Koncert na konci léta

Výprava i kostýmy jsou velkolepé, i herci předvádějí ucházející práci, ovšem scénář byl bohužel velmi špatný, místy až chaotický. Do vlasti se z Ameriky vrací Dvořák a vzpomíná na své životní peripetie, neznalec Dvořákova životopisu se však začne poměrně brzo ztrácet v ději, znalec se naopak začne nudit. Chybí jakýkoliv kontakt s divákem, chybí to pověstné něco navíc, co dělá film koukatelným, škoda, protože předpoklady k tomu, aby to byl dobrý film, byly veliké. Božská Ema, která pojednává o podobné látce i podobném období, se natočila ve stejném roce a ve všech ohledech překonala toto, dnes zřejmě právem zapomenuté dílko. (29.10.2012)

Pestrá koláž ze života hudebního skladatele Antonína Dvořáka, kterého zcela věrohodně ztvárnil Josef Vinklář. Na poměrně velkém prostoru je rozehrána jakási variace na "Amadea". Dvořák podepíše úpis na složení určité skladby na zakázku, za což dostane dopředu 1000 zlatých. Když pak má svůj závazek splnit složením Requiem ("ódy na smrt"), snaží se tomu za každou cenu vyhnout. Přiznám se, že mi tahle linka příběhu úplně nesedla. Nepřišla mi totiž moc věrohodná. Ve filmu je však naštěstí celá řada jiných zajímavých a pěkně nasnímaných scén, v nichž z úst Dvořáka i dalších postav zazní i několik zajímavých myšlenek (včetně známého Dvořákova výroku: "Všechny své symfonie bych dal za to, kdybych vynašel lokomotivu"). A pak je tu samozřejmě úžasná Dvořákova hudba, která filmu dodává na atmosféře. (06.05.2017)

Tak jako preferuji spíše Mozarta než Dvořáka, tak i Amadeus je nesrovnatelně lepší než Koncert na konci léta. Pomalu získávám pocit, že hodně z atmosféry Vláčilových starších filmů měl na svědomí Zdeněk Liška, protože Vláčilovy filmy z jeho pozdního období, kde už Liška hudbu neskládal, už zdaleka nejsou tak dobré jako jeho filmy z šedesátých let. Možná se na tom podepisoval jeho sklon k alkoholu (vážně vám nepovím, kdy to s ním začalo jít z kopce, jestli už během Markety Lazarové, nebo až poté, co mu režim zakázal točit na Barrandově), možná, že za jeho úspěchem stojí právě Liškova hudba. Nevím, každopádně Koncert na konci léta je dalším slabým Vláčilovým filmem v řadě, přinejmenším v kontextu jednadvacátého století. Vážně si radši pusťte Amadea... anebo Údolí včel. (05.08.2008)

Vyprávění, jehož tahounem se zdá být scénárista Mahler (též Amadeus) se svým velkým ponorem do dvořákovských dokumentů, ale současně i s obtížně přenosným osobním mysticismem (viz "Dvořák v Americe"), vystavěným kolem bezesporu impozantního a geniálního Dvořákova díla. Až příliš jsou však znát scénáristovy silnější a slabší (zde spoluautorsky nekompenzované) stránky a menší hudební rozhled. Výsledek pak přes vzácné lokace působí televizním dojmem, hudbě by slušelo lepší propojení s příběhem, škoda i vlažného režijního nasazení a méně životných postav. 2-3* (02.12.2014)

V momentě, kdy ve vláčilově světě přestali řádit černoprdelnící, banderovci a komunisti, se z něj vytratila i magická zlověstnost jeho předchozích děl. Politicky neutrální profil Antonína Dvořáka se v české kinemotografii dá považovat za originální projekt, bohužel tohle je i na Vláčila trochu vlažné zpracování bez výrazného dramatu a obrazově to taktéž moc nepromlouvá. Je otázkou, co Vláčila k Dvořákovi táhlo, pokud se jednalo o dílo na zakázku, ke kterému Vláčil přistupoval stejně Dvořák k psaní rekviem pro Kenta, tak pak vše dává smysl. (07.09.2018)