Kouř

„Ahoj, ahoj, ahoj, tak jsme zase tady spolu jako každou středu, jako každý pátek. Je tady váš Arnošt se svou diskotékou. Ano ano ano a už je to tady, už to jede, už se to roztáčí. Je to fajn? Je to fajn. Je to fajn.“ Sklepáky mám ráda, ale nebýt v Kouři Arnoštek a jeho diskotéka, tak nevím, nevím..„Ale, ale, co to nevidí oko mé modravé. Ahoj kočko. Tak to dneska rozjedeme, tak to rozbalíme. “ A přestože by mě nikdy nenapadlo, že to přiznám, tak Šimone Cabane za Arnošta, vše ostatní odpuštěno :- ). S tebou to tady vážně jede „ Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový ..“ (03.08.2006)

Poprvé mi o Kouri vykladal kamarad, ktery perfektne napodoboval hlavniho hrdinu, takze jsem musel letet domu a Kour si najit. Byl jsem na jednu stranu docela prekvapen, ale i zklaman. jsou tam hezke momenty, ale film jako celek mi moc neladi. verim, ze se najde spousta, co da plny pocet, ale i taci, co treba jen jednu hvezdu. Ja dam tri, abych byl mezi, protoze mam z toho stale takove zvlastni pocity. (11.02.2008)

Kouř hodně přesně ukazuje, jak vypadal socialismus v době, kdy už sice nebyl tak nebezpečný, ale o to víc byl nablblý. V postatě tuhle složku vystihnul už Marigold. Jinak sklepácký humor a písničky jsou skutečně fajnový. Tyhle dvě (tři) složky dávají dohromady jeden z nejlepších raně porevolučních filmů, který je navíc mimořádně vtipný. "Já tu nejsem sám, já si tu tak chlastám." (18.08.2007)

Kdosi někde označoval Kouř jako rytmikál, myslím, že tenhle terminus technikus je přesný. Poetika Pražské pětky (POZOR, nezaměňovat pouze za Divadlo Sklep, jak to tu dělá většina uživatelů a uživatelek čsfd, Sklep byl pouze jedním z členů tohoto volného generačního uskupení a na Kouři se podílel spíše méně než více...) je tu vystižena skloubením recitačního umění (Recitační skupiny Vpřed), charakteristickým pro onu dobu, experimentálním výrazovým tancem (Baletní jednotka Křeč) a příznakových přehnaně patetických výrazových prostředků v dramatické tvorbě (Divadlo Sklep, Divadlo Vrata). V Kouři ovšem rytmický přednes hraničící s muzikálovými čísly dotáhli do skutečné dokonalosti a tenhle osobitý experiment až podivuhodně funguje. Nelze zapomínat, že základním prostředkem poetiky Pražské pětky byla hyperbola a v jejím rastru je vystavěn i Kouř. Když ji pak akceptujeme jako nutnou reakci na ,,umělecký" standard oné doby, můžeme lehce v Kouři spatřit skoro věrný rozměr zakonzervované reality 80. let. Chápejme metaforu továrny jako socialistického Československa, kde odstavili schopného Vaška do kotelny, jelikož vypracoval skvělý plán, jak danou polototalitní situaci změnit, a on nakonec z té kotelny v čele mírně masového hnutí vyjde a rázně dojde až na nejvyšší ředitelský post. Chápejme realitu továrny jako normalizační šeď 70. a 80. let, ve které se dalo buď schůzovat, chodit se ,,kulturně" vyžít na disko k Arnoštkovi, nebo hodně pít...a samozřejmě taky hodně a furt kouřit... Myslím, že Kouř je nedoceněným a polozapomenutým filmem reflektujícím skutečný stav věcí života v reálném socialismu. Takhle to tady tenkrát vypadalo. Bez nadsázky... Podobné filmy: Pražská pětka (05.01.2009)

Absurditou provoněná metafora normalizace, ale také obecný komentář na téma svržení totality, které se obrátí samo proti sobě. No a navrch strašně zábavná, gilliamovsky stylizovaná hříčka, jejíž specifický humor a rytmus za těch třicet let v podstatě nezestárnul. Nevím, jak je to vůbec možné. Každopádně asi furt nejlepší porevoluční domácí produkt, na čemž je smutné, že přišel v podstatě hned. A pořádného konkurenta dodnes nenašel. 95 % (30.11.2020)