Oranžský voják

Jako Černá kniha, ale mnohem lepší, protože tu fungují vazby mezi postavami (Já vím, budu v menšině, tak rovnou dopředu říkám, že mi nemusíte metat do tváře, jak jsem s Černou knihou vedle. Lidi, kteří nejspíš ani doteď nevěděli, že nějaká holandská tvorba Paula Verhoevena existovala. Dik). S Hauerovým charizmatem nelze šlápnout vedle. (23.12.2007)

Film mi trochu připomněl Okupaci ve 26 obrazech jugoslávského režiséra Lordana Zafranoviče, který vznikl téměř ve stejnou dobu. Kamarádů je tentokrát šest a také je rozdělí válka. Resp. zrada politiků, kteří místo boje s Hitlerem okamžitě kapitulovali. Přestože Holanďané byli připraveni a ochotni bojovat. Něco jako u nás po Mnichovské zradě. Němci Holanďany stejně zabíjeli a mučili, protože v zemi fungoval odboj. Někteří Holanďané bojovali, někteří podlehli, někteří přešli na stranu nacistů. A pak přišlo osvobození a zúčtování se zrádci. I o tom je tento zajímavý Verhoevenův film. (01.06.2017)

Ačkoliv to ve valné většině případů nedělám, dovolím si malou výjimku a alespoň krátce se vyjádřím k jednomu vezdejšímu komentáři, který Oranžského vojáka přirovnává k Tmavomodrému světu. Ano, ty dva filmy mají několik styčných bodů (stejně jako kupříkladu Maxipes Fík a Terminátor) - odehrávají se za druhé světové války a na obloze je k vidění několik válečných letadel. Ale zde podobnosti pohříchu končí. Zcela na místě by naopak bylo případné srovnání s o třicet (!) let novější Zwartboek. Oba snímky se zabývají fenoménem dvou tolik odlišných tváří okupovaného Nizozemí - odbojem a kolaborací. Přestože středobodem příběhu jsou v Oranžském vojákovi válečné osudy šestice přátel - bývalých univerzitních studentů, neodpustí si Verhoeven řádné "šlápnutí" do holandského vosího hnízda a rozhodně nejde jen o "nucenou" kolaboraci jednoho z hlavních hrdinů. Záběry na pochodující dobrovolníky v řadách německé armády a přihlížející hajlující davy, činnost kolaborantských represivních složek, jsou dostatečně výmluvné a dokazují, že tvůrci to s vyrovnáním se s válečnou minulostí tohoto druhu mysleli velmi vážně. Filmů jako je Soldaat van Oranje a Zwartboek by bylo potřeba v mnoha zemích Německem okupované Evropy. (15.12.2007)

Film o přátelství ze školy, které přetrvalo i přes nepřízeň kruté války na všech frontách. Bylo jich šest, jeden zradil ve službách Německa, další se dali do služeb království a špionáže, jeden skončil u Wehrmachtu, další zůstal v civilu. Všichni se ale měli rádi, všem bylo dáno se během války potkat, jen dva však válku přežili... (15.05.2011)

V tomto filme nie je Verhoeven nijakým spôsobom šokujúci. To pre tých, čo čakajú odbojárky s troma kozami. Oranžský vojak je natočený (v dobrom zmysle slova) konvenčným štýlom filmov z 2. svetovej vojny, ako v Európe, tak v Hollywoode. Každá európska kinematografia by sa mala s týmito krutými dejinami vysporiadať aspoň jedným poriadnym filmom. Verhoevenovi sa to podarilo hneď 2x. VIDENÉ ZNOVA 8/19: Konečne som sa dostal k pôvodnej, 152 minútovej verzii. Názor som však nezmenil, ide stále o jeden z najkonvenčnejších filmov režisérovej kariéry, avšak perfektne premyslenom a taktiež s otáznikom vo vzduchu, kto je ten zradca. Ten čas ubehol skutočne veľmi rýchlo. Hauer a Krabbé vynikajúci. (23.05.2012)