Dogville

"Absolutní vítězství obsahu nad formou"? No to snad ne! Že by Lars Von Trier a spol. nesplašili prachy na takovou "formu" jakou by chtěli, pokud by to chtěli? Nebo musí ta správná a jedině správná "forma" být drahá, efektní a okázalá? Myslim, že právě TOHLE je TA správná forma, která mohla důstojně suportovat mimořádné poselství, jaké tenhle film nese. (28.04.2005)

Larse von Trier mě po Tanci v temnotách znovu dostal. Když jsem četl o filmu natočeného v jednom "velkém" interiéru, kde jsou domy (resp. jejich zdi) nakresleny na zemi křídou, myslel jsem si, že to bude pouze experiment bez smyslu. Pustil jsem film a hned první pohled kamery z ptačí perspektivy mě přesvědčil o něčem magickém okolo tohoto "průhledného světa". Rozdělení na kapitoly, epilog a hlas vypravěče mi připomínají divadlo. Okolo celého "městečka" je zeď, v noci černá ve dne svítivě modrobílá. Při mlze je všude mlha, když sněží sněží sníh. Je to neuvěřitelné jak to dokáže vtáhnout a za pár minut to budete považovat za něco opravdu výjimečného. Nevím proč, ale neexistence zdí a minimalizace např dolu a hory je opravdu zvláštní, ale přesto krásná. V člověku to může vyvolat pocit naprosté harmonie a sjednocení se s pohledem na takový svět a nebo naprostý opak a zavrhnutí tohoto filmu. Kamera je opět Larsem von Trierem používána naprosto odlišným způsobem než u jiných autorů. Přiblížení na osobu prožívající emocionální zkoušku je stejné jako v Tanci v temnotách. Film vyprávějící o městě kam přijde žena, která dostane šanci tu zůstat, pokud si jí lidé oblíbí. Nikdo nic nepotřebuje, ale postupně začne přibývat hodně práce a lidé začnou "pomocnice" čím dál více využívat. Vede to až ke znásilnění Nicol Kidmanové a postupnému "kdo chce at si zajezdí :". Film velmi silně ukazuje jak lidé začnou využívat lidi, když oni nemají na vybranou. Vydírání, lenost, krutost.... To vše se najde v tomto městečku. Lidé mohou být opravdové ... sviňe... Velmi jsem litoval Nicol Kidman a Toma, který jí stále říkal o nových a nových plánech jak ji osvobodit. Tom je snílek, který se nakonec nechal zmanipulovat a skončil jak skončil(jen řeknu, že skončil jak měl. Závěr jsem osobně velmi očekával a předem odhadl a myslím, že to není problém(a pokud ano asi jsem fakt sadista :)). Úžasné závěrečné nasvícení toho krásného a následně i špatného(" a pak jsem uviděla to trní okolo...."). Perfektní práce se světly a s mikrosvětem na pár metrech čtverečných. Herecké výkony hvězd různé zářivosti jsou skvělé, lidské a věrohodné. Skvělý film o tom jací lidé byli, jsou a budou .... PS: logika a myšlenky hlavní hrdinky byly chvílemi na hranici ignorance.... (06.02.2005)

Opravdu nevídaný film, zprvu mě docela vyděsil. Člověku chvíli trvá, než se vpraví do koukání filmu bez exteriérů a interiérů, zvlášť když nic podobného nečekal. Jen sledovat 16 herců, co běhají z místa na místo v prázdném ateliéru. Dá to trochu práce a místy jsem měla drobné problémy se soustředěním, ale ve výsledku mi tenhle "film" dal daleko víc, než spousty jiných. Skvělý scénář, 'amatérská' kamera, výborná Nicole Kidman... co víc si přá. (30.04.2004)

-kapitola první- správně pojmenovat atmosféru filmu se mi nějak nedaří. ze začátku jsem to považoval za jeden z největších kulturních omylů svého života. vše co vidím je divný, zvláštní.... . nejpodivnější město s podivnými lidmi. a když píšu nejpodivnější, tak to je doslova. prostě Dogville a Lars von Trier. hledám, co mohlo všechny na tomto snímku ,,uchvátit". přemýšlím, kolik dám hvězdiček. jestli 5 za nápad, originální ztvárnění, herecké výkony, dialogy, nebo 2, protože je to v podstatě nuda, stojící na hlasu vypravěče. to byly první dojmy, které mě přepadali při první a počátku druhé kapitoly. jenže! -kapitola druhá- pomali se začíná rozehrávat hra (jak je nám předkládáno) za záchranu života Grace. začínám zjišťovat, že tady vlastně vůbec nejde o prostředí! nemuselo by tu být ani to málo co má simulovat atmosféru města. jde tu o nás. o lidi! -kapitola osmá- ,,TADY UŽ NIKDO SPÁT NEBUDE". vyřčení této věty je jen vygradování toho, co se vlastně může stát nejen v Dogville, ale kdekoli a účastnit se toho může kdokoli, třeba i my (JÁ). kde je hranice, za kterou nemůžeme zajít? a vše spěje ke kapitole devět, kde řešíme otázku, jestli by měl někdo, kdo má tu moc, toto město napravit. a bude svět bez takovéhoto města lepší? a co my? jak se chováme? máme strach? ublížil nám někdo? ublížili jsme někomu? zamysleme se! fantasticky jednoduché, působivé, pravdivé. co napsat závěrem. podařilo se vám dnes něco velkého? máte pocit, že jste nejšťastnější na celém světě? vidíte kolem sebe samé milé lidi? JE ČAS PUSTIT SI DOGVILLE!! (24.03.2006)

Jakmile začal prolog, říkal jsem si "Vždyť tam skoro nic neni!". Příběh se pomalu rozvíjel a já se začínal nudit. Zlom se stal asi ve chvíli, kdy Dogville začalo "cenit zuby". Pak už jsem jen zůstal upnutý do konce filmu. Možná až moc bezcitná ukázka lidských vlastností, a toho jací parchanti jsme, si ode mne odnesla velmi nadprůměrné hodnocení. (13.06.2008)