Můj učitel Ibrahim

Můj učitel Ibrahim je absolutně oddechová věc. Když nad tím tak uvažuju, asi jsem ještě neviděl na ČT2 oddechovější a na mysl tak nenáročný film. První část se nese ve felliniovském stylu malých příběhů složených do jedné skládanky, která nám navodí krásnou atmosféru 60. let (tohle na mě zabírá prostě vždycky, trochu správné muziky, nostalgické kamery a je to tam). Druhá část, která už se vyloženě soustředí na popis vztahu Momo-Ibrahim už je dějovější, přesto nijak nevybočuje z nastolené pohody. Někdo by možná mohl říct, že snímek je až idealisticky naivní, mně to však do nálady sedlo výborně. Nějaká palčivější témata (náboženství, rodinné trauma) jsou tu záměrně jen lehce nakousnuta, aby nepokazila vyznění snímku, který ví, že má být hlavně pohlazením. (16.12.2008)

"V koráne je všetko, čo treba vedieť..." Samotársky Momo vyrastá nejakú dobu s otcom, neskôr už iba sám. Tam v Paríži na Modrej ulici je vždy živo a rock´n roll tam vyhráva od rána do večera. Ľahké ženy sú mu k službám kedykoľvek a jeho jediný skutočný priateľ je predavačom v obchode. Otvorené má i v nedeľu. Nie je arab, je moslim. O. Sharifa som nevidel už poriadne dlho a som rád, že som ho videl práve v tak dobrom filme. V úlohe predavača Ibrahima snáď zúročil všetko, čo za tie roky pochytil a pretavil to všetko do skutočne ľudskej postavy náhradného otca. Na všetky otázky nachádza odpovede v koráne a musím povedať, že je to jeden z mála filmov, ktorý ma donútil pozerať sa na moslimov trochu inak. Videné na stv2, škoda, že obraz nebol práve najkvalitnejší, ale zážitok mi to nepokazilo. 80%. (12.04.2013)

Tak, jak jsem k tomuto snímku přistupovala s očekáváním, v možný silný příběh o přátelství, které překonává náboženské vyznání a věkové rozdíly, tak jsem postupně během filmu začínala býti unavena celkovou nevýrazností a jakoby uspávána absencí silného příběhu, který jsem tak očekávala. Námět filmu ve mne vzbudil zájem, avšak jeho celkové zpracování a děj je poněkud jednotvárný. Hlavní herecká dvojice k sobě skvěle padne a občas jsou pronášena moudrá slova či zajímavé citáty. Ani toto mě však nedokázalo odpoutat od celkového "ospalého" výsledku. Škoda. (02.12.2010)

Ačkoli tomu mé hodnocení nijak nenasvědčuje, je Ibrahim v rámci příbuzných snímků čistý průměr. Podobně jako většina z nich je obsahově „silný“. Tato síla tkví zejména v načrtnutí tíživé životní situace, tématu dospívání a situování do minulosti. Scénář se přímo vyžívá v používání berliček a pozlátka, aby skryl vlastní prázdnotu, a vlastně se mu to vcelku daří. Je opravdu úctyhodné, nakolik se dokáže film, který v podstatě řekne jen „Moje ruce, moje ústa.“ tvářit chytře. (06.04.2011)

Zvláštní film ve kterém se, i po usilovném přemýšlení, nevyznám tak jak bych chtěl. Chtělo by asi vidět více snímků od Dupeyrona. Chvílemi mi totiž film připadal upřímně upřímny a moc jsem si ho užíval, chvílemi na mne však působil jako smiřující agitka, která neví co vlastně vypráví. Proto se přikláním k názoru, že první, oddechová půlkabyla daleko lepší daleko lépe, ať kvůli své hudbe, příběhové freskovitosti či budouvání vztahu dvojice Sharif, Boulanger. Druhá půlka už pak jen uzívárá společnou cestu za štěstím a končí tak jak většina čeká. A tady se mi začal vkrádat nemilý pocit, režisérovy motivace rozdílných kultur, a film pro mě obrátil o 180 stupňů. Těžko říct. Přes to pěkné tři hvězdy. Ztráta času snímek určitě není a zejména v první půlce je film dostatečně poutavý (a to hned díky několika faktorům). "U Araba znamená, že je otevřeno od osmi do půlnoci, dokonce v neděli" (17.12.2008)