Vůně ženy

Bohužel opět až moc přímočarý příběh, kterému jednoduše nemohu věřit. V podstatě jde o střet dvou různých povah, spíše snad životních postojů i systémů. Ten Charlieho je obyčejný, známý a vůbec nijak zvlášť zajímavý. Zato svět plukovníka Franka Sladea nás musí od začátku ohromit svou rozlehlostí, obsahem i hloubkem, neboť tento slepý veterán je vskutku kultivovanou, šarmantní a značně tajemnou osobou, která se však těžko vzdá toho, čemu ráda navykla. Brzy nás napadne, o co tady asi tak půjde a jakpak to všechno hezky dopadne. Obě tyto osobnosti se navzájem doplní, pomohou si vyřešit své problémy (V případě školních problémů Charlieho je to obsahově hodně ubohé. Neříkám, že Al Pacinův výstup v aule školy nebyl efektní, avšak to, co následovalo, reakce přítomných a celé vyústění sráží film alespoň o dvě kategorie dolů.) a rozejdou se obohaceny a vyrovnány. Proč? Proč z tak zajímavého tématu udělat až takhle sentimentální kousek? Proč musí být absolutně skvělý herecký výkon Al Pacina zasazen do tak nevěrohodného prostředí? Teď jsem opravdu zvědav na originál! - Po zhlédnutí absolutně odzbrojující italské verze mám chuť ještě jednu hvězdičku odebrat. (26.12.2004)

Krásný film. Režisér opět nezklamal, perfektní scénář, souhlasím s dramatem, oba hlavní hrdinové skvělí, vše bez výhrad. Frank a Charlie k sobě patřili jak vůně k ženě. Nádhera, dokonalý zážitek, došly mi slova, jak Frankovi zrak. Takže raději všechny pocity shrnu v jedné podstatné větě: "Měl jsi někdy pocit, že bys chtěl jít a přesto jsi cítil, že bys tu chtěl být? Joo..." Přišla mi chuť na Johna Danielse a to je co říct!! :-) (26.02.2011)

Povedal by som, že to Američania zobrali za správny koniec a namiesto snahy o prekonanie vtipnosti pôvodného filmu natočili (melo)drámu. Pretože táto snaha by pripomínala povestné psie naháňanie vlastného chvosta. Celé to stojí na Pacinovej postave a jeho výkone a niet čo namietať. Za zmienku stojí viacero scén, najmä tá tanečná s náhodnou návštevníčkou reštaurácie a jej vypointovanie, dôležité pre vyznenie celého filmu. Ja by som tento film ani nenazýval remakeom, zmeny sú zásadné, o starého pána sa napríklad žiadna žena nezaujíma. Výrazná výhrada smeruje k záverečnej reči. Tá je príkladom zmeny filmovej reči oproti takým 70. rokom nasýteným novým Hollywoodom, spomeňte si na Pacinov výbuch na súde v And Justice for all. Oproti nej je celý záver vo Vône ženy iba instante naaranžovaný a predvídateľný. (04.10.2016)

Nie, že by bol príbeh druhoradý, ale je jednoducho musím začať výkonom Al Pacina. Oscar pre herca asi nikdy nebol jednoznačnejší. Poslednú hodinu jeho strhujúceho výkonu mi zvieralo srdce, sánka mi padala akoby som videl nejaké zjavenie a prepotil som celé tričko, čo určite nebolo ovplyvnené terajšími tridsaťstupňovými horúčavami. Skvelý príbeh bol len podpora pre tohto pána herca a ostatných tiež skvelých sekundantov, hlavne O'Donnellov vrchol kariéry. Krávne úsmevné doplnky šité na mieru len umocňujú pôvabný dojem filmu z ešte pôvabnejším názvom. Plný krásnych, pravdivých, príjemných aj krutých životných právd o priateľstve, česti a čo je podstatné, o ženách. A ak niekto zistí, čo chýbalo k dokonalosti nech mi napíše, určite to neboli veci vytknuté v doterajších komentároch. 90%. (24.06.2008)

Jedna hvězdička utopená v závěrečném sentimentálním patosu. I když zbytečný sentiment provází celý film. I ve scénách, kdy Al Pacino řekne vše svýma slepeckýma očima, dojímá doslova na povel. Pokud jste viděli film s dabingem (znám verzi s puritánsky přiškrceným Vladimírem Dlouhým), z Pacinova hereckého výkonu nemáte skoro nic. (03.07.2007)