Kamenný most

Tomáš Vorel ve svých filmech umí jednu věc perfektně - popsat dobu, v níž film vznikal. Ať už to byla absurdita husákovské normalizace v Kouři a nebo nejnověji křečovitost lobbingových, marketingových a jiných firem v Ulovit miliardáře. A tak i Kamenný most mi připadá jako téměř dokonalé ztvárnění "devadesátek" v Praze. Nástup komerce, tupých reklam, upatlaného kapitalismu, ale také mystika, kocovina a Václav Havel. Vorel zde v podstatě nastavil svá budoucí témata (skřítek, Hanák koupající se synem v řece). Jako jeden z mála českých režisérů má svoji vlastní poetiku; určitá sklepácká trapnost, která je ale velmi přesná a vtipná. Nejlepší je, jak hlavní postavě pořád někdo říká, co má dělat, že se má vzpamatovat - jako by právě tohle byl způsob, jak zbavit člověka deprese... Kamenný most je film o mladých lidech, co opustí uměleckou školu jako talenti, ale v tržním prostředí se jim nedaří uplatnit (kolik takových znám!). Je to také film o autorském bloku, v podstatě takové české 8 a půl, jen jaksi bezvýchodnější. Přesto často pobaví, vždyť kdo by někdy nechtěl se šmelináři na Karlově mostě zatočit tak jako otec hlavního hrdiny, že? Kamera a hudba jsou fantastické a napomáhají snové, mystické a velmi stylizované formě, která je mně osobně bližší, než přílišný naturalismus např. Slámových filmů. (31.07.2016)

(DVD verze) Jelikož nejsem pamětníkem, nemohu srovnávat s původně natočeným filmem, což tu spousta lidí dělá. Pastiš (to je slovo:-) na Chytilovou mě potěšil, ale jinak mi Vorlovo tápání devadesátými léty příliš nesedlo. Ovšem jako další divný film z poloviny devadesátých let je to další kamínek do skládačky. (11.08.2008)

"Ideální místo pro hastrmana. Tahle vrba, ta mi rozumí." Vorlův asi vizuálně nejartovější, nejpůsobivější a současně, pokud nejste z toho slova už otupěli, nejdepresivnější (a právě asi proto tak opomíjený) film. Je to jako číst Václava Kahudu, když to vidím, Vorel by dělal geniální adaptace jeho knih. Asi i hodně autobio. Hanák hraje strádajícího režiséra, co nerežíruje, chlastá, smrdí a víceméně se protlouká a poflaukuje Prahou v polovině devadesátek, tak nějak odnikud nikam. Jen krok od toho být totální houmles a selhání a nebo naopak úspěšný režisér, film skvěle vykresluje že hranice neexistují, dole a nahoře je totéž, je to daleko víc existenciální, než je u Vorla zvykem, ale taky to má svoje unika, jako třeba, že uvidíme skvělý tělo Hany Tallerové, která je něco jako devadesátková dream girl (a jak je u Vorla zvykem, ukradl si i tuhle femme fatale - i když v tomhle případě asi spíš jen kurvičku, co se točí okolo umění - jen pro svůj film). 'Kamenný most' je celkem pěkně nasnímaný a Vorel je schopen okolo toho komponovat celkem poutavý a sledovatelný cosi (jako vše od něj je sledovatelné a obsahuje trpaslíky). Vše se tak nějak točí okolo mostu, je to o umělcích a umění, strádání - umělec, co hladoví, no... mnohem ambiciózněji vyhlížející. Mimochodem, hudbu pro film skládal Vladimír Franz, který se ve filmu i objeví, tehdy pokérovaný jen částečně. V devadesátkách ale byla tahle nálada i přístupy jaksi "snadno dostupné" a tím pádem "snadno zapadnutelné" v záplavě dalších, lepších filmů, které taky hodně jely na oné náladě, kdy filmy byly jakoby z jiné reality... nejdřív nemáš co jíst, pak jseš s laptopem u ohně. Noční Praha. Cigárko s prezidentem. Chápu, že pro Vorla to asi byl dost zlomový film, jde z toho cítit hodně zoufání nad tím, že "jsem dole", ale právě pak se odrazil ode dna a, podle mě, natočil svůj nejlepší snímek 'Cesta z města', hned po tomhle. A mám ho konečně komplet. (15.10.2023)

Po vnitřním boji, jestli dát velmi vysoké nebo hodně nízké hodnocení, jsem se rozhodl pro kompromis. Skvělé okamžiky střídají samoúčelné scény, doplněné šablonovitými postavami. Navíc řeka deprese nakonec zaplavuje úplně vše a těžko pak být nadšený z filmu, z kterého vám je mizerně (samozřejmě, že nemožné to není). Zajímavá je "parodie" Věry Chytilové, nebo Jan Slovák v roli Roberta, který je tu, oproti Mirkovi v Kouři, v úplně jiné pozici... PS: Viděl jsem pouze DVD verzi. (17.10.2007)

Škoda hlavně scén v poslední třetině, co byly už moc na houbách. Kdyby se to prostříhalo, byla by to slušně černohumorně zparovaná deprese rozervané umělcovy duše, ale takhle to bylo chvílema už moc natahovaný a nudný, a to i v kratší DC verzi. Zajímalo by mě, jak by film působil v té původní verzi bez vnitřního monologu Tomáše, který mně hlavně ke konci už dost štval už jsem skoro nevnímal jeho obsah. Nevím, jestli by nakonec nebylo lepší vidět to bez něj celé a tu Tomášovu depresi si do toho projektovat sám, nebo jestli by to nefungovalo a film tak byl naopak nuda k nedokoukání. (24.08.2020)