Reportáž psaná na oprátce

Některé momenty jsou vážně hodně vtipné, což ovšem nebyl tvůrčí záměr. Např. scéna, kdy Julda na vězeňském dvorku během ranni rozcvičky předcvičuje své kolegy vězně. Máchá rukama tak, aby to vypadalo, že pracuje se srpem a kladivem, z čehož pramení myšlenka na Sovětský svaz, která vlévá sílu do žil ostatním spoluvězňům.... (20.09.2003)

Ten film je zrůdnost.Na druhou stranu je škoda, že komunisté nebyli postaveni mimo zákon a ti největší šmejdi popraveni.Mohli jsme mít pěkný seriál, který bych hodnotil pěti hvězdami.Za tohohle konfidenta Gestapa, který přivedl na smrt desítky lidí kydám hnůj, splašky a fekálie.Vše vylhané od A do Z. (11.08.2020)

´Julius Fučík patřil po roce 1948 k nejvýznamnějším ikonám komunistické ideologie. Představoval pro ni ideální typ tzv. nového člověka. Zejména jeho obraz nabízený mládeži plnil funkci závazného vzoru, jenž přímo vyzýval k následování. Oficiální kult vycházel především z textu Reportáže, psané na oprátce.´ A proto byla tato kniha ve školách vnucována jako povinná četba. Byl neustále oslavován jako ohromný hrdina na svém místě. Julius Fučík byl český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel, popravený nacisty pro účast v protinacistickém odboji. Tento snímek přibližuje co v pankrácké věznici prožíval, jak trpěl. Z dnešního pohledu se jedná o čistě agitační snímek, který sice ukazuje syrovou tragédii doby, ale s politicky angažovanými úpravami. Po technické stránce jsou filmové postupy na tomto snímku zcela poplatné době vzniku. Atmosféra děje je však podivně ponurá. Chybí patřičná dramatičnost a hrůza tyranie nacizmu. Tvůrci se zaměřili pouze na Fučíka jako trpící osobnost a na kvalitu filmu nějak opomněli. Těžko říci jak ve své době, ale dnes celý film velmi trpí svou nudností. Je zkrátka ničím nezajímavý, takže jeho uložení v archívu, kde jen na něj padá prach, zřejmě nikomu nevadí. (22.10.2016)

Váhám, jak ohodnotit toto dílo. Měl jsem možnost, přečíst si za socialismu toliko opětovanou a propagovanou knižní předlohu, která tehdy byla součástí povinné četby a mimo jiné získala mezinárodní cenu míru. Ale četl jsem ji až letos, a to zcela dobrovolně. Kniha na mne zapůsobila velmi silně natolik, že se mi ani nechtělo ji odložit a stále mi znějí v uších závěrečná slova knihy: "I má hra se chýlí ke konci. Ten už jsem nenapsal. Ten už neznám. Tohle už není hra. To je život. A v životě není diváků. Opona se zvedá. Lidé, měl jsem vás rád, bděte. " Ano, jak napsal Julius Fučík. V životě není diváků. Ale když tu ta možnost, tak proč se na něčí život nekouknout, když už je zfilmovaný. Další otázkou však je celkový výsledek. Výsledek je ten, že kdybych knihu nečetl, tak z poloviny filmu nic nemám, protože bych nevěděl, o co tam jde. Tento fakt však pominu. Film jako celek je průměrné (a proč to neříct otevřeně propagandistické a komunistické) dílo, které jistou uměleckou hodnotu a výpověď obsahuje a je výjimečné pouze tím, že se příliš dlouho sušilo v archivu a v televizi na něj takřka vůbec nenarazíte. Proto se film stává vzácným. Ale to je tak vše. Mimochodem, toto je jeden z mála filmů, kde můžete vidět Rudolfa Hrušínského jako gestapáckého komisaře a tím pádem záporáka. Filmu (tady bych měl říci spíše Julovi Fučíkovi) ode mne náleží dvě hvězdičky za vcelku zajímavý děj a jedna hvězdička pak za herecké výkony. A vychází mi z toho krásný průměr. (30.04.2007)

Představitel hlavní role sice vtipně ladí k těm záběrům na hejna racků nad Vltavou, ale jinak se podle mě pro úlohu Fučíka moc nehodí. Respektive při pohledu na něj a některé moderně vyhlížející filmařské postupy by člověk mohl soudit, že v roce 1961 už se teda někdo odhodlal k dosud mytickému hrdinovi Fučíkovi přistoupit nějak střízlivě a realističtěji. Ovšem zbytek filmu ukazuje, že do toho měl ještě hodně daleko. Dialogy a monology jsou více méně citacemi z knižní předlohy, a už ta navzdory svému názvu působí velmi přestylizovaně. Z charakterů je zajímavější jen Böhm, což bude dáno tím, že ho hraje Hrušínský. Když to shrnu, je to rozporuplný a hlavně docela nudný film. (21.05.2012)