Konečně neděle!

Co se týče budování napětí a znepokojivé atmosféry Truffaut se Hitchcockovi nevyrovná. Všechno ostatní, pro co je tvorba "mistra napětí" tak přitažlivá se naštěstí Truffautovy podařilo oživit. Již černobílá stylizace napovídá, že se spíše jedná o variaci na Hitchcockova raná díla, která byla spíše zábavou než propracovanou strukturou vypočítanou k manipulaci divákem a iniciující znepokojivou hru na "chybné hypotézy" a očekávání daná diváckou zkušeností. Truffaut vytvořil velmi zabávný thriller oživující studiovou tradici, okouzlující drobnými detaily a neopakovatelným jiskřením mezi postavami tak příznačným pro režisérovu tvorbu 30. let. Fanny Ardantová se své role zhostila výborně a jednoduše z její charismatické kreace nelze po celou dobu spustit oči. Právě ona je hlavní devizou snímku, jenž mě zcela nenaplnil svoji zápletkou - ta je sice pořádně zamotaná a ze začátku značně nepředvídatelná, k rozuzlení se však směřuje již dosti průhledně a i když ani Hitchcock neměl v oblibě tajemství a překvapení, nedaří se vytvořit ze závěru vyvrcholení filmu - jde o nevzrušivou a ne moc rafinovanou tečku. Povznášející dojem z hravé a poctivé pocty však rozhodně zkazit nedokáže. (22.02.2012)

Nie príliš originálna a zaujímavá detektívka. Vraha som odhalil hneď ako sa objavil na scéne, aj keď nám potom ešte servírovali ďalších kandidátov. Aspoň som myslel, že jeho motivácia vraždiť bude trošku zaujímavejšia než napokon bola. Ale nič, ani jeden zvrat či prekvapenie sa nekonalo. Aspoň že sa na Fanny Ardant tak príjemne pozeralo. (14.11.2018)

Truffautova labutia pieseň je jeho azda najvernejšou poctou Hitchcockovi a filmu noir. Kým „Nevesta bola v čiernom“ bola viac pocta Hitchovi, toto je už viac poklona noiru (aj pre krásnu čb kameru). Máme tu krivo obvineného muža a jeho sekretárku ako pomáhajúcu femme attrappe (veľmi sympatická Fanny Ardant). PS: potešili vizuálne referencie na Psycho, Nepravého muža či cinefilský odkaz na Kubrickove Cesty slávy, ktoré tak prezradili rok príbehu - 1957. (16.11.2020)

Tahle žánrová směsice mi sedla, bavila jsem se.. Na Fanny Ardantovou se dobře koukalo, je skvělá herečka a smyslná žena, Jean-Louis Trintignant si definitivně uloupil kus mého filmového srdce, byl opět skvělý a podmanivý.. Odvyprávěnému příběhu o několika vraždách, podezření padající na hlavu hlavní mužské postavy, ze všech sil nápomocné (zamilované) sekretářce vlastně není co vytknout a je-li, už jsem to zapomněla.. (21.06.2022)

Konečně neděle je poslední snímek význačného francouzského režiséra Francoise Truffauta a jako takový může dobře sloužit k identifikaci specifického režijního stylu. Jako detektivka pro mě tak silně nefunguje, vraha jsem uhodl už po půl hodině a literární předloha, kterou jsem nečetl, je údajně dost slabá. Film je ale odlehčený, všudypřítomnou lehkou parodickou nadsázkou, byť označení snímku jako komedie nebo čistá parodie je zavádějící, protože pod tím si divák může představit gejzír gagů ve stylu Růžového pantera, a to v tomhle případě prostě neplatí. Truffaut si ale s divákem hraje a překvapuje drobnými nálady, jako jsou nohy tří postav během rvačky, které se pohybují v tanečním rytmu, nebo když se z předpokládaného pachatele vyklube katolický kněz. Film je silný zejména v dialozích, kdy to mezi Ardant a Trintignantem jiskří ve stylu starých amerických konverzačních filmů. Zatímco Trintignant hovoří o pachateli vraždy, Fanny Ardant se zasněně dívá do dálky a vzdychá, jak je dneska krásně po dešti. Tahounem filmu je právě Fanny Ardant, Truffaut jí věnoval tento snímek jako hold jejímu půvabu a hereckým schopnostem. Byla právě na vrcholu, pokud jde o fyzickou přitažlivost i herectví. Celkový dojem: 85 %. (25.02.2008)