Ďáblova past

Kamera, hudba a fanatický (fantastický) Miroslav Macháček, na jehož postavě je zajímavé, že občas dokáže působit docela přátelsky. O to je nebezpečnější. Příběh je velmi napínavý a skutečně silný. Lidská omezenost, fanatismus a hloupost jsou praví nepřátelé lidstva. Podle knihy A. Technika Mlýn na ponorné řece. (31.08.2006)

Vláčilovou silnou zbraní se díky kombinaci špičkové kamery, chytrého střihu a spolupráce se Zdeňkem Liškou stalo vytváření sugestivní atmosféry. Tu podporoval i použitý černobílý materiál a Vláčilova šťastná ruka při výběru herců. Prim v Ďáblově pasti hraje Miroslav Macháček v roli kněze - fanatického protivníka reformace. Jeho obratný lidský manipulátor, zákeřný intrikán a bezohledný praktik moci je postavou, na kterou se nezapomíná. Příběh je slabší a snímek se kvalitou určitě nevyrovná Vláčilovým vrcholným dílům, jako je Markéta Lazarová nebo Údolí včel, ale kdo je ochoten podniknout spolu s režisérem cestu za zvídavým a nebojácným mlynářem do Moravského krasu v období 1. třetiny 18. století, ten myslím neprohloupí. Celkový dojem: 75 %. (13.12.2018)

Nadprůměrný snímek s působivými záběry a vrcholně dramatickými sekvencemi, ale s hloupým záměrem a banálním poselstvím. Vadí mi tam -- přestože Macháčkem mistrně zahraná -- jednorozměrná postava kněze. Opravdu zlý muž, že, a jde přes mrtvoly, že. Ti katolíci byli ale pakáž, že. No toto. Hm. Já říkám: trapné čecháčkovské klišé. A velká škoda pro tento film. O co výš stojí Marketa Lazarová, kde nelze nikoho jednoznačně soudit! (11.12.2008)

"Lidé sami vytrhnou jedovaté býlí z kvetoucí zahrady Hospodinovy."                                                                                        Ďábel nastražil past, obékl černé kněžské roucho. Místo pastýřem ovcí, stal se lovcem. Jako protiváha k němu stojí prostý mlynář, který není studovaný, ale je dobrým pozorovatelem přírody. Naprosté prohození rolí - ten který mě byl vzdělávat vystupuje jako zpátečník, mlynář v bílém tu vystupujejako nositel nových myšlenek. Vyprahlou krajinou prochází procesí se zástavami a modlí se za vodu. Procházejí kolem muže, který kope v zemi. Jedni se modlí, jiný se dá do práce a začne kopat. Blahodárná voda, která by měla přinést všem osvěžení ale paradoxně rozdmýchá nesmysný svár. Střet s prostou vírou a selským rozumem mlynáře a studovaného ortodoxního kněze je krom trefně sepsaného dialogy vystupňovaný i dramatickou hudbou Zdeňka Lišky a vytříbenými záběry Rudolfa Milíče. Svůj román Mlýn na ponorné řece napsal Alfred Technik už v roce 1956. Vycházel v něm ze zkušeností, které nasbíral při zaměřování podzemních prostor v Moravském krasu, v kraji opředeném pověstmi. Předlohy se chopil František Vláčil, který z ní vytvořil filmovou baladu, která si nijak nezadá s dílem Bergmanovým. Scenář: František Dvořák, Miloš Kratochvíl                                                                                                    Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec (05.12.2014)

Chce to plný počet, nelze jinak. Před 100 lety se ve vesnici, ve které se děj odehrává, stalo něco, co ovlivnilo pohledy a chování většiny obyvatel na další generace. Mlynář a jeho syn, jsou právě tou generací, která podědila záhadnou a tajemnou minulost svých předků. I když by v dnešní době byl starý mlynář uznávaným geologem a speleologem, který umí číst v krajině jak v knize, tehdy byl jasný spolupracovník ďáblův. Nejen kvůli starým záhadám, ale také hlavně kvůli osobním zájmům je do vesnice povolán biskup, který zpočátku vypadá mírumilovně a přátelsky. Nakonec se z něj ovšem vyklube ubohý a vychytralí pomocník vrchnosti, kterému se ovšem nepodaří svést obyvatelé na svou stranu. Záhada je nakonec odhalena pro ty, kteří o to nejvíce stáli a také u nich zůstala nadále utajena. Jediný mlynářův syn, se kterým záhadu odtajňuje i divák a jeho vyvolená Martina, znají a také si ponechají pravdu o starém mlýně. Výborná atmosféra filmu, která pokračuje v atmosféře podobných filmů, ze stejných let. Perfektní průběh a narůstání děje. Hlavně stačí jen pár jmen Vláčil, Liška, Macháček.... (20.05.2012)