Gerry

Stavba filmu nie je založená na príbehu a absentuje tu nejaké spoznávanie sa s postavami alebo motívmi ich konania, ale asociácia funguje dokonale. Veľa otázok a žiadne odpovede, tak to je výsledok filmu. Strohá strihová montáž, pomalá kamera, ktorá mi pri snímaní velkého celku otvárala ústa a nevedel som sa nabažiť tou prírodou. K tomu pomalá klavírna hudba robila z filmu čistú katarziu. Film som videl už asi 4 krát a vždy je to pre mňa transcendentálny zážitok. (01.04.2013)

1,5 * Běda. Běda. Třikrát běda! Tak tenhle film jsem měl na jednom DVD s některými krátkými filmy a měl jsem u toho poznámku - impression. Tušil jsem tedy, že půjde o vypravěčsky rozostřený film, založený na atmosféře. Víc jsem o něm nevěděl. Na to, co skutečně přišlo, jsem však připraven nebyl... a to mám nakoukané Wendersovy, Tarkovského a Kurosawovy tříhodinové opusy. Jedna věc je vyprázdněná narace a druhá věc je absolutní vyprázdněnost formy. Já, jako divák, jsem se neměl čeho chytit. Nevěda, že jde o film Guse Van Santa (kterého mám moc rád a jemuž jsem nedal nikdy méně než 4 hvězdičky), domníval jsem se, že jde o nějaký studentský film (pravda s překrásnou kamerou). Až zhruba po půl hodině, když kamera zabírala asi tříminutový(!) detail na tváře obou beze slova pochodujících herců, mi začaly jejich hezounké tváře připadat povědomé. Po další čtvrthodině, jsem se šel na CSFD podívat, kolikže ten krátký film má vlastně minut. A ejhle, on je to celovečerní film Guse s Matem a Caseyem. Přečkat ho do konce, bylo skutečně útrpné. Mám rád pomalé filmy, mám rád filmy založené na obrazech, mám rád i filozofující filmy, ale tohle nebylo ani jedno! Tohle byla bezbřehá a a neopodstatněná nuda krásně zarámovaná Skalistými horami. K docenění snímku mi opravdu nepomohly ani hlubokomyslné výklady některých zdejších uživatelů o síle přátelství a skrytém symbolismu. K tomu, abych mohl totiž o nějakém tématu vůbec uvažovat, musím nejdřív obdržet nějakou, tezi, konstrukt, náznak, záblesk myšlenky... zde jsem ale nedostal nic. A ani úžasné scenérie či krásná Pärtova hudba tuhle mizérii nespasí. L'art pour l'art. A je otazné, jestli to vlastně ještě umění je, nebo jestli si z nás starej Gus nedělá prdel. Sorry, pane Van Sante! (17.04.2017)

Interesting. Hlubší poselství tohoto snímku může zůstat někomu zcela skryto a neviděno, stejně jako jinému otevřeno a viděno zcela (ne)jasně. Gus Van Sant paří mezi jednoho z nejproměnlivějších a nejosobitějších režisérů. Jeho filmy jsou pokaždé jiné. Za zmrvené Psycho bych ho nejradši ukamenovala, Dobrý Will Hunting je genialita a Slon je zase depresivní sonda do jednoho dne na střední škole. Již úvodní nekončící scéna s nádhernou hudbou Arvo Pärta dokáže navodit patřičně melancholickou náladu, kterou při sledování uvítáte. Ovšem, pouze pokud patříte do té skupiny diváků, kteří v tomto snímku spatřili hlubší poselství:) Ta druhá část může usnout nejspíš ještě před tím, než se hlavní hrdinové dostanou na místo určení:) Matt Damon a Casey Affleck dostanou chytrý nápad vydat se na výlet daleko od civilizace. Na místo, kde vládnou skály, útesy, písek a poušť. Už ne tak chytré je to, co následuje potom. Vždyť je to holý nerozum vydat se do takových končin a přitom si s sebou nevzít alespoň základní vybavení trampa. Mezi to bych zařadila dostatek tekutin, vydatnou svačinu, mapu, kompas a případně i mobilní přístroj. Celou dobu jsem nad tím přemýšlela, ale usoudila jsem nakonec, sice s pochybami, ale přece jen, že to tak prostě všichni zapojení do tohoto snímku po domluvě rozhodli:) Další věc, nad kterou jsem bádala, byla nějaká skrytá symbolika toho, proč spolu ti dva za celý film skoro ani nepromluvili. Pokud se ovšem nejednalo o diskusi o navigaci:) Nejlepší kámoši a skoro spolu ani nemluví? Každopádně, zrovna tyto faktory výrazně pomohly k jakési zvláštní, až mystické atmosféře, kterou tento snímek vyzařoval. Jakoby se nad ním vznášel jakýsi oblak nejasností, nějakého skrytého spirituálního významu. Jak už zde bylo mnohokrát řečeno, Gerry není pro každého. Musíte na něj mít tu správnou náladu. Náladu na osobitý artový počin, který ve Vás může zanechat jakési jemné, melancholické opojení. (15.06.2014)

Nedávno jsem vyprávěl u piva o tom, jak jsem strávil pár dnů v poušti. O tom, jak je to nepřenositelný zážitek, který nelze adekvátně zachytit ani v textu, ani na fotce, ani na filmu. A hele, neuplynul ani týden a "Gerry" mi mé tvrzení dokonale vyvrátil. Chápu, že pro diváka, který čekal příběh naježený peripetiemi to musí nutně být obrovské zklamání, ale mě nezbývá nic jiného, než zatleskat. V poušti nezabíjejí štíři, pohyblivé písky, padající skály ani kojoti, ale čas. A s tím Van Sant pracuje naprosto dokonalým způsobem (v kontextu tohoto filmu je zcela právem zmiňován geniální Antonioniho "Zabriskie Point"). Pomalé, nekonečné záběry diváka strhají jako koně a dostanou ho tam, kam oba hlavní hrdiny - na pokraj únavy a otupění, kdy nemá smysl o ničem mluvit a kdy už vlastně člověk jen čeká, kdy přijde konec. Písek, sůl v ústech, peklo, trans. (14.10.2012)

Ja chápem, že zábery na pomalé, tiché a úmorné putovanie púšťou tu boli v každej scéne zobrazované nie pár sekúnd, aby sme sa náhodou neprestali baviť, ale rovno pár minút, z dôvodu snahy o navodenie pocitu, že aj divák sa tam trápi s nimi. Ale na mňa to nefungovalo. Nemal som pot na chrbte, slnko v tvári, sucho v ústach, ani piesok v topánkach. Zaujímavé, že scény pohybu mrakov boli naopak zrýchlené. Asi pre efekt, ale aký? Podľa mňa to do zvyšku formálnej stránky filmu nezapadalo. Ako ukážka ubiehajúceho času povedzme, no nemyslím si, že to bolo potrebné. Ku koncu sa však začali vyskytovať momenty, v ktorých nebolo isté, či vidíme fatamorgánu, alebo reálne scenérie, čo ma celkom zaujalo. Ale to je asi tak všetko, inak dosť vyčerpávajúci zážitok. A to v odlišnom slova zmysle, ako to asi mohol myslieť režisér. Jednoducho povedané - nuda. (10.06.2015)