Můj učitel Ibrahim

"Když říkám, že úsměv je pro bohaté lidi, myslím tím, že je pro šťastné lidi.- Mýlíš se. Úsměv je to, co tě činí šťastným." Pravdou je, Momovi život nepřinášel ani v jeho mladém věku situace, které by mu vyloudily úsměv na rtech. Matka neznámo kde a otec, který zapomene na jeho narozeniny, nemá na něj čas a nakonec mu zmizí ze života úplně, to jen dotvrzovaly. Nakonec se najde jedna malá jiskřička naděje ve starším muži Ibrahimovi, který prodává v jednom menším obchůdku a z té malé jiskry nakonec vzejde krásný ohýnek přátelství a naděje do budoucna. Mně se líbilo to jejich mudrování a potažmo společné cestování, spojené s otvíráním srdce malého Moma. Malý, příjemný film, kde se i v reálu ujal Omar ujal malého Pierra a pomáhal mu s hereckou přirozeností sobě vlastní, aby i on předvedl, že v něm není jen prázdný neherecký duch. A závěr, kde jsem se už potřetí setkala s mojí známou Anatolií mě vysloveně potěšil. (04.02.2015)

Zvláštní film ve kterém se, i po usilovném přemýšlení, nevyznám tak jak bych chtěl. Chtělo by asi vidět více snímků od Dupeyrona. Chvílemi mi totiž film připadal upřímně upřímny a moc jsem si ho užíval, chvílemi na mne však působil jako smiřující agitka, která neví co vlastně vypráví. Proto se přikláním k názoru, že první, oddechová půlkabyla daleko lepší daleko lépe, ať kvůli své hudbe, příběhové freskovitosti či budouvání vztahu dvojice Sharif, Boulanger. Druhá půlka už pak jen uzívárá společnou cestu za štěstím a končí tak jak většina čeká. A tady se mi začal vkrádat nemilý pocit, režisérovy motivace rozdílných kultur, a film pro mě obrátil o 180 stupňů. Těžko říct. Přes to pěkné tři hvězdy. Ztráta času snímek určitě není a zejména v první půlce je film dostatečně poutavý (a to hned díky několika faktorům). "U Araba znamená, že je otevřeno od osmi do půlnoci, dokonce v neděli" (17.12.2008)

Můj učitel Ibrahim je absolutně oddechová věc. Když nad tím tak uvažuju, asi jsem ještě neviděl na ČT2 oddechovější a na mysl tak nenáročný film. První část se nese ve felliniovském stylu malých příběhů složených do jedné skládanky, která nám navodí krásnou atmosféru 60. let (tohle na mě zabírá prostě vždycky, trochu správné muziky, nostalgické kamery a je to tam). Druhá část, která už se vyloženě soustředí na popis vztahu Momo-Ibrahim už je dějovější, přesto nijak nevybočuje z nastolené pohody. Někdo by možná mohl říct, že snímek je až idealisticky naivní, mně to však do nálady sedlo výborně. Nějaká palčivější témata (náboženství, rodinné trauma) jsou tu záměrně jen lehce nakousnuta, aby nepokazila vyznění snímku, který ví, že má být hlavně pohlazením. (16.12.2008)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,823,890║Tržby Celosvetovo $11,576,431║ Tak film som videl v rámci festivalu Artfilm 2008 za priameho uvedenia filmovou legendou ako je Omar Sharif, čo len umocňuje samotný zážitok a len ma utvrdil, že tento herec má stále svoje nesporné kvality a jeho vystupovanie je priam famózne. Film bol pre mňa milé prekvapenie, kde výborne exceloval mladý Pierre Boulanger za výdatnej pomoci vedľajšej postavy v podobe charizmatického Omara Sharifa. /80%/ (01.07.2008)

Ačkoli tomu mé hodnocení nijak nenasvědčuje, je Ibrahim v rámci příbuzných snímků čistý průměr. Podobně jako většina z nich je obsahově „silný“. Tato síla tkví zejména v načrtnutí tíživé životní situace, tématu dospívání a situování do minulosti. Scénář se přímo vyžívá v používání berliček a pozlátka, aby skryl vlastní prázdnotu, a vlastně se mu to vcelku daří. Je opravdu úctyhodné, nakolik se dokáže film, který v podstatě řekne jen „Moje ruce, moje ústa.“ tvářit chytře. (06.04.2011)