Malý pitaval z velkého města

Malý pitaval z velkého města – průměrný detektivní seriál, jenž si mě získal především svým hereckým obsazením a to nejen bandou vyšetřovatelů VB v čele s Krampolem (Krejcárkem), Zedníčkem (Hamříkem), Haškem (Rudlou) a Peškem (Otradovcem), ale i řadou vedlejších postav čele s Bartoškou, Hrušínským či Preissem. Kvalita jednotlivých případů byla různorodá, některá více úsměvná než jiná, ale většina z nich si udržela slušnou úroveň, některé měli i zajímavou atmosféru či samotnou zápletku. Potěšila i Jaroslava Brousková či Ladislav Frej st. Určitě nelituji, že jsem tomu věnoval svůj čas, ale nadešel čas „jít zas o dům dál…“. (19.11.2019)

Jako malé holce se mi seriál líbil, tak jsem uvítala znovuzařazení do programu České televize. Z dnešního pohledu je to celkem nuda, ale seriál to byl dobrý a dobře obsazený s dobrou hudbou, takže svým způsobem je stále docela dobře koukatelný. Hodnocení ponechávám jako nevybočující průměr. Takže dobré... (06.09.2011)

Ze zamýšleného projektu soustavně komentovat jednu každou epizodu zůstalo torzo čítající první tři a vracet se k tomu už nebudu. Budiž tedy alespoň poznamenáno, že překvapivě to je jeden z nejlepších viděných krimiseriálů. Často nechtěně zábavný (Narkomani nebo třeba Bartoška jako vekslák kunsthistorik), leckde dietlovsky přitažený za vlasy (Autorka detektivních povídek - ale on ten díl vlastně je jako taková detektivní povídka - proto je taky nečtu), na druhé straně nechybějí opravdu silné monenty (vyvrcholení konfrontace syn Kratěna - otec Sklenčka) a "Bezpečnost. Jste zatčen." nikdy nebylo vysloveno tak mazácky jako v skvostné scéně, v níž Hašek s mladým Peškem zatýká nebezpečného zločince, an jde s košem. Haškova postava por. Pekaře má vůbec potenciál kultovnosti a Frejův náčelník Břéťa vstoupil do lidové slovesnosti (ovšem prostřednictvím Krampolova "Břéťo"). Co do realističnosti kriminalistické práce se Pitaval dočkal překonání až v Případech prvního oddělení. Ve služební kanceláři (myslím, že náčelníkově) sem tam zahlédneme podobiznu F. E. Dzeržinského, podobně jako v jiných dobových kriminálkách, z čehož lze usoudit, že šlo o součást povinné výbavy tehdejších služeben SNB. V souvislosti s takřka nulovou mírou režimní propagandy v průběhu celého Pitavalu je nápadné, že divák si opravdu musí chtít všímat, aby si byl portrétu jednoho z nejvražednějších bolševiků a zakladatele Čeky (pozdější NKVD, pozdější KGB) vůbec vědom. K problematice oné nulové míry propagandy se blíže vyjadřuji v komentáři k 3. dílu. V seriálu o esenbácích z poč. 80. let je to věc opravdu povážlivá a básník Jiří Martínek je toho názoru, že ježto ideologii, propagandu a lživé převrácení moderní historie pokryl kovaný Major Zeman, nastupuje Pitaval s plněním úkolu udělat z esenbáků normální sympaťáky (podobně Marthos). Čehož se nemohl nikdo zhostit efektivněji Dietla. Čtěte: Marthos, Šandík, PollyJean, type_B. (28.11.2023)

V kontextu ostatních Dietlových seriálů jsem zvýšila hodnocení, ale platí to, co mi vadilo i dřív - ne všechny osudy postav mě zajímají (vysloveně Jiříčičiček a jeho boj za uznání mě absolutně nebavil) a bohužel není zrovna fajn, když kriminální seriál není napínavý. Třeba vyčkávání na papoušky jsem měla chuť proklikat. Bylo by ale nefér zavrhnout seriál jako celek, protože pak by člověk přišel o perfektní díl s kasařem Rudolfem Hrušínským a některé povedené "vyslýchací" scény, například ta se spisovatelkou-vražedkyní byla zcela na úrovni zahraniční produkce. Taky není úplně marné, jak v každém díle narazíte na minimálně jednoho kvalitního herce ve vedlejší roli. (26.12.2014)