Dogville

Mám rád experimentování s filmem, mám rád divadlo a navíc jsem věděl, že ač jsem se ze žádným z filmů Larse von Triera nesetkal, mám čekat neočekávané. A přesto si ten zmatek v hlavě, který mi tam Dogville rozpoutal, nedokážu urovnat ani pár dní po jeho shlédnutí. Rozhodně se o něm nedá říct, že je to divný film, to ne. Ale zvláštní zvláštní, to pravda je. Von Trier chtěl dosáhnout absolutního vítězství obsahu nad formou, jenomže tím filmu vytvořil jeho hlavní Achillovu patu. A nebo snad chce někdo namítnou něco proti tomu, že divák se bude plně soustředit na příběh a bude mu úplně putna, že herci se pohybují v obrovském studiu, kde stojí kulisy, nad kterým by si i divadlo uplivlo, že iluze dne a noci, stejně tak i ročních období je umem skvělého týmu osvětlovačů a že většina zvuků, včetně otvírání dveří a zpěvu ptáků byla přidána až v postprodukci? Můžeme si odpovědět, že ano, ale pouze za předpokladu, že Dogville bude mít příběh opravdu silný, což bohužel (ne)má. Fotografie pod závěrečnými titulky mě položily na vážky, zda-li je Von Trierův scénář podle skutečné události nebo ne, ale i kdyby (ne)byl, nelze mu upřít jistá působivost. Zároveň s ní je zde však i jakási chladnost a koneckonců i předvídatelnost a to je podle mě hlavní důvod mého „nízkého“ hodnocení, které bych velmi rád zvednul výš, už jenom kvůli hercům, kteří hrají jako o život. Nicole Kidman přímo září a vzájemná nesourodost s Paulem Bettanym je výborná. Dogville je film, který se hned tak nevidí, ale když už se vidí, mohl by alespoň stát za to. Ne, nejsem náročný, jenom mi vadí, když v tom něco skřípe a tady to skřípe až moc. (07.07.2005)

Velmi originální zpracování, možná vzdáleně připomínající prkna divadla. Důležitou roli měl, což mě trošku překvapilo, vypravěč... často řekl víc, než samy postavy. Moc se mi líbilo spojení venkovského dramatu a gangsterského filmu. Lars von Trier mě opět šokoval (stejně jako ve filmu Tanec v temnotách), závěr byl opravdu nečekaný a vychutnala jsem si ho do posledního štěknutí. (19.04.2006)

Larse von Trier mě po Tanci v temnotách znovu dostal. Když jsem četl o filmu natočeného v jednom "velkém" interiéru, kde jsou domy (resp. jejich zdi) nakresleny na zemi křídou, myslel jsem si, že to bude pouze experiment bez smyslu. Pustil jsem film a hned první pohled kamery z ptačí perspektivy mě přesvědčil o něčem magickém okolo tohoto "průhledného světa". Rozdělení na kapitoly, epilog a hlas vypravěče mi připomínají divadlo. Okolo celého "městečka" je zeď, v noci černá ve dne svítivě modrobílá. Při mlze je všude mlha, když sněží sněží sníh. Je to neuvěřitelné jak to dokáže vtáhnout a za pár minut to budete považovat za něco opravdu výjimečného. Nevím proč, ale neexistence zdí a minimalizace např dolu a hory je opravdu zvláštní, ale přesto krásná. V člověku to může vyvolat pocit naprosté harmonie a sjednocení se s pohledem na takový svět a nebo naprostý opak a zavrhnutí tohoto filmu. Kamera je opět Larsem von Trierem používána naprosto odlišným způsobem než u jiných autorů. Přiblížení na osobu prožívající emocionální zkoušku je stejné jako v Tanci v temnotách. Film vyprávějící o městě kam přijde žena, která dostane šanci tu zůstat, pokud si jí lidé oblíbí. Nikdo nic nepotřebuje, ale postupně začne přibývat hodně práce a lidé začnou "pomocnice" čím dál více využívat. Vede to až ke znásilnění Nicol Kidmanové a postupnému "kdo chce at si zajezdí :". Film velmi silně ukazuje jak lidé začnou využívat lidi, když oni nemají na vybranou. Vydírání, lenost, krutost.... To vše se najde v tomto městečku. Lidé mohou být opravdové ... sviňe... Velmi jsem litoval Nicol Kidman a Toma, který jí stále říkal o nových a nových plánech jak ji osvobodit. Tom je snílek, který se nakonec nechal zmanipulovat a skončil jak skončil(jen řeknu, že skončil jak měl. Závěr jsem osobně velmi očekával a předem odhadl a myslím, že to není problém(a pokud ano asi jsem fakt sadista :)). Úžasné závěrečné nasvícení toho krásného a následně i špatného(" a pak jsem uviděla to trní okolo...."). Perfektní práce se světly a s mikrosvětem na pár metrech čtverečných. Herecké výkony hvězd různé zářivosti jsou skvělé, lidské a věrohodné. Skvělý film o tom jací lidé byli, jsou a budou .... PS: logika a myšlenky hlavní hrdinky byly chvílemi na hranici ignorance.... (06.02.2005)

Po toľkých neistých filmových zážitkoch ma Trier konečne presvedčil až natoľko, že prvému filmu z tých ostatných udeľujem čistých 5*. Trier fascinujúcim spôsobom kombinuje drsnú formu s komorným obsahom (prostredie bez kulís s jasne vykreslenou vnútornou stavbou postáv) a najmä tá forma určená na divadelnú scénu, ma tak nadchla, že som nechcela, aby ten príbeh skončil. Mestečko s pár ľuďmi, iluzívne a magické, podčiarkujúce pár osobnostných čŕt, meniace sa pohnútky, navodenie priam diabolskej atmosféry, kde sa všetci najskôr javia ako dobrí a až postupné nazeranie do stereotypného života odhaľuje skazené vnútro, skazené zmýšľanie, zvrhlosť. Jeden z pár koncov, kde ma zlomyseľnosť páchaná na hlavnej hrdinke natoľko pohrúžila do nenávisti vyplývajúcej z celkom relevantných príčin, že som s ňou súhlasila v každom jednom kroku, v každom jednom geste či rozhodnutí. Trier ma odrovnal a Nicole Kidman bola dokonalá. Filmový drahokam, vybrúsený po formálnej (i keď nie efektnej) aj obsahovej stránke a ten silný zážitok si s radosťou uchovám v pamäti, až kým dojmy nevyblednú a ja sa nevrhnem na druhú projekciu. Masterpiece! (09.08.2010)

„Ukázalo se, že rozdíl mezi lidmi, co znala doma a lidmi, co potkala v Dogville, je menší, než čekala.“ Doprovodný komentář dodává celé podívané takřka literární zážitek. Ve spojení s opravdovým herectvím a originálním prostředím mimořádný zážitek. Jakoby člověk viděl do lidské mysli stejně snadno, jako do oněch domů, které nemají stěny. Svět, který je mnohem čitelnější, přesto stále stejně zrádný a překvapivý. 90% (18.09.2012)