Kouř

Absurdní dílo, vykreslující absurdní momenty života za železnou oponou. Tedy absurdita na druhou. A ono to opravdu funguje. Sice je zdejší humor místy těžce stravitelný a nezasvěcený divák může prohlásit, že film je kýčovitá sračka, ale v jisté chvíli, kdy se na scéně objeví Arnoštek a jeho legendární diskotéka, každé srdce zjihne a na tváři se objeví úsměv. Ano, je to slátanina plná nepochopitelných herecky a scénáristicky slepých uliček, ze kterých má divák rozporuplné pocity, ale dohromady je to docela zábava. 80% (13.11.2015)

Pak že se u nás netočí osobité a originální filmy.... Kouř je svéraznou karikaturou (nejen) dob minulých vyvedenou v zajímavém vizuálu a ozvláštněnou takřka muzikálovými výstupy. Ač si Tomáš Orel hodně hraje s kamerou, v jeho režii jsou stopy divadla více než patrné, stejně jako v projevu herců (škoda nešikovně našroubovaných postsynchronů, které občas činí herecké výkony dosti topornými) a tak Kouř chvílemi využívá potenciálu filmového média méně, než by bylo záhodno. I tak mé palce ukazují jasně vzhůru - vícero českých filmů se rozhodlo kráčet vlastní cestu, avšak ne každý to zvládnul bez větších klopýtnutí - 'rytmikál totalitního věku' ano. (24.01.2008)

Jestli jsem nějaký film viděl v životě hodně krát, tak je to tento film. Tento film je vlastně takový film, který jsem viděl nejvíc krát. Dal bych sem nějakou krutopřísnou hlášku, ale to je snad každá věta, co ve filmu padla. Nejsyrovější připomínka mého nejranějšího mládí, kdy to vypadalo, že to s komárem seklo a stáli jsme před čímsi novým, nadějným. Že to šlo pak do prdele, je už věc jiná. Ale tu náladu, ten mihotavý okamžik, kdy se rozhodlo, jak to bude s korytnáči, je ve filmu perfektně zachycen. Jaroslav Dušek a vůbec všichni herci i neherci... nemám pro ně ani slova chvály. Kdo se v tom filmu najde, je můj člověk. Ale já nejsem sám, já tu tak chlastááám... (24.08.2013)

Kouř hodně přesně ukazuje, jak vypadal socialismus v době, kdy už sice nebyl tak nebezpečný, ale o to víc byl nablblý. V postatě tuhle složku vystihnul už Marigold. Jinak sklepácký humor a písničky jsou skutečně fajnový. Tyhle dvě (tři) složky dávají dohromady jeden z nejlepších raně porevolučních filmů, který je navíc mimořádně vtipný. "Já tu nejsem sám, já si tu tak chlastám." (18.08.2007)

Jakožto někdo, kdo si Kouř již po léta pouští každý týden, nedokážu skrýt nadšení z čerstvého remasteru, ve kterém se odhaluje mnoho nejen dalších detailů v již tak komplikovaní mizanscéně, ale i nové příběhové plány. Kouř je v současné době až vyčerpávající sledovat tím, kolik se toho v každé scéně děje a na kolika úrovních (a ještě je to po celou dobu k posrání vtipný). Doufám, že se po zaslouženém znovuuvedení podívá Kouř konečně do světa, protože aplikace této svébytné alegorie s neopakovatelným geniem loci na zahraniční publikum, by mohla být dost zábavná. (15.07.2020)