Ludvík Bavorský

Mám pocit, že Luchino Visconti by si s Ludvíkem Barovským docela rozuměl a kdyby měl možnost žít v jeho době, nejspíš by patřil do suity, která se nechala Ludvíkem živit a tvořila pro něj. Vidím tam stejnou lhostejnost k běžnému divákovi, jakou Ludvík nejspíš pociťoval k řadovým poddaným svého státu. Viscontiho zajímá formální dokonalost kamerových záběrů, lyričnost scén, hudební doprovod, snímek je, jak to říci, přeestetizovaný. Filmař, který by se ohlížel na svého diváka a pracoval s vědomím, že tvoří pro něj, by neváhal určité záběry useknout. Viscontiho to ani nenapadne. Zároveň je posedlý svým hrdinou na úkor výpovědi o době, ve které Ludvík žil. Dělá mimochodem totéž, co dělaly tehdejší elity, které se nijak neohlížely na obyčejné obyvatele a rozhodně je nepovažovaly za rovnocenné lidské bytosti, které mají právo mluvit do věcí veřejných. Přitom právě případ Ludvíka Bavorského byl jeden z těch, které takový styl jednání a myšlení kompromitovaly. Ludvík byl ke správě svého státu zcela nekompetentní a přece měl obrovskou autoritu, která vyplývala toliko a pouze z jeho rodových tradic. Nikdo se mu po velmi dlouhou dobu nedokázal postavit, protože byl ochromen úctou a strachem z majestátu. Pravda, vláda Ludvíka Bavorského byla příjemnější než, řekněme, Caliguly, ale nic to nemění na přízemním faktu, že v demokratických podmínkách, které mimochodem nejsou, jak dobře víme, nikdy zárukou výběru těch nejkompetentnějších, by byl naprosto bez šance na to získat jakýkoliv veřejný vliv. Dvě hvězdičky jsou za nezpochybnitelné estetické kvality Viscontiho snímku, to ostatní mě dalece míjí. Celkový dojem: 45 %. (13.11.2016)

----- Ten hoch je blázen ... poslední z rodu bláznů." ----- Víte ... pokud mohu soudit podle jeho portrétu, on - se svou povahou - měl být snad umělcem ... v žádném případě vladařem. Nicméně - stalo se ... a není první ani poslední, kdo se minul povoláním. První díl přibližuje spíše jeho osobní nežli veřejný život. Dalo by se říct, že se pomocí prostřihů na vypravěče šikovně vyhýbá scénám, jejichž realizace by byla příliš náročná či nákladná. Osud bavorského krále se tak stává maličko zkratkovitým kostýmním a konverzačním dramatem, nikoli rozmáchlým epickým vyprávěním - nicméně kupodivu má dostatečnou vnitřní sílu, aby své nedostatky představil jako přednosti, což je neoddiskutovatelným dokladem jeho všestranných kvalit. Druhý díl se ke své vlastní škodě zaměřuje ze všeho nejvíc na poněkud bizarní svět, kterým se vladař postupem času obklopuje, aby upokojil zastřenou mysl a unikl realitě spojené s povinnostmi. Některé scény jsou přitom nadmíru protahované, aniž by mohly cokoli nového sdělit, zatímco jiné jsou neprávem upozaďované či kvapně přeskakované. Děj i atmosféra jsou tak rozdrobované víc než je únosné - a hudební doprovod jejich nevyrovnanost ještě podtrhuje, takže ve výsledku nebohý "Ludvík Bavorský" bohužel na víc jak na 3* nedosáhne. (28.10.2016)

Zcela se ztotožňuji s komentářem gudaulina, navíc mi film přišel vlastně hrozně televizní na to, jak se snaží v těch jednotlivostech působit pompézně. Přišlo mi to rovněž odtažitě natočené a opovrhující divákem. Délka filmu je také negativem, které zde nemá opodstatnění - na rozdíl třeba od Geparda, kde se divák současně seznamoval s prostředím a současně vnímal změny a proměny světa šlechty a tehdejší doby. Ostatně samotný román k tou poskytoval bohatý podklad. Tady si to Visconti psal sám, přestal vyprávět a soustředil se na formu natolik, až zapomněl, jestli vlastně vůbec něco vypráví. Jak zde někdo také v komentářích píše - subjektivně jako by se na to člověk díval týden, a ne čtyři hodiny. I když popravdě, mě trvalo půl roku to po kouscích dokoukat. (08.11.2022)

Souhlasím s uživatelem GUDAILINem, že Visconti by si asi s Ludvíkem Bavorským rozumněl a cit protrochu úchylnou formu dekadence nechyběl ani jednomu. U Smrti v Benátkách mi téměř nesnesitelsná délka některých záběrů nevadila, tady již ke konci ano - nicméně shlédnutí rozhodně nepovažuji za promarněný čas. A mimochodem - všechny ty prošustrované peníze ze státní pokladny už Bavoři určitě mají zpět z tržeb za turistický ruch kolem Ludvíkových zámků - návštěvu rozhodně doporučuji. Ludvík se prostě minul se současníky hlavně v čase - kdyby žil před párset lety, nikdo by mu jeho zálibu v budován opulentních sídel a umělých jeskyní nevyčítal. (13.11.2016)

Dvoudílný film Viscontiho jsem naštěstí mohl sledovat po dva čtvrtky, takže jsem mohl udržet pozornost při obou dvouhodinových sekvencích. V seznamu herců jsem dlouze musel pátrat po Romy Schneiderové, ach, nešťastná móda nepřechylovat ženská příjmení. Dílo skutečně obsáhle popisuje období nedlouhé vlády Ludvíka II. Bavorského v období sjednocovacího procesu Německa. V té době Bavorsko skutečně potřebovalo silného státníka a Ludvíka vládnout nebavilo. Pravděpodobně nikde není analyzován proces choroby obou bratrů. U Oty to mohly být děsivé zážitky z prusko-rakouské války, u Ludvíka možná chorobná závislost na Richardu Wágnerovi, ale jsou tu jenom náznaky. Také smrt, o níž historikové dosud mluví jako o nevyjasněné, je zde podána jako hotová věc - utonutí (i když je asi nejpravděpodobnější). Ludvík II. je v dějinách málo známý a tento film ho skutečně velmi dobře zobrazuje. Rád jsem se podíval. (21.09.2018)