Příliš dlouhé zásnuby

Guillaume Laurant upravil román Sébastiena Japrisota do scénáře velmi citlivě. V režijním pojetí Jeana - Pierre Jeuneta jednoznačně poznáte rukopis autora Amélie z Montmarthu, ale byť v obou filmech hraje stejná herečka, rozhodně postavy nesplývají. Audrey Tautou svým hereckým uměním odzbrojí, a to i ve filmu, který je o válce. Válečný příběh je odvyprávěn nápaditě, mistrně; navíc závěr si může domyslet každý po svém... MMM... (27.12.2008)

Dějově roztříštěné, vizuálně dokonalé a hudební složkou podmanivé. Místy trošku o ničem a zdlouhavé, místy naopak nepopsatelně emocionálně silné. Škoda, že se Audrey opět stylizuje do polohy z Amélie. Má herecky navíc než na mile culící se slečinku. Válečné vsuvky sice nejsou se zbytkem snímku příliš konzistentní, ale na jejich vysoké kvalitě to mnoho neubírá. Výsledek je zdrcujícím vítězstvím formy nad obsahem. Ovšem kvalitním vítězstvím. (11.02.2005)

Už samotná předloha Sebastiena Japrisota je docela průser. Příšerně těžkopádným jazykem odvyprávěná detektivka, která primitivní téma podává rádoby sofistikovaným způsobem cílené zmatenosti, a proto se nelze divit, že podobným způsobem působí i samotný film, jelikož zůstává předloze relativně věrný, tudíž před těmi, kteří se v dějovém chaosu neztratili, klobouk dolů. Formální stránka je typický Jeunet bez citu a míry, jelikož jeho řádění (vřava zákopové války je autentická jako nikdy) i malebnost (žlutě natřená krása s /ne/viditelným nápisem „kýč!“ netrkne do oka jenom slepého) se opět potkali v nerovnoměrném celku, který se mezi sebou bije po celou stopáž. Korunu marnosti tomu nasazuje debilní casting, který vedle sebe postavil Audrey Tautou (ročník 76) a Gasparda Ulliela (84), jejichž rozdíl bije do očí ze samotného plakátu. Těžké šlápnutí vedle, které při dalším zopakování bude Jeuneta v mých očích stát jednu z vrcholných pozic originálních tvůrců. (04.01.2007)

Zapeklitá detektivka v nebeském hávu místo těžké válečné romance, které jsem se bála. Překrásná rustikální hrací skříňka s tanečnicí za doprovodu libozvučné hudby by ani s dvojitým dnem s pokladem nevzbudila sladší pocit a oči i pusu víc dokořán. Ps: to Tyler: na sněhuláka je moc horko, tak jsem z toho zlatého opojení aspoň upekla ve starožitné formě bábovku. (25.07.2006)

Nádherné, oku lahodiace, emóciami nabité obrázky v manieristicko-secesnom štýle (miestami riadne zablatené) rozprávajú jednoduchý, no komplikovano podaný príbeh hľadania strateného snúbenca. A ak dopíšem tento komentár skôr ako niekto vstúpi do miestnosti, bude ma Jeunet potešovať a pohladzovať po srdiečku podobne teplým filmom ešte nejaký ten rôčik. (01.03.2005)