Režie:
Ladislav BromKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Josef DobešHrají:
Otomar Korbelář, Marie Grossová, Alena Pospíšilová, Jarmila Beránková, Nataša Gollová, Jiřina Sedláčková, Jaroslav Marvan, Nancy Rubensová, Zvonimir Rogoz (více)Obsahy(1)
Souběh nepříznivých událostí svedl hlavního hrdinu na scestí: ani uzmutí cizích peněz nezachránilo jeho ženě život, zemřela při porodu. Po propuštění z vězení nenašel v sobě sílu, aby se ke dceři umístěné v sirotčinci přihlásil, po rvačce v hospodě z obav, aby nebyl znovu stíhán, dokonce prchnul do zahraničí. Ale zestárlý a nemocný přece jen zatouží znovu se vrátit do vlasti. Příběh je vyprávěn jako rozměrná retrospektiva, vybavující se protagonistovi, stiženému prudkou horečkou... Film byl uveden na VII. MFF v Benátkách v roce 1939. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
V září 1939 premiérovaný film klade důraz na vlastenectví (česká krajina, písničky), v závěrečných verších o tulácké svobodě není těžké dešifrovat touhu po svobodě národní. Nejlepší repliku (zřejmě na adresu metrosexuálů) pronese Nataša Gollová: "Už nemohu ani vidět ty navoněné a vymydlené panáky. Hledám přirozené lidi...nezatížené společenskou lstí." ()
Tragický příběh - ovšem nejtragičtější je na něm ten prolog, přidaný po 13 letech moudrými soudruhy, který referuje o smířlivém konci příběhu člověka drceného kapitalistickou společností, který přece diváka v těchto letech nemůže zaujmout. Ovšem krásy české země, ty bezpochyby, ať je režim jaký chce. ()
Tuláka Macouna viděla moje bábinka v premiéře. Ještě 50 let po ní mi vyprávěla, jak silně na ni tento film zapůsobil a že ho musím v rámci filmů pro pamětníky určitě vidět. A já ho viděl a musel jsem uznat, že tento film vybočuje z řady v tom pozitivním slova smyslu. Nejen kvůli vynikajícímu Otomaru Korbelářovi, ale i kvůli mojí bábince musím dát 4*. ()
Herecké sólo pro Otomara Korbeláře v tomto smutném dramatu. V epizodních roličkách se objevila řada v té době populárních herců, ale výkon Korbeláře je dominantní. V době okupace mohl tento snímek působit svým vlasteneckým vyzněním pozitivně na city diváků a pokud přidáme krásné přírodní scenérie a působivou hudbu, může osud tuláka Macouna oslovit některé poetické duše i dnes. Třeba mne. ()
Macoun je příběh opravdového člověka. Člověka, který chtěl svůj život prožít jako poctivý chlap a vlivem okolností se dostal na šikmou plochu. Za krádež peněz na operaci své ženy šel do basy a ztratil vše. Ženu, existenci a potažmo i dceru, která byla umístěna do sirotčince. Odešel do ciziny a začal znova. Našel ztracenou rovnováhu, ale stále ho to táhlo domů. Při návratu v hudbě zní husitské motivy, magie nově vzniklé republiky, stráně, zurčící potůčky, dojatý Macoun má slzy na krajíčku. A tak na tom asi byli i čeští diváci tehdy v kinech, jelikož se jim náckové právě ubytovávali v republice. Macoun se vrátil domů, dcera ho nepoznala a on došel na konec své cesty. Zemřel ale doma a zemřel svobodný. Co víc si může vlastně chlap přát? 70% ()
Zajímavosti (4)
- Tento film byl poslán jako příspěvek protektorátní kinematografie na filmový festival do Benátek, kde získal bronzovou medaili a Cenu italských filmových kritiků. V roce 1935 byla uspořádána již druhá scénáristická soutěž Filmového studia. Bylo přihlášeno 615 prací, z toho 20 bylo oceněno nebo doporučeno k zfilmování a mezi nimi byl právě Tulák Macoun. (Kulmon)
- Otomaru Korbelářovi byla za ztvárnění titulní role udělena v roce 1939 Svatováclavská cena. (Marthos)
- V čase 05:54 v okamžiku, kdy František (Otomar Korbelář) prochází s mrtvým ptáčkem těsně kolem kamery, objeví se na jeho rukávu její stín. (Ganglion)
Reklama