Jak se budí princezny

Hodnotit Jak se budí princezny jako slabší pohádku svědčí dle Endrixe o tom, že srovnávám na základě obeznámenosti s nepočetným elitním referenčním vzorkem. V oběhu jsou prý sračky úplně jiného formátu. Uznávám. Faktem ale je, že v porovnání s Princem a Večernicí [taktéž Vorlíček, rok poté] upgradovaná verze Šípkové Růženky neobstojí nejlépe: Hrušínský je coby herec ještě jaksi nedomrlý a role mladšího blba mu neumožňuje rozvinout později objevený smysl pro jemnou hereckou ironii. Scénář bez Brdečkova přispění celkem rutinní a situace, kdy k zakletí dojde vlastně v poslední třetině pohádky, tempu filmu vůbec nesvědčí. Dva trumfy filmu - Kraus a manický Menšík - to nezachrání. V porovnání s valnou většinou pohádkových výplodků posledních 20-ti let nejspíš klenot, na zařazení mezi klasiku to v mém výběru nestačí. (27.01.2015)

Dříve jsme rozhodně měli v pohádkách krásnější princezny a pamětihodnější písničky, také jsme ale se ale napříč desetiletími dočkali množství tuctových témat, která se buďto zpracovala pořádně vtipně (S čerty nejsou žerty) nebo alespoň mile (Šíleně smutná princezna). Pak se ale objevila spousta pohádek, jež se staly kultovními zejména proto, že neměly ve své době téměř žádnou konkurenci. Nikoli díky tomu, jak si na nich dali tvůrci záležet. Česká variace na Šípkovou Růženku se bohužel ubrala právě tímto směrem. (06.12.2019)

Václav Vorlíček bez formy. Princ je kandidátom na najhoršieho a najškaredšieho princa zo všetkých československých rozprávok. Princezná pôsobila znudene až nemocne. Veď aj jej matka či zlá teta vzbudzovali väčšie pnutie než ona. Menšík stvárnil síce zábavnú postavu, ale bohužiaľ pôsobil silne unaveno. Ako po veľkom fláme. Filipovský, Sovák úplne zbytočne investovali svoj dôchodkový čas. Kráľom nekráľom rozprávky je jednoznačne Kraus. Za mňa jeho životná rola. Videl som prvý raz až v roku 2023 a bez akejkoľvek detskej nostalgie som nenašiel žiadne namotávky. (23.12.2023)

Přestože je takovou tou hlavní a především kladnou postavou Jan Hrušinský, pohádku táhnou především Jan Kraus a Vladimír Menšík. Zatímco Kraus se na padouchy a jim podobné role hodí znamenitě, Hrušinský spíš působí jako takový pitomeček. Je až moc přeslazený. No ale to nebudu tak kvalitní pohádce vyčítat. Je to ještě taková ta stará škola našich pohádek. A to se komančům musí nechat, pohádky točili perfektní. Anebo je to tak, že pohádky byly prostorem, kde se naši nejlepší herci mohli fakt vyřádit a ta kvalita tam proto byla. Dnes mají ti naši nejlepší tolik práce na různých projektech, že se logicky nemůže podařit dostat je ve stejnou chvíli na jeden plac. (31.03.2015)

Sympatická vtipná adaptace z "české školy", které ale něco chybí k dokonalosti. V komičnosti staršího prince a Matěje se trochu moc tlačí na pilu (nikoli vinou Krause a Menšíka, ti jsou dobří), což vyvažuje neobvyklý, mně velmi sympatický zádumčivý princ Jana Hrušínského. Pokud jde o zásahy do předlohy, mohlo by se zdát, že tou hlavní je škrtnutí sta let a jejich nahrazení motivem lásky, která dá našemu princi odvahu k vysvobození své milé. Mnohem zásadnější je však nahrazení uražené sudičky závistivou příbuznou, což vyznívá nesmírně trapně. Pohádka tím ztrácí něco podstatného, komplikovaného a padá o několik pater níž k primitivnímu "dobrý vládce, dobrý lid a jeden zlý škůdce", což je mimochodem heslo onoho roku (Anticharta). Namísto osudové kletby nastupují intriky frustrované švagrové. Když už jsem vzpomněl antichartu (falzifikát sudičky vystupuje dokonce i v závěru jako zištná uchvatitelka), nedá mi to, abych nesrovnal s dederónskou adaptací Šípkové Růženky (která v zásadě kopíruje originál, je neápaditá, sterilní a nevtipná, jen s krásnou písničkou přadlen v úvodu), v níž je naopak uražená sudička vznešenou, spravedlivou trestající vílou a král nesympatickým nafoukaným feudálem, který pak svými protiopatřeními bezohledně bídačí už tak "vykořisťovaný pracující lid". Dokonce i scéna urážky je vykonstruována tak, aby sudička z toho pro diváka vyšla co nejvíce se ctí. Takže soudruzi z NDR jdou na to z opačné strany. Tam je ale ta "výpověď" očividně záměrná, kdežto shoda české "na pohodu" verze s antichartou je nejspíš dána "jen" zoufale totožným myšlením. Klasická česká obsese v pranýřování "závisti" (a jedním dechem "ziskuchtivosti", což je roztomilé). Prostě sudička vyslovující zlou kletbu musí mít něco za lubem, jinak to český mozek nepobírá. Očividně ale i dederóni s tím měli problém. (09.07.2011)