Hamlet

Kenneth Branagh v roli Hamleta byl stejně skvělý jako v Mnoho povyku pro nic v roli Benedickta, ale je vidět, že využil krásu kostýmů, já si ale vždycky představuju Hamleta na hradbách a nikoli v zámku, proto upřednostňuji Hamleta z roku 1990 v hlavní roli s M. Gibsem. Další, kdo mě potěšil byl Nicholas Farrell (Horatio), který se již objevil v roli Antonia ve filmu Večer tříkrálový. (21.05.2014)

Miluju Shakespearovu tvorbu, převážně jeho tragédie a Hamlet je jedna z mých nejoblíbenějších a co se K. Branaghovi povedlo, to je skutečné veledílo, takhle mistrně převést Hamleta na stříbrné plátno to se jen tak nevidí, emoce byly ždímány až na samý okraj... neskutečně naplňující, dokonalé po všech směrech. Být, nebo nebýt? Tak se musím ptát! Je důstojnější trpělivě snášet kopance, rány, facky osudu, nebo se vrhnout proti moři útrap a rázem všechno skončit? Zemřít, spát! Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce, ukončí všechna trapná trápení lidského těla. Jaké větší přání by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt. Ve spánku snad i snít. Tady to vázne. Jaké sny zjevují se po smrti, když vyvlékli jsme se z tělesných pout? Při tomhle couvnem. Tahle okolnost nám prodlužuje dlouhé přežívání. Protože kdo by strpěl krutost světa, svévoli tyranů a posměch blbců, zhrzenou lásku, nedobytné právo, nadutost úřadů, zavilost malých, s níž ničí všechno, co je přerůstá, kdo by to snášel, kdyby stačilo jen jednou bodnout a mít rázem pokoj? Kdo by dál nesl těžký náklad žití, necítit strach z čehosi po smrti, z neznámých krajů, odkud nikdy nikdo se dosud nevrátil, strach, který nám svazuje ruce a nutí nás žít, jak nechcem, místo vznést se do neznáma? Tak myšlení z nás dělá zbabělce. Vždyť plnokrevné odhodlání dlouhým rozumováním chřadne, ztrácí dech, a co mohlo být útočné a rázné, se najednou jen pomotá a zmate, až z toho není nic. Tiše, jde sem půvabná Ofelie. – Vílo, vzpomeň v modlitbách na mé hříchy. (15.06.2015)

Naprostá pecka, nejlepší filmový Shakespeare z toho, co jsem zatím viděl. Typově překvapivé obsazení, mraky energie, citlivé drobné aktualizace, kongeniální hudba, ale hlavně: Hamlet je jako kaleidoskop, o kousek ho pootočíte nebo s ním zatřesete a je to najednou úplně jiná hra, má v sobě spoustu rovin významových, emočních, příběhových, a ještě jsem neviděl inscenaci, kam by se jich podařilo dostat tolik jako tady. Čtyři hodiny nepřetržité dialogové palby dají člověku pořádně zabrat (pomohlo by, kdyby byl v titulkách použitý některý modernější překlad), ale stojí to za to. (16.06.2013)

Zpočátku jsem byla pro ****. Postupně mi všechna ta velkolepá pseudorealističtější přeplácanost začala lézt krkem a postavy nudily. Bláznivého Branagha si neumím představit tak, aby to nepůsobilo křečovitě, takže mne nepřekvapilo, že jsem mu předstírané šílenství „nespolkla“. Co mne ale zarazilo byl fakt, že jsem mu nevěřila ani ty vážné pasáže a tíživé vnitřní monology. Snad jen křehká Ofélie zde působí živě. Konečné hodnocení padá „jen“ na „lepší“ dvě hvězdy. Proč? Protože ty čtyři hodiny nespokojenosti jsou ubíjející. (A tak „můj“ Hamlet nadále zůstává tmavovlasým, manoidepresivním cvokem. :) (19.12.2013)

Vizuálně překrásné. Herecky precizní, přesto divadelní až na půdu a vůbec to nevadí. Výprava i "převod" do 19 století... dokonalé. Ta kamera, ty barvy . Atmosféra nechutně dokonalá. Pro mě nejdokonalejší filmová verze nejen Hamleta, ale Shakespeareho na plátnech kin (u nás bohužel vyšel pouze na VHS takže si můžu jen nechat zdát). Kenneth Branagh stvořil čtyřhodinové dílo, které sledujete s otevřenou hubou... Dokonalé divadlo. (24.04.2011)