Hamlet

Emoce, Síla, Tragédie. Hamletův příběh mě vždy přitahoval. Několikrát jsem se do tohoto kolosu během posledních let neúspěšně pustil - toto byl třetí nebo snad čtvrtý pokus, ale teprve teď jsem měl tu pravou náladu. Nejdřív jsem si chtěl Hamleta přečíst kvůli maturitě, ale elektronicky mě tragédii nudilo číst, tak jsem si pustil skvělou audio dramatizaci (Jan Šťastný, Jiří Štěpnička), ale tak nějak jsem pořád tápal ve tmě, co si o dánském princi myslet, koneckonců to bylo určeno pro divadlo, jako hra, tak jsem tedy zaostřil na filmové adaptace a nejvíc se mi od pohledu vždy líbila právě ta Branaghova, ač se svou stylizací dost odlišuje od klasického pojetí Hamleta, coby středověkého příběhu. Hlavním problémem mé neschopnosti sledovat tento film však byl jazyk, klasická angličtina je lehce zvládnutelná, jenže ta "shakespearovština" bez titulků je zkrátka velmi komplexní, o něčem jiném, ještě navíc když film má čtyři hodiny. Branaghův Hamlet je vše, co ve filmařině hledám, dokonale fungující příběh, dialogy a monology postav podřízené (obdobně jako u Dostojevského) afektovaným projevům, přehnaným projevům, emocionálním, které ukazují postavy takové, jaké jsou, ne takové, jak chtějí být viděny, což jsem zjistil po přečtení Bratří Karamazových, mě nesmírně láká, nebýt další chladná flegmatická tupá loutka, co dělá "Hmm". Emoce, emoce, emoce, živí duši, vizuální orgie i bez vizuálních efektů, tragičnost, kterou nádherně podkresluje hudba, oh, no zkrátka nádhera. A sám Branagh si Hamleta střihl tak perfektně a skvostně, tak magnetizujícím dojmem, že jsem si skoro říkal, jestli nepřekoná svého Jindřicha V. Na pomoc Keneth přizval plejádu známých hereckých veteránů, ale ze všech mi v mysli utkvěla nejvíc Kate Winslet v roli Ofélie. Celé mi to připomnělo Občana Kanea a 2001, filmy, které jdou svou genialitou až za hranice mého chápaní a schopnosti je docenit tak, jak zasluhují. U Hamleta je rozdíl v tom, že se dá krásně číst, ale je odvyprávěn tak úchvatným vizuálem, že mě omráčil. (13.10.2012)

Kenneth Branagh v roli Hamleta byl stejně skvělý jako v Mnoho povyku pro nic v roli Benedickta, ale je vidět, že využil krásu kostýmů, já si ale vždycky představuju Hamleta na hradbách a nikoli v zámku, proto upřednostňuji Hamleta z roku 1990 v hlavní roli s M. Gibsem. Další, kdo mě potěšil byl Nicholas Farrell (Horatio), který se již objevil v roli Antonia ve filmu Večer tříkrálový. (21.05.2014)

Kennetha Branagha obdivuji jako herce i jako režiséra. většina jeho snímků mě naprosto uchvátila. Tento mě trošku zklamal. Je až moc přeplácaný a zbytečně nákladný a výpravný. Kenneth je jako Hamlet výborný, ale ztvárněním tématu se mi víc líbila verze s Melem Gibsonem. "Kdo to přichází? Ha, spanilá Ofelie!" (11.05.2007)

Tedy... Branagha jako režiséra prakticky neznám (že natočil Thora mi ušlo) a tak toto byl můj první jeho herecko-režisérský počin. A musím říct že úžasné. Jsem naprosto šokovaný a vyhozený z míry, opravdu. Jakmile film začal, nestrpěl jsem nikoho ve stejném pokoji ani dýchat, aby mi neušlo byť slovíčko toho dokonale natočeného a perfektně zahraného snímku. Nevím, jako moc se to shoduje se Shakespearem, ale zamiloval jsem se. (16.01.2012)

Splnil jsem si výzvu a pustil si čtyřhodinovou verzi Hamleta. Je to asi nejdelší film, co jsem kdy viděl. Celkem to ale uteklo. Knihu jsem četl už na střední a můžu potvrdit, že Kenneth tu hru do detailu převedl na plátno. Tak vytříbený, bohatý i složitý scénář jsem nezažil. Měl jsemu toho české titulky, která také nebyly snadné ke čtení. Každý výstup je tu totiž velmi filosoficky probrán do hloubky a tím už je jasné, jak tenhle film mohl nabrat takovou stopáž. Obyčejný divák ať neočekává jednoduché věty, protože ty tu jsou v menšině. Jsou tu vyloženě multisouvětí, které musíte bedlivě sledovat, aby vám výpověď kohokoli ve filmu dávala smysl, protože než se dozvíte hlavní myšlenku, je do ní vloženo ještě pár vět vedlejších. Někdy to zamotá hlavu. Ten, kdo nezná zápletku Hamletovy tragédie, ať na film raději nekouká, protože je v něm neustále zkoušena divákova trpělivost. Kdybyste film náhodou viděli v televizi, věřím, že byste to po půlhodině vypli, možná i dřív. Tohle umění není pro někoho, kdo si chce o víkendu odpočinout u rodinné komedie. Tohle je výzva, na kterou je třeba se připravit. Uteklo mi to, ale na sledování to bylo náročné. 60 %. (08.01.2018)