Režie:
František VláčilKamera:
Bedřich BaťkaHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Magda Vášáryová, Zdeněk Štěpánek (vypravěč), Josef Kemr, Naďa Hejná, Jaroslav Moučka, František Velecký, Karel Vašíček, Pavel Landovský, Ladislav Považay (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Filmová rapsodie o středověkých lapcích a o padlé dceři zemanského rodu podle románu V. Vančury... Baladický příběh o loupeživých rytířích a padlé dceři ze zemanského rodu se odehrává v polovině 13. století, v dávných dobách, kdy lapkové přepadávali na královských silnicích pocestné, kdy křesťanství svádělo stále ještě boj s vírou v pohanské bohy, kdy lidský život měl nepatrnou hodnotu, ale láska byla stejně silná jako dnes. Hrdinka filmu, sličná Marketa, se zřekne pro velkou lásku k člověku Mikolášovi lásky k Bohu, kterému byla zaslíbena… Ještě v době vzniku tohoto mimořádného filmu se o něm psalo jako o díle s mnoha „nej“. Byl to film nejvýpravnější, nejnákladnější, nejdelší, nejlépe obsazený… Ale již tehdy se objevovaly soudy, že to také bude film nejhodnotnější a nejkrásnější. I po letech, která uplynula od vzniku snímku, okouzlí a strhne všechny, kdo jej mají možnost vidět. Na MFF Karlovy Vary 1994 proběhla mezi novináři anketa o nejlepší český film všech dob. Vyhrála Marketa Lazarová. Na témže festivalu bylo v roce 2011 toto filmové veledílo uvedeno v digitálně restaurované verzi. Dnes, stejně jako svého času, uchvacuje obrazovou imaginací, krásou slova i krutostí skutků, košatostí děje i bohatstvím myšlenek. Málokdy se v dějinách světové kultury přihodí, aby literární předloha byla předstižena filmovou adaptací, a tentokrát se to stalo... Práce na rozsáhlém projektu trvala téměř sedm let. Plné tři roky strávil režisér František Vláčil se scenáristou Františkem Pavlíčkem nad převodem jazykově náročného textu do scénáře, další tři roky trvalo natáčení v šumavských exteriérech, pak následoval náročný střih a dokončení. Při výběru herců pro klíčové postavy příběhu se režisér řídil spíše zevnějškem či mentalitou lidí. Titulní roli vytvořila mladá slovenská studentka Magda Vášáryová, roli loupeživého rytíře Kozlíka Josef Kemr, jeho syny František Velecký a Ivan Palúch, starého zemana Lazara Michal Kožúch, německého jinocha Kristiána Vlastimil Harapes a potulného žebravého mnicha Vladimír Menšík. Marketa Lazarová byla vysoce oceněna nejen u nás, ale i na mezinárodním fóru; například na MFF v Mar del Plata získala jednu z hlavních cen. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (526)
Tak tohle tedy nedávám. Jsem schopen pochválit kvalitní hudební stránku, zajímávé a dost možná originální pojetí, neobvyklou drsnost a možnost zamyšlení. Avšak v ději jsem se absolutně nechytl, postavy, až na dvě nebo tři, mi byly naprosto cizí - a ty zmíněné dvě nebo tři - to je spíš něco ve smyslu: "Jo, tak ty už jsem v tom filmu párkrát viděl, ale kdo to sakra je?", námětem ( i když, co byl vlastně námět?) to bylo úplně mimo mojí sféru zájmů a to vůbec nejdůležitější - sedačka v kině se mi tentokrát zdála hrozně tvrdá! Ale teď vážně....dočetl jsem se, že obsahová stránka zde není podstatná ve srovnání s výtvarnou a poetickou kompozicí. Jasně, to můžu v klidu potvrdit. Škoda, že já ve filmech spoléhám především na obsah a ten když se nedostavuje, začínám být nervózní a počin mě pak nezaujme ani v těch okrajových požadavcích, jako je poutavost či zábavnost...avšak...překvapivě jsem se nenudil tak, jak jsem čekal. Asi už začínám být starý a čas mi rychleji utíká :-) ()
Podmanivost obrazu středověku v adaptaci Vančurova románu. Vláčilova Markéta Lazarová není historický film (nevystupují v něm historické postavy), nýbrž film dobový. Nejpůsobivější zpodobnění středověku v dějinách evropského filmu. Složitá struktura, experimentální výrazové prostředky. Filmová báseň... ()
V čem je Markéta Lazarová jednou z nejlepších konverzí literárního díla? V tom, že není pouhou konverzí, ale naprostým znovuzrozením. Z laskavosti Vančurovy předlohy zůstal jen vypravěč a postava toulavého mnicha, jinak se Vláčilův opus stává drsnou středověkou freskou, která dokonalost Vančurova jazyka nahrazuje neméně dokonalou mluvou obrazů a symbolů. Ponurý hudební doprovod dotváří režisérovu snahu evokovat středověkou atmosféru všemi prostředky. Markéta Lazarová není silná pouze svým příběhem lásky zrozené z pokoření (ten mnohem více vyniká ve Vančurově předloze), ale právě svými filmově řemeslnými vlastnostmi. Je to spíše velká filmová esej – robustní, s nezaměnitelnou estetikou a dle mého názoru naprosto geniální, byť ne snadno stravitelná. ()
Pro mě je Markéta Lazarová jednou z neobtížnějších skvostů naší kinematografie. Fascinující bude tahle oddysea a zřejmě nikým nepřekonaná ještě dlouhá léta. Nemohu říct, že bych všemu cele porozuměla, ale to asi nebylo ani záměrem Františka Vláčila a tak jsem jen nechala unášet a ponořila se do doby hodně vzdálené...... s boji, s velkou láskou, ale i nenávistí, s vlky atd. a to celé podkreslené místy mrazivou hudbou, která dokonale dotvářela už tak posmutnělou atmosféru a za sebe mohu napsat, že byla skutečně velmi působivá přesně v daných obrazech. O hereckém koncertu není třeba vůbec polemizovat, to byla dokonalost sama. Ne, že bych tyhle filmy vysloveně vyhledávala, ale dík, že jsem měla možnost vidět Markétu Lazarovou podruhé, protože po letech jsem jí vnímala zase trochu jinak. Filmová výzva 2016 ()
Dokonalá filmová báseň. Vláčil se tímto filmem katapultoval do mého filmového nebe. Tento pán si klidně může potřepat rukou s Bergmanem či Tarkovskym a to jako rovnocenní partneři. To co dokoázal s Vančurovou poémou je nepopsatelné. Obrazy maluje jak staří mistři, symboly a metafory použivá s obrovskou naléhavostí a i když všechny nepochopíte stačí je nechat na sebe samovolně působit a ve výsledku to vůbec neubere na vnímání celého díla. Kamera je takřka geniální, Vláčil totiž umí vyprávět i obrazem. Příběhu rozproštěnému do kapitol nechybí spád ani tempo. K tomu ještě nádherně syrová atmosféra středověku, kde Statečné srdce vypadá jako naaranžovaný kýč ze studia. Herci jsou výborní, ale nejvíc asi strhne samotný Josef Kemr, jemuž je snad ta postava Kozlíka napsaná přímo na tělo. Jedinou vadou na kráse byl pro mě fakt, že jsem moc nepřekousnul ten vývoj v ústřední milostné dvojici. To že se po tom všem nakonec do něj zakouká nebylo podáno moc přesvědčivě, ale čert to vem. Vláčil taky dokazuje že je mistrem střihu a montáže, scéna lítého boje podbarvená modlitbou Markéty je jednoduše nezapomenutelná. Tento film není určen masovému divákovu, tento film si žádá velkou divákovu spoluúčast, ale nakonec to vše stojí za to. Možná unáhlený soud, ale toto je nejlepší český film, který jsem kdy zhlédnul... ()
Galerie (21)
Zajímavosti (58)
- Po scéně, kdy Markéta (Magda Vášáryová) odchází od otce do kláštera s Mikolášovým pláštěm v ruce, je záběr na stojícího jelena. V levé části obrazovky je vidět člověk s klackem v ruce, jak pobízí jelena k pohybu. (tomas.sulc.7)
- Magda Vášáryová byla v době natáčení nezkaženou pannou z malého slovenského města, vyrůstající v přísně konzervativní výchově. Dvouleté natáčení proto pro ni bylo traumatickým zážitkem. Režisér Vláčil páchl alkoholem a malé Magdě neustále vyprávěl historky ze 13. století. I Vladimír Menšík byl často opilý a do poslední chvíle, než padla klapka, vyprávěl sprosté anekdoty. Vůbec nejhorším zážitkem Vášáryové byla scéna polibku, což byl údajně její první polibek v životě. Nelíbilo se jí to a když záběr skončil, otočila se a zvracela. (Cimr)
- Film byl roku 1998 v anketě filmových kritiků a publicistů vyhlášen nejvýznamnějším filmem stoleté historie české kinematografie. [Zdroj: Filmový přehled.cz] (Bediverecs)
Reklama