Dogville

Tohle je prvni film, ktery jsem od Triera videl, ale rozhodne me nepresvedcil, abych si pustil jeste nejakej jeho dalsi. Vedel jsem, co od filmu priblizne cekat, tudiz jsem zpracovanim nebyl prekvapenej, ale chvily mi trvalo si na nej zvyknout. Navic kdyz obcas vidite jak se deje neco dramatickeho a kousek dal "v dome" delaj nejaky kraviny, tak to pak tu dramaticnost dost srazi, zvlast kdyz do toho jeste vetsinou keca vypravec svym stale stejnym ospalym hlasem nejaky informace, ktery jsou patrny z deje a tudiz se spoustu veci dozvidate dvakrat a navic to vypravi jak pohadku. Taky obcas herci jakoby zapomneli, ze se nalezaji "za zdi" a koukaj na sebe jako by stali tvari v tvar. Ale rozhodne se tomuhle zpracovani neda uprit originalita, problem je, ze by se to fakt hodilo vic do divadla. Navic jsem netusil, ze film ma skoro tri hodiny a ty tri hodiny me malem zabily, fakt se to nedalo skoro vydrzet do konce, jaka to byla misty strasna nuda. Navic je film ve sve podstate dost jednoduchej a napoprve sem uhad, jak se bude film vyvijet az do konce. Herci hrali perfektne, ale rozhodne bych nerek, ze u tech, ktery znam, se jedna o nejaky vysoce nadprumerny vykony. Herci jako Kidman, Skarsgard, Bettany, Caan atd. hrajou slusne prakticky vsude a i tady si odvedli svuj slusnej prumer. Takze jediny k cemu nemam zadne vyhrady je nadherna hudba, ovsem mohlo ji bejt vic. Taky mi moc nesedla kamera, misty jen dlouze zabirala urcite misto a chvilema to vypadalo, jak kdyz kameraman zakopne a cela kamera se roztrasla. Fakt jsem od takle dobre hodnocenyho filmu cekal vic, nez trihodinovou nudu s nekolika dobrejma dramatickejma scenama a povedenym zaverem. (11.10.2006)

První Trierův film, který sem viděla. A naprosto mě uchvátil. Nejenže byly skvělý herecký výkony a hudba, ale ten příběh! Díky stylizaci skvěle vynikl a von Trierovi se u mé osoby přesně podařilo to, co asi zamýšlel. Když jsem odcházela z kina, všimla jsem si jak nějakej chlápek nadával cikánovi a ten nezůstal o mnoho za ním. V tramvaji pak jiný muž v obleku vůbec nepustil sednou staršího pána o berlích na místo pro postižené, na kterém seděl. Když jsem vstupovala do dveří od našeho paneláku, na schodech sedící děti nebyly o nic lepší než dospělí. Nechci moralizovat, ale von Trier dokonale vystihl lidskou společnost. Depresivní film o depresivní a kruté lidské společnosti. (10.04.2004)

Byla to nuda jako kráva, tři hodiny, to se fakt nedalo, nejspíš bych to normálně šoupl do kategorie WTF a dal jednu hvězdičku a vypl po půl hodině, ale počas celého filmu jsem byl dost vtažen do filmu a v době tý největší nudy jsem byl jak přikován svými těžkými pocity a emocemi. Trier umí, i když je nudař. (15.07.2012)

"No já tomu možná nerozumim, ale za sebe bych řek, že na tom nic tak zvláštního nevidim." Nebudu kritizovat, že by nějaká složka filmu byla nezvládnutá, protože to tak není. Trier rozhodně natočil přesně to, co chtěl. Ale forma filmu, jeho vyznění, dramatická stavba, úhel pohledu, to všechno mě naprosto neuspokojuje. Ano, lidi jsou svině. Ale proč bych proto měl velebit film, který si hraje na kdovíjaké umění tím, že používá divadelních rekvizit? A to do divadla chodím rád, pro pořádek. Jestli to má symbolizovat, že si na vsi každý vidí do talíře, je to přímočaré tak, aby to i Máňa odvedle pochopila. Osobně jsem pro divadelní výpravu filmu neshledal jediný skutečně opodstatňující záměr, než Trierovo "hele, jak sem jinej" (přitom třeba styl vypravěče je nechutně odkoukaný z Barry Lyndona). Stejně tak stavba filmu a jeho závěr vytvářejí pocit epizodnosti na cestě hledání "spravedlnosti", což ostatně je vzhledem k dalším dílům pravda. Čili konec vlastně vyznívající do ztracena, módně postmoderně odplavující veškeré myšlenky, které tam snad byly. Všichni ve filmu jsou jen jednorozměrnými loutkami, na kterých mi Trier demonstruje svůj pohled na lidstvo, přičemž sám se staví do role arbitra ve stylu "koukejte, jak VY jste hrozní. JÁ Vám otevřu oči." Záměna šokování diváka za kvalitu, Trier je tu něco jako John Doe z filmu Sedm. Já se za ručičku ke kýženému efektu dovést nenechám. (21.11.2005)

Klasická stavba odkazující k antickému dramatu se širokým záběrem expozicí počínaje a katastrofou konče, je vyprávěna v tomhle experimentálním filmu dánského režiséra Larse von Triera v rozvolněných intencích filmařského manifestu Dogma 95. Z manifestu vycházející Lars von Trier, který tak očesal svou filmovou produkci o vše přebujelé a přebytečné, v tomto případě to znamenalo, že zavrhl natáčení v nákladných exteriérech i interiérech a celý film natočil v jakési obrovské ztemnělé hale, jejíž černé pozadí evokuje divadelní scénu a kde nejsou ani žádné kulisy, ty byly nahrazeny bílými čarami na podlaze, které symbolizují domy, ulici, zahradu a dokonce i psa, jehož štěkot se ve filmu sice ozývá, ale jeho fyzická existence byla nahrazena pouhým bílým kruhem na asfaltu... Tedy čistě divadelní mizanscéna. Ale přesto tvůrce filmu sáhl při obsazování rolí po Nicole Kidman, prvořadé hollywoodské star, která ovšem pod jeho vedením podává strohý, velmi ukázněný herecký výkon, očesaný o veškerá mainstreamová herecká klišé. Celé toto novodobé antické drama je zasazeno kamsi do dvacátých či třicátých let v USA a vestavěno do archetypu klasické filmové gangsterky. Co ale především ční z tohoto filmu, je morální směrování hrdinů a hlavně stěžejní protagonistky a otázky týkající se viny. Jakási postmoderně sofistikovaná filmová variace na Dostojevského Zločin a trest. Pro diváka velmi namáhavé, komplikované a šifrované, více divadelní než filmové dílo, vyžadující divadelní pozornost a divákovu ochotu a um pracovat se symboly, náznaky a četnými aluzemi. Navíc velmi složitá stavba textu již ve scénáři a sice nekomplikovaný, leč symbolistní děj, dělají z tohoto filmového experimentu Larse von Triera film, který není určen pro běžného diváka v kině. A to je možná jeho jediná slabina... (27.11.2006)