Běžná selhání
Hétköznapi kudarcok
Ordinary Failures
Režie:
Cristina GroșanScénář:
Klára VlasákováKamera:
Márk GyőriHudba:
Jonatán PastirčákHrají:
Taťjana Medvecká, Beáta Kaňoková, Nora Klimešová, Vica Kerekes, Rostislav Novák ml., Jana Stryková, Luboš Veselý, Tereza Hof, Jana Plodková, Petra Bučková (více)Obsahy(1)
Běžná selhání sledují jeden den v životě tří žen. Hlavní hrdinky se neznají, ale jejich cesty se v kritických momentech setkají, aby si nezištně pomohly ve chvíli, kdy jejich město postihne tajemná katastrofická událost a výbuchy. Hana je čerstvá vdova, která odmítá truchlit, a navíc právě dnes dostala výpověď. Když se porouchá její čtyřnohý společník, robotický pes Arlo po jejím zesnulém muži, vydá se do obchodního centra nechat ho opravit. Na své cestě potká mladou dívku. Je to Tereza, která utekla z nepovedené oslavy vlastních narozenin a před svou příliš pečující mámou. Ta by za každou cenu chtěla, aby Tereza byla šťastná a perfektní. Což ona prostě není. Obchodní centrum zasáhne silný výbuch, Tereza se dá na útěk a při cestě ven najde na požárním schodišti opuštěného chlapce. Je to David, syn Silvy. Silva pochybuje, jestli je dobrá matka, jestli celý její život dává smysl a v návalu paniky zanechá Davida v dětském koutku. Tajemné exploze začnou sílit, zoufalá Silva musí najít svého syna, rebelující Tereza se smířit se svými rodiči a Hana přijmout svůj zármutek. (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (108)
České/maďarské katastrofické sci-fi o třech ženách, které se náhodně potkají v den, kdy má být zničená země. Taková velmi levná varianta Drtivého dopadu (1998) akorát v uměleckopsychologickém obalu, aby to mohlo uspět na festivalech. Budiž k dobru, že to vypadá po technické stránce profesionálněji a uvěřitelněji než poslední české sci-fi Spící město (2021) , ale jinak mne to minulo. ()
V jádru jednoduchý film, který ale svou strnulostí a jednoduchostí nechává jen udivovat. Tři osudy propletené dohromady, které se mohou stát každému na pozadí bizarní apokalypsy. To je asi linka, která mi přišla zbytečně moc pro onen film, ale bylo to už jen vedlejší věc. Opravdová lehkost toho, jak je nám příběh prezentován s onou každodenností a běžnou motivací a pády lidí je v něčem zarážející. Ve zcela pozitivním smyslu. Dost jsem v tom dokázal číst, ale konec, který byl asi nejdůležitější jsem tolik prohlídnout nedokázal. ()
Znepokojivú atmosféru sa filmu podarilo vyčarovať veľmi ľahko a povedal by som, že aj kvalitne. Očakávania, čo strašné sa o chvíľu stane, nakoniec nie sú naplnené, ak nerátam polárnu žiaru (dnes už bežnú vec) alebo smrť robotického psa (dnes nie celkom bežná). Počítač nám síce skapať môže, ale určite ho nebudem rituálne pochovávať v záhrade. Nelogické veci sa prelínajú so zaujímavými momentami, ale cez tri hviezdy ísť nedokážem. Vraj majú byť hlavnými postavami tri ženy, no tou treťou je malý chlapec a nie jeho mama, ktorá ho nezodpovedne zabudla v detskom kútiku v obchode. ()
Originální povídkový film s působivou atmosférou nabízí dost zajímavé prolnutí žánrů. Ze 3 krátkých příběhů, které se tu a tam protnou, které cosi symbolizují na pozadí dramatické události, přírodní až apokalyptické změny světa, se možná dalo vykřesat ještě víc, ale jako pokus o něco jiného je snímek jistě podnětný. 65 % ()
Ono to vyzerá ako jedna z mnohých zaujímavých malých vecí na nejakom sci-fi festivale, na ktorú náhodou narazíte, ale potom sa vám aj tak bude zlievať s ostatnými fajn filmami. Nie príliš presvedčivé prepojenie mozaikovitého rozprávania a apokalyptického sci-fi a to najmä z dôvodu, že atmosféra a predlžovanie stopáže sa dosahujú najmä zazeraním postáv na oblohu. Má to ale kúzlo, nepôsobí to nikdy nechcene smiešne, len ten najväčší klad tkvie v tom, že "na naše pomery" je to niečo úplne iné. Napadá ma, že oba smery sa dali prepojiť nejakou menšou katastrofou spojenou s úkazom, čo by asi ako prvé napadlo napríklad Arriagu s Iňarittuom. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (5)
- Budova, ve které se film odehrává, je Dům bytové kultury (DBK). Slouží jako obchodní dům a je považován za jedno z vrcholných děl poválečné brutalistní architektury u nás. (TroiMae)
- Film sa natáčal v Prahe a Plzni. (Arsenal83)
- Film zaznamenal pomerne veľký úspech ešte pred oficiálnym uvedením do českých/slovenských kín. Na festivale v Benátkach zaňho režisérka Grosan dostala cenu Autrici under 40 Valentina Pedicini (Cena za najlepšiu réžiu medzi tvorcami pod 40 rokov). Porota svoj výber zdôvodnila nasledovne: „Za sviežosť projektu s ambicióznymi vyhliadkami, za schopnosť autorky presadiť sa ako harmonická koordinátorka diela a za to, že sa na natáčaní filmu podieľali mladí ľudia, najmä kameraman a scenáristka. Zapojenie ženských postáv a ich vzájomná podpora pri drobných – ale mimoriadne veľkých – neúspechoch každodennosti umocňujú pocit sesterstva, ktorý rastie od záberu k záberu.“ (Arsenal83)
Reklama