zoufalým vyhrožováním a nikdy nekončící poutí. Esoterika duše je nejsilnější v kontrastech a rozporech vlastní duše. Hlavní mužskou postavou je Albert Pinson (sympatický Bruce Robinson), mladý anglický důstojník. Lehkomyslný i ctižádostivý. Oblíbený ve společnosti, přelétavý i navždy poznamenaný neměnnou konstantou. Výraznější postavou je paní Saunders (příjemná Sylvia Marriott), laskavá halifaxská domácí Adèlina kanadského pobytu. Z dalších rolí: neohrabaně okouzlený halifaxský knihkupec Whistler (Joseph Blatchley), kabaretní přesvědčivě falešný hypnotizér (Ivry Gitlis), vstřícný starý pan Saunders (Ruben Dorey), v zoufalství upozorněný soudce Johnstone (Raymond Falla), ochotný kočí Keaton (Clive Gillingham), kanadský lékař Murdock (Roger Martin), Pinsenův věrný ordonance (Carl Hathwell), či barbadoská pomocná ruka Madame Baa (Madame Louise). Truffautovy podmanivě odhalované stavy mysli velmi zdařile popisují směs zmatení a genia a střet krajností až do absurdní polohy romantického ideálu. Psychologicky působivé. (25.04.2018)

Truffautova reputace je pro mne čím dál víc typickou ukázkou moci moci a médií – kromě Julese a Jima a možná ještě Hebké kůže, která je ale esencí úpadku, jsem od něj neviděl prvotřídní film. A viděl jsem jich dost. Všechno je galsky vytříbené, promyšlené – a neautentické. Neustálá masáž sdělovacích prostředků (Truffaut=Nouvelle vague) způsobuje, že jsem ochotný dlouhou dobu zkoušet dál a dál, co vyprodukoval. Adéle je určitě zajímavé téma. Adjani tu poprvé předvede hysterák, který mi uhranul v Possession – ale prostředky jsou tak fousaté (byl on vůbec Nouvelle vague? …ty dvojexpozice jsem vídal od dětství v inscenacích České televize??!!), hudba tak nefilmová (dal mu někdo grant za to, že toho skladatele vytáhne?), že mě to neba. Tři hvězdy za spád. (29.08.2011)

Isabelle v nejlepší formě, hrála maximálně věrohodně. Bylo mně jí líto. Taková neopětovaná láska může být kostižerem a ztrátou ducha i duše, jak se to stalo právě Adéle. Ačkoli tady byla nádherná a jeden by se i divil, že poručík odolává, tak lásce zkrátka nelze poroučet. Já se touhle formou i dozvěděla víc o velikánu Victoru Hugovi a jeho smutcích v jeho rodině. Truffaut umí dosáhnout v nás místa tam, kam možná ani moc nechceme nakukovat, ale takovou formou, že si uvědomíme jak slabé je někdy naše tělo a mysl. Díky. (14.07.2017)

Jak snadno lze si ze života udělat peklo... Jenže - kdo cosi podobného neprožil, nepochopí. Co je to posedlost, skrývající se za slovy o lásce. Vyznání, slzy, sliby, lži, výčitky, výhružky, křik... Neodbytnost, manipulace, intriky a vydírání... Dnes by se řeklo "stalking" a snadno určena diagnóza... . . . Truffautův film je z čistě uměleckého hlediska výtečně vystavěnou studií patologického vztahu jedné pošetilé a nešťastné hysterky k vysněnému muži, který snad(?) ji někdy dříve "miloval" (ach, co v oněch dobách se všechno dalo skrýt ve slovech "miluji Vás"...), ona pak přivlastnila si ho ve své víře v lásku, která však neopětovaná se jí (jim!) stává peklem. Věčný příběh, zde shodou okolností na podkladě jedné konkrétní skutečné události. . . . Sebetrýznící svéhlavičku Adélu (pomateně >milující< svého samce - "nejkrásnějšího Alberta" - tak, že mu i pošle holku na jednu noc, protože on "má právo na všechny ženy světa"...) hrající I. A. je ve svém mládí vskutku nádherná a navíc skvěle usazená ve své roli a naštěstí pod mistrovým vedením nepodlehla žádnému zbytečnému přehrávání, k němuž by podobně rozervaná postava sváděla. Zkrátka - stylové, brilantní kostýmní drama, tak jak jen F.T. umí natočit. Skvělé. Pět hvězdiček za příběh - i za úžasnou Isabelu Adélu... ;-) . . . A jen tak mimochodem - Adéla H. dožila se nakonec požehnaných pětaosmdesáti let. - - - P.S. Ano, film nemá žádné strhující tempo - ale (a) proč taky. Tohle přece není žádný hollywoodský psychothriller někdy z půle devadesátých... - - - - - Poprvé viděno 12.11.2008 na ČT2, komentář zde jako sedmý - 12.11.2008 (12.11.2008)

Príbeh mladej ženy pomätenej mysle so sklonom k notorickému klamaniu a voyerstvu. Ak by nešlo o dcéru známeho francúzskeho spisovateľa, nevidel by som zmysel na natočenie takéhoto príbehu, pretože samotný príbeh je dosť nezaujímavý. Navyše má nevalné tempo. Začiatok, keď mladá žena klame každému, koho stretne a vždy nejakú inú verziu, začína síce sľubnejšie, ale postupné rozkrývanie deja ma vyviedlo z omylu. Plusov je málo, možno vhodne zvolená hlavná predstaviteľka a fajn spracované prostredie 19. storočia na východnom pobreží Kanady. (15.12.2021)