Epidemie

Připadám si jako člověk, který ochutnal výborný zákusek v podobě Evropy, dostal jako chutný předkrm Prvek zločinu a pak mu místo hlavního chodu dají vylízat špinavý talíř. Chápu úsporné minimalistické pojetí s minimem herců, takžka dokumentární techniky, ale oprotti dalším dvěma filmům z celé trilogie jde o zcela jinou kvalitu. Zajímavé je nahlédnutí pod pokličku tvůrce, když tvoří. :o) (25.12.2014)

Spoilery! Očekával bych podobnou hru na začátku režisérovi kariéry a nikoli až po dvaceti letech zkušeností. Cesta do složité scénárisické duše. Bezesporu nejúžasnějším momentem hodným ke hlubokému zamyšlení bylo to, že konečně někdo rozlouskl tajemství několikabarevnosti zubní pasty Signal PLUS a odboural mi ze života bezesné noci! V samotném příběhu o doktorovi, který se rozhodl hubit mor a ve skutečnosti byl jeho šiřitelem vidím těžkou paralelu k celkové Trierově tvorbě. Neshledávám náhodným, že si roli doktora zahrál právě Trier. Soudě dle filmů z jeho filmografie je Trier člověkem následujícím Freudovu teorii o tom, že člověk je v jádru odporně zlý, je poháněn základními pudy a celý život se žene za naplňováním svých potřeb. Ve filmech Triera zastává neuvěřitelně silnou roli jakákoli forma násilí a úpadku lidstva a Trier mi přijde stejně jako doktor taky takovým člověkem, který se vydal hubit násilí stejně jako doktor mor, ale ve skutečnosti je pouze jeho šiřitelem. V tomto shledávám ve filmu jakýsi náznak podobenství. Mám takové tušení, že ve snímku bude takový náznaků více, protože už jsem si ráčil povšimnout, že Trierova tvorba nevzniká náhodně. Protože například v Prvku zločinu jsem zaregistroval odkaz na snímek, který Trier stvořil až za dlouhých 34 let. Připouštím, že snímek možná patřičně nedokážu docenit právě proto, jak málo mám od Triera nakoukáno. Bohužel mi valná část snímku přišla nezajímavá a lehce nudná. Lepší 2 hvězdy. (27.07.2018)

Ups... môj stret s rannou von Trierovou tvorbou bol bolestivý. Tento otravný, nepozerateľný, chaotický splašok, vyzerajúci ako keby bol nakrútený niekedy v 30. rokoch 20. storočia (nemal som chuť skúmať, či náhodou nebola táto obrazová nekvalita účelová a maestro sa jej prostredníctvom nepokúšal o nejaký "hlbší rozmer" alebo umocnenie dojmu...) niekto fakt považuje za klenot európskej kinematografie a prežíva pri ňom opakované filmové orgazmy? (02.12.2017)

Trier byl už od počátku emociální manipulátor. Je to patrné i z tohoto jeho ranného snímku. Vždy navodí atmosféru nasáklou emocemi, nezapomene jí pak vždy nabořit nějakým rušivým prvkem, jako by chtěl dát najevo, že takovými postupy pohrdá. Zároveň zde ukazuje jak snadné je danou atmosféru navodit a pohrát si tak s lidskými emocemi tím nejbanálnějším způsobem. Jednak to demonstruje na morových scénách, kde se o náladu scén postará prostě jen hudba Richarda Wagnera a obdobně to ukazuje v určitých hororových momentech, doprovázených geniální a zároveň jednoduchou zvukovou kulisou. Cit pro takovéto scény ho předurčil k režisérskému řemeslu. Tomuto filmu však bohužel chybí určitá kompaktnost, jako je tomu například u Europy. (25.09.2007)

Film, ktorý sa tak trochu hraje s divákom a jeho očakávaniami. Príbeh je zasadený do súčastnosti a sleduje dvoch kamarátov - reálne osobnosti režiséra a jeho scenáristu, ktoré sa snažia napísať film s názvom detektív a prostitútka. Počítač ho ale vymaže a tak sa rozhodnú napísať druhý, dynamickejší a oveľa zlovestnejší film nazvaný Epidemic. Tu sa film rozdeľuje a začíname sledovať pararelu - neďaleká budúcnosť, ľudia zomierajú na epidémiu a idealistický doktor sa vyberá do terénu ich zachrániť, nevediac, že to on sám je nákazou. Toto všetko sa strieda s obyčajnými starosťami a radosťami dvoch tvorcov. Je to taký film o filme, ktorý nikdy nevznikol. Dokumentárny ráz a miera autentickosti je tu splnená na maximum a my veríme, že to všetko čo vidíme sa v skutočnosti aj odohralo. Niektoré dialógy sú zaujímavé, iné zbytočné. Celý film totiž balancuje medzi artovým nezávislým filmom, dokumentom a sci-fi hororom. Najväčší zvrat v príbehu a vlastne to čo si vyslúžilo filmu väčšie hodnotenie je záver, kedy sa fikcia stane realitou. Mystickosť a nadprirodzenosť celého príbehu začne byť naliehavejšou, stiesnujúcejšou a strašidelnejšou. Rozhodne vo mne zanechala veľmi nepríjemný pocit. Rozhodne zaujímavý filmový experiment, ktorý akoby ohraničoval ranné filmové roky Lars von Triera a v určitom smere definuje smer jeho budúcej tvorby. (12.09.2011)