Koncert na konci léta

Antonín Dvořák bol ako každý skutočný umelec tak trochu mimo reálny svet. Počty mu nikdy nešli, dokonca nepoznal rozdiel medzi dvoma a troma nulami. Neskôr nechápal, že na výchovu šiestich detí treba peniaze a zrejme sa táto téma v jeho rodine často prepierala. Podľa Vláčilovho filmu sa tu o tom hádajú ešte v dobe, keď sú už niektoré deti odrastené. Koncert je typicky vláčilovsky rozvláčny, tá hodina a trištvrte trvá subjektívne dlhšie. Kľudne si ho môžete zaradiť do kolonky artfilm, avšak niektoré momenty, ako napríklad klasické životopisné zjednodušovanie a otázka svedomia ohľadom písania na zákazku mi pripadajú trochu naivné. Vláčil však dokáže navodiť tú správnu dobovú atmosféru a nepotrebuje k tomu veľa kulís, tu by si mohli zobrať príklad dnešní filmári, snažiaci sa navodiť dojem obdobia normalizácie jedným nezatepleným panelákom. (03.12.2014)

Tk já na to koukám a pořád si říkám, že je to téma tak divně uchopený, temný až depresivní. Ve vzduchu pořád něco visí a ten způsob vyprávění docela náročnej na pochopení. A v titulkách na konci zjišťuju, že to natočil Vláčil. Tak to už jsem doma. Film rozhodně není rozmarnou obrozenecko čtverylkou, spíš takovou neklidnou hodinkou ze života velikána. Ale je to dělané z lásky k hudbě a já jsem díky tomu zase Dvořákovi o trochu blíž. 80% (26.01.2014)

František Vláčil natočil pekný film o výbornom skladateľovi. Hudba vo filme bola úchvatná. Pan Vláčil si obsadil do filmu výborných hercov. Josef Vinklář je tu pravdivý a moc pôsobivý. Páčili sa mi aj herecké party J.Hlaváčovej a F. Němca. Film by som hodnotil 3 hviezdičkami, ale ešte jednu som prihodil ako pamiatku na hercov , ktorí si hrajú už niekde inde.... Filmu dávam 75%. (09.09.2013)

Sterilní a bez života jak byt zhýralého fyzika po jarním úklidu. Nejpamětihodnějším okamžikem tak pro mě zůstane odseknutí staříka upíjejícího nějakou kořalku na adresu moralizujícího Dvořáka: "Víte, každý marodění je od zadrženýho pití." Svatá pravda, dědo, svatá pravda. (23.05.2014)

Výprava i kostýmy jsou velkolepé, i herci předvádějí ucházející práci, ovšem scénář byl bohužel velmi špatný, místy až chaotický. Do vlasti se z Ameriky vrací Dvořák a vzpomíná na své životní peripetie, neznalec Dvořákova životopisu se však začne poměrně brzo ztrácet v ději, znalec se naopak začne nudit. Chybí jakýkoliv kontakt s divákem, chybí to pověstné něco navíc, co dělá film koukatelným, škoda, protože předpoklady k tomu, aby to byl dobrý film, byly veliké. Božská Ema, která pojednává o podobné látce i podobném období, se natočila ve stejném roce a ve všech ohledech překonala toto, dnes zřejmě právem zapomenuté dílko. (29.10.2012)