Dogville

Lars von Trier rád překvapuje svými inovativními filmařskými postupy a překvapil i tentokrát. Spíše ale v záporném slova smyslu. To, co vás asi ihned praští do očí, je volba prostředí, do něhož je celý děj koncipován. Jeden malý prostor, do kterého jsou stylizovány postavy městečka Dogville, sice zaujme originalitou, kolísající děj ovšem díky uzavřenosti prostředí dostane ještě jasnější kontury. Toto divadelní aranžmá Trier prostě nedokázal ukočírovat, což mu asi nejvíce uškodilo. Samotný příběh se opět pokouší o navození destrukčně emocionální nálady, výsledek ale zůstal tak na půl cesty. Pocit vykonstruovanosti tu budí velmi silný dojem, který se zviditelní hlavně v přehnaném „očisťujícím“ závěru. Pravdou zůstává, že film je nabyt spoustou zajímavých úvah, myšlenek o lidskosti, lidech, vztazích..., na Triera je to ale nestoudně málo. (03.01.2004)

Nádherně brutální kladivo na emoce (hlavně při prvním zhlédnutí) & genialitka, která o lidech vypovídá tolik pravdivě znepokojivého. Herci jsou skvostně autentičtí (v čele s výbornou Nicol a ještě o kus lepším /a samozřejmě hezčím/ Paulem) - a aby taky ne, Mistr Lars jim jistě dával co proto a já před ním a jeho úžasně specifickým "přístupem k věci" jako obvykle smekám. Ať už v kině, a nebo třeba na kapesním počítači, Dogville je neskutečně silný film, který bych doporučila opravdu KAŽDÉMU! Jen ať se oddělí zrno od plev... (04.01.2008)

"Absolutní vítězství obsahu nad formou"? No to snad ne! Že by Lars Von Trier a spol. nesplašili prachy na takovou "formu" jakou by chtěli, pokud by to chtěli? Nebo musí ta správná a jedině správná "forma" být drahá, efektní a okázalá? Myslim, že právě TOHLE je TA správná forma, která mohla důstojně suportovat mimořádné poselství, jaké tenhle film nese. (28.04.2005)

„Ukázalo se, že rozdíl mezi lidmi, co znala doma a lidmi, co potkala v Dogville, je menší, než čekala.“ Doprovodný komentář dodává celé podívané takřka literární zážitek. Ve spojení s opravdovým herectvím a originálním prostředím mimořádný zážitek. Jakoby člověk viděl do lidské mysli stejně snadno, jako do oněch domů, které nemají stěny. Svět, který je mnohem čitelnější, přesto stále stejně zrádný a překvapivý. 90% (18.09.2012)

Po toľkých neistých filmových zážitkoch ma Trier konečne presvedčil až natoľko, že prvému filmu z tých ostatných udeľujem čistých 5*. Trier fascinujúcim spôsobom kombinuje drsnú formu s komorným obsahom (prostredie bez kulís s jasne vykreslenou vnútornou stavbou postáv) a najmä tá forma určená na divadelnú scénu, ma tak nadchla, že som nechcela, aby ten príbeh skončil. Mestečko s pár ľuďmi, iluzívne a magické, podčiarkujúce pár osobnostných čŕt, meniace sa pohnútky, navodenie priam diabolskej atmosféry, kde sa všetci najskôr javia ako dobrí a až postupné nazeranie do stereotypného života odhaľuje skazené vnútro, skazené zmýšľanie, zvrhlosť. Jeden z pár koncov, kde ma zlomyseľnosť páchaná na hlavnej hrdinke natoľko pohrúžila do nenávisti vyplývajúcej z celkom relevantných príčin, že som s ňou súhlasila v každom jednom kroku, v každom jednom geste či rozhodnutí. Trier ma odrovnal a Nicole Kidman bola dokonalá. Filmový drahokam, vybrúsený po formálnej (i keď nie efektnej) aj obsahovej stránke a ten silný zážitok si s radosťou uchovám v pamäti, až kým dojmy nevyblednú a ja sa nevrhnem na druhú projekciu. Masterpiece! (09.08.2010)