Jindřich V.

Pokud někdo dokáže převést Shakespearea do filmové podoby, nejspíše to bude právě Kenneth Branagh. Jindřich V. se mi hodnotí hodně špatně, protože jako historický film je to spíše průměr, obsahuje obrovské množství postav a člověk se mezi nimi celkem ztrácí, historické reálie jsou spíše pro inspiraci a autor si je upravuje k obrazu svému (jak jinak, je to Shakespeare, ne encyklopedie), místy toto dílo působí zbytečně divadelně a lacině, což je obrovská škoda. Pak ale nabízí hned několik vynikajících proslovů nebo vtipně roztomilé námluvy. Za mne byla divadelnost tak trochu ke škodě a bez všudypřítomného vypravěče bych se obešel, tudíž bych mnohem více ocenil čistý historický film. Ale chápu, že milovníci asi nejslavnějšího dramatika, co kdy žil, se mnou budou nesouhlasit. (28.02.2021)

Čím více se blížím k dvacítce, tím více obdivuji ty, kteří v tomto věku dokázali něco významného. Pravda, Kennethovi při natáčení Jindřicha V. táhlo už na třicet, to ale nic nemění na tom, že napsat scénář, zrežírovat ho a ještě se obsadit do hlavní role vyžadovalo velkou dávku talentu a hlavně entuziasmu. A jak se v pozdějších letech ukázalo, toho má Kenneth při adaptování Shakespearových her na rozdávání. Nemůžu si pomoct, ale velmi mi sedí jeho pojetí; v každé hře si najde něco osobitého (v Jindřichu V. kupříkladu pojal krále více jako docela normálního, pochybujícího člověka než neporazitelného hrdinu) a zároveň to komponuje s původním jazykem, který zní, jako byste se skutečně přesunuli o pár stovek let v čase. V některých diskusích si stěžovali i rodilí mluvčí, že ne všemu rozumí, a já - jelikož jsem neměla k dispozici titulky - jsem dokonale všechny obraty nepobrala také, ale k podobnému filmu mi ten krásný, vznešený jazyk plný "th" dokonale sedí. A Kenneth má nejen úžasný hlas, ale také přízvuk, díky kterému se vše, co jako král vyřkne, velmi dobře poslouchá. Po zvukové stránce navíc film disponuje dalším významným kladem: výborným soundtrackem s překrásným chorálem "Non Nobis Domine", který doprovází podle mě nejsilnější scénu z celého filmu: sbírání mrtvol po bitvě u Agincourtu. A ještě jednu scénu si dovolím doporučit: Závěrečné anglicko-francouzské námluvy, kde rázem pochopíte, proč tisíce Britů milovaly pár Ken & Em stejně jako princeznu Dianu a prince Charlese. Zkrátka a dobře, Jindřich V. je po všech stránkách výborné dílo. A až tuto nesnesitelnou tíži bytí vztaženou na krále, jenž si velmi dobře uvědomuje svou zodpovědnost za své poddané a jenž musí kvůli svému postavení tvrdě zakročit i proti svým nejbližším, někdy uvidím s titulky, mé hodnocení s velkou pravděpodobností poskočí o jednu hvězdičku výše. Dodatek 4. února 2011: Titulky stále nemám, ale to nic nemění na tom, že jsem si tuto Kennethovu výpravu do počátku 15. století za jedním z nejpatriotičtějších (a přitom téměř neznámých) anglických králů zamilovala. Slavný tříminutový projev před bitvou u Agincourtu už vám na požádání můžu odrecitovat zpaměti, Derek Jacobi je jedním z nejcharismatičtějších vypravěčů v dějinách a Patrick Doyle se už jen za Non Nobis Domine zapsal do mé skladatelské síně slávy. (06.04.2010)

Najviac Shakespearovska adaptácia Shakespeara na filmovom plátne akú som zatiaľ videl. Henrich 5. je viac divadelný ako filmový, hlavne v dialógoch/monologoch a prechodoch medzi scénami. A to mi trochu vadilo. Ten literárny jazyk mi nedovolil aby som si príbeh užíval ako pri iných historických filmoch. Nepotrebujem ani vidieť monumentálne bitky keď všetko ostatné funguje, no teraz by som ich možno prijal lebo pôsobili skromne. A to až tak že komparz 30 ľudí tu podľa mňa pokrýva tisícové armády. Áno film tak pôsobí viac metaforicky a básnicky, no žiadalo sa mi vojnovú bezmocnosť a brutalitu ukázať intenzívnejšie. Ajtak ale klobúk dole pred Branaghom. Ako režisér a ešte k tomu pred tridsiatkou, podľa mňa ukázal veľký talent keďže ide o debut. Kde ale uspel ešte viac je jeho stvárnenie Henricha. Bezchybné herecké vystúpenie ktorým schoval do vrecka všetky ostatné postavy a to až tak že vlastne ani poriadne neviem kto iní ma aspoň trochu zaujímal aby som mu fandil. (25.08.2022)

Po přečtení knihy jsem se začerstva podívala i na filmovou adaptaci. Zašedlý, špinavý, drsný, tak na mě film působil. Jindřich IV. jako hra zabíhá ke komedii a i v Jindřichu V. bylo pár podobně laděných scén, škoda jen, že film se na ně nezaměřil. Jinak je to takový klasicky dobrý snímek, dobře natočený, ocenění hodný, přesto pro mě ne tolik přitažlivý. A pořád jsem z něj cítila divadlo, což mi místy připadalo trochu nepřirozené. (30.09.2012)

Pre mňa zatiaľ rozhodne najlepší "Kenneth", posledného "Kenneth-a" (Thor) som zatiaľ (k 03.07.11) ešte nevidel (no čo som videl trailer a čo to čítal, sotva sa to chytí na Kenneth-ovu klasiku :). Verím, že Šejkspír sa v hrobe iba spokojne usmieva! Jeho odkaz žije ďalej ("Celý svet je scéna a muži, ženy - všetci sú len herci"). (03.07.2011)