Mé soukromé Idaho

Dlouho jsem tenhle film chtěla vidět a dlouho jsem to odkládala a když jsem se k tomu nakonec dostala, vyjde z toho pro mě taková pecka! Předem přiznávám, že to může bejt pro někoho chvílema trošičku nuda, ale mýmu subjektivnímu dojmu to nijak neubírá - byla jsem pravděpodobně v melancholický náladě, protože naladění diváka je pro vychutnání tohohle dílka klíčový. Takže mě dlouhý záběry na ubíhající mraky nenudily, ale naopak jsem si pomalost vyprávění užívala. Taky to občas budí dojem, že Gus natočil tuny materiálu a pak z toho prostě něco sestříhal, jenže ty červeno-žlutě laděný kousky jsou plný nápadů a mě to jednoduše pocitově rozsekalo. A to, co předvádí River Phoenix, je prostě dechberoucí. Dva kluci, co se snaží všelijak přežít do dalšího dne - pro jednoho je to jen rozptýlení a rebelie v životě bohatýho synka a pro druhýho jediná možnost, jak se uživit. Jsou tu komický prvky, co mě upřímně rozesmály a ty dramatický, který začaly vládnout ve chvíli, kdy se žánr stočí k roadmovie, mě zase donutily k jakýsi empatii k postavě Mikea a jeho zpackanýmu, smutnýmu životu, kde nakonec jedinou stálicí zůstává silnice někde v Idahu.....a závěrečná scéna, která je jakousi paralelou na rozdílnost obou životů a vyjadřuje naprosto precizně tu nepřekročitelnou vzdálenost obou hrdinů, přestože je dělí jen několik metrů, mě odpravila úplně..... " If I had a normal family and the good upbringing I would have been a well adjusted person" (17.01.2010)

Film je přenesením Shakespearova dramatu do současnosti a to včetně divadelně toporného jazyka (v případě Reevse podpořeného i toporným hereckým projevem) a bez jakéhokoli dalšího osobního vkladu. Pouze se tu parazituje na klasikovi. Místo předvedení vlastních autorových myšlenek se tu deklamují Georgovi verše a předpokládá se zřejmě, že to filmu dodá na hloubce a závažnosti. Je to jakýsi druh pseudoumělecké konformity, na kterou mám alergii v pokročilém stavu. (26.11.2009)

Mé soukromé Idaho je dialog, snaha o zachycení vztahu řady protipólů. Bohatství versus nuznost, společenská konvence versus svoboda individua, síla oproti slabosti, zautomatizovaný sex proti opravdovému vztahu/lásce, etc. Protipóly jsou ilustrovány na dvou hlavních protagonistech. A ačkoliv za šťastnějšího by se v konečném soudu dal považovat Reeves (jako bohatý, silný a se stálou možností volby), člověk si nakonec nemůže nezamilovat spíše bezbranného a věčně osamělého narkoleptika Phoenixe. A to nejen kvůli diametrálně odlišným hereckým výkonům. Jinak někdo by mohl považovat film za nudný a (vzhledem k tématice) za málo rebelantský. Já bych si tomu však dovolil oponovat a k soustavě protikladů přidal dva další. Myslím, že se jedná o snímek delikátní a velmi citlivý. „Have a nice day...“ (05.10.2016)

Snímek je prý složený ze tří scénářů, které autor ne a ne dotáhnout do konce a tak je dal dohromady. Bohužel jsou švy dost citelně vidět. Příběh současného Falstaffa, který je poživačným králem mladé drogové komunity se nehodí k vyprávění o klukovi, který pátrá po své lhostejné matce. Závěr vyzní do ztracena. (17.04.2016)

To, že je to docela buzeranskej film mě docela štve, ale není to pro buzeranti určené...Je to taková roadmovie o dvou prostitutech. Jeden z nich hledá svoji matky a druhý přemýšlí o své budoucnosti. Nejvíc smutné a někdy i vtipné je, že ten co hledá matku trpí Narkolepsíí (z nenadálého stresu usne). Hlavně se mi to všechno líbilo, že se film hrozně držel při zemi a byl velmi reálný. (07.03.2012)