Jindřich V.

Ambiciózní dílo, ve kterém se představuje mnohovrstevnatost talentu Kennetha Branagha v celé šíři. Od podmaňivě přeříkaných monologů a jiskřivých dialogů, přes perfektně promyšlenou vizuální stránku ve které teatrální kompozice první půle střídá brutální kinetika válečné vřavy v půli druhé. Opravdu moc se to povedlo, a jediné, co mě trochu rušilo byly vypravěčské vstupy Dereka Jacobiho, který jako by do mytyckého příběhu vystoupil snad ze světa Monty Pythonů... (16.02.2015)

Najviac Shakespearovska adaptácia Shakespeara na filmovom plátne akú som zatiaľ videl. Henrich 5. je viac divadelný ako filmový, hlavne v dialógoch/monologoch a prechodoch medzi scénami. A to mi trochu vadilo. Ten literárny jazyk mi nedovolil aby som si príbeh užíval ako pri iných historických filmoch. Nepotrebujem ani vidieť monumentálne bitky keď všetko ostatné funguje, no teraz by som ich možno prijal lebo pôsobili skromne. A to až tak že komparz 30 ľudí tu podľa mňa pokrýva tisícové armády. Áno film tak pôsobí viac metaforicky a básnicky, no žiadalo sa mi vojnovú bezmocnosť a brutalitu ukázať intenzívnejšie. Ajtak ale klobúk dole pred Branaghom. Ako režisér a ešte k tomu pred tridsiatkou, podľa mňa ukázal veľký talent keďže ide o debut. Kde ale uspel ešte viac je jeho stvárnenie Henricha. Bezchybné herecké vystúpenie ktorým schoval do vrecka všetky ostatné postavy a to až tak že vlastne ani poriadne neviem kto iní ma aspoň trochu zaujímal aby som mu fandil. (25.08.2022)

Videl som aj originál s Laurencom Olivierom a ťažko tieto dva spracovania porovnávať. Novšie spracovanie je určite akčnejšie, s väčším dôrazom na príbeh, ale aj v ňom je priehrštie dlhočizných dialógov. Tiež rola rozprávača je trochu rozpačitá. Musím však pochváliť bojové scény, ktoré boli spravené realisticky, v doprovode epickej hudobnej zložky a s hrdinskými výrokmi. Na to, že je to prvotina Branagha, a to nielen po režisérskej, ale aj scenáristickej stránke, vôbec to nebolo zlé. A ako herec, hoc postavou nevysoký a nesilný, nesklamal. (06.10.2014)

Po přečtení knihy jsem se začerstva podívala i na filmovou adaptaci. Zašedlý, špinavý, drsný, tak na mě film působil. Jindřich IV. jako hra zabíhá ke komedii a i v Jindřichu V. bylo pár podobně laděných scén, škoda jen, že film se na ně nezaměřil. Jinak je to takový klasicky dobrý snímek, dobře natočený, ocenění hodný, přesto pro mě ne tolik přitažlivý. A pořád jsem z něj cítila divadlo, což mi místy připadalo trochu nepřirozené. (30.09.2012)

Extrémní Branaghův zápal pro věc, a nadšení, které z jeho hereckého projevu sálá, je hlavním tahounem tohoto filmu. Okořeněné ještě Doyleovou hudbou, a myslím, že i samotný Shakespeare by byl nad míru spokojen. Jeden silný monolog střídá druhý, a pochopitelně, "Band of brothers" je nezapomenutelné: https://www.youtube.com/watch?v=680NlRI3v2I , a stejně tak Non Nobis and Te Deum: https://www.youtube.com/watch?v=hPXXuEel0fU (18.03.2021)