Příliš dlouhé zásnuby

Vláčný scénář, který se snaží tvářit až příliš rafinovaně, promyšleně. Ve výsledném dojmu nemůže nikomu ujít, že příběh slouží jen jako opora pro Jeunetovi vizuální orgie. Přesto však Příliš dlouhé zásnuby jako celek nedokážou zaujmout právě ničím jiným než obrazem. Příběh není zajímavý a hraničí někde mezi klasickou detektivkou a naivní pohádkou a samoúčelnost některých scén, jenž režisér využivá jen a pouze k ukázaní dalšího obrazového kouzla, působí spíše hloupě. Příliš dlouhé zásnuby jsou velmi povrchním filmem pro všechny ty rádoby umělce, kteří hledají na bílém plátně filozofický podtext. Jedním z mála kladů jsou samotné zákopy, které dokážou strhnout jak mírou své autentičnosti, tak zároveň mírou kýčovitosti, což se - opravte mě pokud se mýlím - ještě nikomu nepovedlo. Btw ač nesouhlasím s natočením snímku Hannibal - Zrození, při pohledu na Gasparda Ulliela v Příliš dlouhých zásnubách bych o jeho obsazení v tomto filmu ani chvilku neváhal... (26.12.2007)

Myslím, že Jeunet zůstává i nadále svůj, svým způsobem je vlastně pořád stejný. Snové obrázky a podivné promluvy hrdinů jsou konfrontovány až srovnávány se supranaturalistickým vypravěčským stylem (viz utrhané ruce nohy ve válce nebo sex na různé způsoby). Stejní herci, stejné barevné vizuálno, stejný styl vyprávění, stejné přechody a střihy oproti nové hudbě a vážnějšímu tématu. Tak bych to charakterizovala. Pro mě zůstává Jeunet i nadále černohumorně optimistickým strejdou , co se tentoktokrát snaží ukázat lásku a válku z evropského pohledu, a i přes všechny charakteristické a ohrané znaky svého umu se mu to nadprůměrně daří. (07.08.2005)

Obrazově a režijně je to vymazlené. Problém je ale v tom, že řada scén by ve filmu vůbec nemusela být, zejména ta korsická mstitelka mi tam připadala jak pěst na oko. Děj je díky tomu hrozně roztříštěný a nevyvážený, po silné scéně přijde téměř parodická. Jeunet jakoby chtěl do filmu nacpat všechno, dojetí, humor, napětí, ale dohromady to na mě nepůsobí tolik, jako kdyby se pár věcí vystřihlo a pár pojalo trochu klasičtěji. (27.09.2006)

Hravost stylu a formální nápaditost je zástěrkou pro strojený a přitom jednoduchoučký příběh. Nevystupují zde žádné charaktery, vše je podřízeno barevné, střípkovité hře. I válce škodí přestylizovanost, takže se i přes všechny zobrazené hrůzy zdá, jako by byla jen jako. Zatímco v Kubrickových Stezkách slávy se člověka dotýká realita zákopů, v Zásnubách není pro skutečnost místo. Jeunetův snímek mi připomněl Luhrmannovo Moulin Rouge - oba pánové natočili dechberoucí, na smysly útočící, kašírované NIC. (19.03.2006)

Obrovské zklamání! Jeunetův videoklipový styl (který k Amelii padl naprosto dokonale) mi přijde jako velmi nešťastná volba pro takový příběh. Film se mi zdál díky tomu aspoň o hodinu delší než ve skutečnosti byl a sledovat hrdinčino pátrání jsem někdy opravdu nestíhal. Zatímco Amelii si určitě ještě hodněkrát pustím, na Zásnuby asi brzy zapomenu... (10.08.2005)