Dogville

Po toľkých neistých filmových zážitkoch ma Trier konečne presvedčil až natoľko, že prvému filmu z tých ostatných udeľujem čistých 5*. Trier fascinujúcim spôsobom kombinuje drsnú formu s komorným obsahom (prostredie bez kulís s jasne vykreslenou vnútornou stavbou postáv) a najmä tá forma určená na divadelnú scénu, ma tak nadchla, že som nechcela, aby ten príbeh skončil. Mestečko s pár ľuďmi, iluzívne a magické, podčiarkujúce pár osobnostných čŕt, meniace sa pohnútky, navodenie priam diabolskej atmosféry, kde sa všetci najskôr javia ako dobrí a až postupné nazeranie do stereotypného života odhaľuje skazené vnútro, skazené zmýšľanie, zvrhlosť. Jeden z pár koncov, kde ma zlomyseľnosť páchaná na hlavnej hrdinke natoľko pohrúžila do nenávisti vyplývajúcej z celkom relevantných príčin, že som s ňou súhlasila v každom jednom kroku, v každom jednom geste či rozhodnutí. Trier ma odrovnal a Nicole Kidman bola dokonalá. Filmový drahokam, vybrúsený po formálnej (i keď nie efektnej) aj obsahovej stránke a ten silný zážitok si s radosťou uchovám v pamäti, až kým dojmy nevyblednú a ja sa nevrhnem na druhú projekciu. Masterpiece! (09.08.2010)

Byla to nuda jako kráva, tři hodiny, to se fakt nedalo, nejspíš bych to normálně šoupl do kategorie WTF a dal jednu hvězdičku a vypl po půl hodině, ale počas celého filmu jsem byl dost vtažen do filmu a v době tý největší nudy jsem byl jak přikován svými těžkými pocity a emocemi. Trier umí, i když je nudař. (15.07.2012)

Vynikající. Nejsem si jistý, zda-li bych si film pustil, kdybych předem věděl, jakým stylem je natočen. Naštěstí jsem tak učinil a jsem nadšen. Jednoduchý děj prohlouben sondou do temných zákoutí lidských duší se naprosto úžasně hodí právě k takovéto minimalistické formě. Šťastný ten, jemuž nebylo z filmu z vlastní zkušenosti nic povědomé. (06.04.2009)

"No já tomu možná nerozumim, ale za sebe bych řek, že na tom nic tak zvláštního nevidim." Nebudu kritizovat, že by nějaká složka filmu byla nezvládnutá, protože to tak není. Trier rozhodně natočil přesně to, co chtěl. Ale forma filmu, jeho vyznění, dramatická stavba, úhel pohledu, to všechno mě naprosto neuspokojuje. Ano, lidi jsou svině. Ale proč bych proto měl velebit film, který si hraje na kdovíjaké umění tím, že používá divadelních rekvizit? A to do divadla chodím rád, pro pořádek. Jestli to má symbolizovat, že si na vsi každý vidí do talíře, je to přímočaré tak, aby to i Máňa odvedle pochopila. Osobně jsem pro divadelní výpravu filmu neshledal jediný skutečně opodstatňující záměr, než Trierovo "hele, jak sem jinej" (přitom třeba styl vypravěče je nechutně odkoukaný z Barry Lyndona). Stejně tak stavba filmu a jeho závěr vytvářejí pocit epizodnosti na cestě hledání "spravedlnosti", což ostatně je vzhledem k dalším dílům pravda. Čili konec vlastně vyznívající do ztracena, módně postmoderně odplavující veškeré myšlenky, které tam snad byly. Všichni ve filmu jsou jen jednorozměrnými loutkami, na kterých mi Trier demonstruje svůj pohled na lidstvo, přičemž sám se staví do role arbitra ve stylu "koukejte, jak VY jste hrozní. JÁ Vám otevřu oči." Záměna šokování diváka za kvalitu, Trier je tu něco jako John Doe z filmu Sedm. Já se za ručičku ke kýženému efektu dovést nenechám. (21.11.2005)

Klasická stavba odkazující k antickému dramatu se širokým záběrem expozicí počínaje a katastrofou konče, je vyprávěna v tomhle experimentálním filmu dánského režiséra Larse von Triera v rozvolněných intencích filmařského manifestu Dogma 95. Z manifestu vycházející Lars von Trier, který tak očesal svou filmovou produkci o vše přebujelé a přebytečné, v tomto případě to znamenalo, že zavrhl natáčení v nákladných exteriérech i interiérech a celý film natočil v jakési obrovské ztemnělé hale, jejíž černé pozadí evokuje divadelní scénu a kde nejsou ani žádné kulisy, ty byly nahrazeny bílými čarami na podlaze, které symbolizují domy, ulici, zahradu a dokonce i psa, jehož štěkot se ve filmu sice ozývá, ale jeho fyzická existence byla nahrazena pouhým bílým kruhem na asfaltu... Tedy čistě divadelní mizanscéna. Ale přesto tvůrce filmu sáhl při obsazování rolí po Nicole Kidman, prvořadé hollywoodské star, která ovšem pod jeho vedením podává strohý, velmi ukázněný herecký výkon, očesaný o veškerá mainstreamová herecká klišé. Celé toto novodobé antické drama je zasazeno kamsi do dvacátých či třicátých let v USA a vestavěno do archetypu klasické filmové gangsterky. Co ale především ční z tohoto filmu, je morální směrování hrdinů a hlavně stěžejní protagonistky a otázky týkající se viny. Jakási postmoderně sofistikovaná filmová variace na Dostojevského Zločin a trest. Pro diváka velmi namáhavé, komplikované a šifrované, více divadelní než filmové dílo, vyžadující divadelní pozornost a divákovu ochotu a um pracovat se symboly, náznaky a četnými aluzemi. Navíc velmi složitá stavba textu již ve scénáři a sice nekomplikovaný, leč symbolistní děj, dělají z tohoto filmového experimentu Larse von Triera film, který není určen pro běžného diváka v kině. A to je možná jeho jediná slabina... (27.11.2006)