Scrubs: Doktůrci

90%. Po dlouholetém a trochu alibistickém odkládání jsem se do tohoto seriálu konečně odvážil pustit. Scrubs používá zvláštní formu humoru, která vás sice nenutí válet se scénu co scénu smíchy na zemi, ale originálním způsobem prezentuje atypické vztahy zajímavých a kupodivu (na sitcom) celkem sofistikovaných charakterů, jejichž humorná stránka se vymyká všemu, co americké televize doposud vytvářely. Dílčí gagy a provázanost JDho imaginací s charakteristickými rysy jednotlivých postav je velice jednoduchá, ale o to geniálnější, protože bez nich by ty humorné prvky nešlo rozvíjet. Narativně není Scrubs nijak zvlášť promyšleným seriálem, protože předkládá sitcomově primitivní zápletky většinou bez hloubky nebo katarze, stejně tak používá klasické sitcomové kličky v situacích, které bez následků vyznívají do ztracena a v zásadě tak každý další díl končí v mrtvém bodě bez nějakého strukturálního posunu. To ale vůbec nevadí, protože nejen že se to v situační komedii očekává a víceméně vyžaduje (sitcom si pouštíme, abychom se pobavili a odreagovali, nikoli abychom filozofovali nebo mysleli), ale především se daří ideální koncentrací vtipných gagů tyto "nedostatky" eliminovat. Netrvalo dlouho a mikrosvěty postav - a to především těch vedlejších, jejichž (minimálně humoristický) význam tady hraje paradoxně hlavnější roli, než u postav hlavních (Dr. Cox, údržbář) - mě uhranuly natolik, abych se v práci po celý den těšil na večerní dávku nemocničního sarkasmu a absurdity. Scrubs jako kdyby kombinovalo formu vyprávění z HIMYM (časté flashbacky, imaginární představy, velká část dvacetiminutové stopáže se pohybuje mimo přímou časovou linii), jednoduchost a tím i účinnost a sofistikovanost charakterů z Přátel (striktně archetypální postavy rozvrstvené do širších charakteristik) a absurditu a originalitu z Community (a to především znovu u vedlejších postav). Všechny tři zmiňované seriály patří mezi mé nejoblíbenější komediální televizní počiny vůbec, a tak do této elity nemůže nemít slušně nakročeno i Scrubs... EDIT: Vedle Přátel nejlepší komediální seriál všech dob. To myslím mluví za všechno v návaznosti na předchozí komentář, který jsem psal někdy v polovině první série. Od druhé řady to totiž byla jedna obří jízda zakončená špičkovým citlivě promyšleným závěrem, který jsem si musel pouštět několikrát, abych Scrubs dokázal dokoukat důstojně bez slzení. Samozřejmě je řeč o závěru osmé série, protože tu devátou, stejně jako každý fanoušek, považuji za jeden z největších omylů v dějinách televize, takže jí budu i pro potřeby hodnocení ignorovat. Ve prospěch předchozích osmi geniálních řad by totiž bylo nefér tu poslední v hodnocení zohlednit. Scrubs je seriál, který si vás buď získá, nebo nikoli, a pokud ano, nebudete chtít, aby skončil. A když pak skončí, uvědomíte si několik věcí - nejen, že Lawrence nějak, záhadno jak, dokázal negativně laděné dialogy (protože 90% dialogů je opravdu negativních až urážlivých) přetavit v dokonalou porci pozitivní zábavy; nejen, že dokázal ze skupiny zdánlivě obyčejných postav vytvořit něco tak osobního, že je lze po pár sériích považovat za rodinu, s kterou se naplno sžijete, dáte-li jí tu možnost; ale také objevil Zacha Braffa, který je neskutečně talentovaným a pravděpodobně jedním z nejnedoceněnějších herců Hollywoodu. A jestli jsem dříve psal, že se neválím scénu co scénu smíchy na zemi a že scenáristicky Scrubs postrádá hloubku a filozofické ladění, od druhé série mě díl po dílu Lawrence a spol. postupně vyváděli z omylu a každou další sérií postupně upevňovali ten kult, který ve mně vznikal, aby pak naprosto dokonalou závěrečnou (osmou) řadou smyli poslední střípky pochybností, že se Scrubs natrvalo zapíše na první příčky mých nejoblíbenějších seriálů. A John Dorian na první příčky nejoblíbenějších postav. Perfektní záležitost, kterou si dám okamžitě znovu. Jinak bych nespal. (13.09.2015) (méně) (více)