Režie:
Václav VorlíčekKamera:
Josef IllíkHudba:
Karel SvobodaHrají:
Libuše Šafránková, Pavel Trávníček, Carola Braunbock, Rolf Hoppe, Karin Lesch, Dana Hlaváčová, Jan Libíček, Vítězslav Jandák, Jaroslav Drbohlav (více)Obsahy(1)
Tři oříšky skrývají tajemství a Popelce umožní být jednou obratným lukostřelcem v zelené kamizole, prohánějícím se na koni, jindy neznámou princeznou, před jejíž krásou se i princi tají dech. Cestičku ke štěstí si Popelka najde s pomocí svých kouzelných oříšků a princ přes všechny nesnáze najde svou milou díky tak malému střevíčku, který na nožku padne jen Popelce. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (1)
Recenze (995)
Viackrát som túto vyhlásenú rozprávku videl v niektorej jej časti, nikdy celú. Tohto roku som využil jej pravidelné reprízovanie vo vianočnom čase a pozrel som si ju takmer celú. Výnimočne pridávam k pôvodne prideleným trom hviezdičkám ďalšiu. Je to kvalitná rozprávka s dobre vybranými hercami, s príslovečným vtipom tak typickým pre Vorlíčkove diela, Gottovou pesničkou a najmä s krásnym príbehom, tak čo by ešte niekto chcel? A aj keby chcel, viac toho tam nie je a nemusí byť.. ()
Z vianočnej nádielky rozprávok sa tento radí medzi tie, ktoré si síce pozriem, ale len každý druhý alebo tretí rok. V porovnaní s ostatnými mi 'Popoluška' príde len ako chudobnejšia sestrička. Nie len chudobná do počtu minút, ale aj kostýmy, kulisy a celkový rozprávkový dojem nehrá na mňa tým pravým čarom. 65%. ()
Je v tom možná něco nezdravého, že pohádkám odpouštíme předvídatelnost, schematičnost postav, jednoduchoučký děj apod.,zatímco jakékoliv jiné filmy jsme připraveni za totéž strhat tím nejhorším možným způsobem. I já sám tou "vadou" trpím, žel asi méně než většina lidí. Mám raději Vorlíčka, který pohádkové (a nejen pohádkové) motivy staví na hlavu a do nových souvislostí, než Vorlíčka, který je kopíruje. Vorlíčka Doktora Mráčka, Létajícího Čestmíra, Křečka v noční košili, Arabely, Špenátu, Agenta W4C a Saxany. Lepší ***. ()
Mi Nü-Chai mě přiměla konečně se jednou vyjádřit i k Popelce, ačli je vůbec možné napsat k tomuto filmu komentář po Verbalovi. Z mého hlediska je nutno postavit tento film vedle Jak se budí princezny (to je ta o Šípkové Růžence), s nímž má společný sympatický první dojem, strojenou vtipnost (taky toho Menšíka), ale hlavně perverzi klasického námětu. Liší se v těchto ohledech jednak nepřebitným trumfem v podobě Libušky Šafránkové, jednak tím, že perverze není zde sice tak ohavná, ale zato postihuje samotný smysl příběhu, byť ho zdánlivě ozdravuje. Základním kamenem úrazu je právě Šafránková a charakter, který zde zosobňuje. Náležitá Popelka je utištěná, v koutku sedající chudinka, která zásahem dobré víly uloví nejexkluzivnějšího ženicha: nezdravě melancholická story s odpudivým koncem, příběh pro ukřivděné, definující je jako barbinae larvatae, střevíček, kočár, myší lokajové. Šafránkové Popelka je zcela jiná: hrdá, vnitřně nespoutaná, vzdorovitá dědička krve (patrně některého zchudlého šlechtického rodu), zdravě povětrná, s klučičími zájmy; téma „ženich“ je to poslední, co bychom v mysli tohoto rozkošného dítěte očekávali. A hle: ona chce na ples, cože? Sotva se objeví princ, nota bene nejrozjívenější floutek v celé zemi, nota bene Trávníček, je celá hin a jde po něm. Co si o tom myslet? Je to snad „o dospívání“? Pak ale o dospívání dcer, jejichž života smyslem je pokračovat v kynutí svých matek. Nebo nějaký psychický komplex? Máme snad pátrat v raném dětství? Víme, že je dcerou otce, který ji vychoval jako syna, načež ji asi vydědil ve prospěch megery, která, jak z jednoho dialogu vyplývá, nepřidala k rodinnému jmění nic. Evidentně muselo být něco v nepořádku, svou roli sehrála zřejmě i absence matky. (Také je na místě připomenout, že původní pohádka představuje Popelku jako špindíru u kamen, což tvůrci filmu vtělili delikatissime do některých symbolických scén a zvláště do trapné hádanky o kominíkovi.) Ale protože to vše jsou jen dohady, musíme hledat motiv. A ten je nasnadě: Popelka musí mířit vysoko. Sňatek s princem je její jedinou nadějí, nehledě k tomu, že s sebou nese budoucí titul královny. Její rafinovaný lov na hloupého prince je nepochybně veden chladnou rozvahou. Ale nikoli počtářsky: Popelka nechce než to, co čeledínovi cvrnkne do nosu, což ji činí způsobilou k vítězství. Ostatně, královská povaha toho nezvedeného floutka (který se NECHCE ženit) se přece jen projevila tím, jak ukončil lov na dravého ptáka. Popelka vlastně působí jako element, jímž princ teprve přichází sám k sobě. Dobrá, to všechno by bylo moc hezké. Ale přichází výsměch nebes či spíše pekel: Popelka je při jízdě na zámek a opět v samotném závěru definována jako skutečná Popelka. Všechno, co jsme viděli, byla lež. Mýtu nelze uniknout, pravá substance celého příběhu šklebí se odporným gottliche „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, skrýš svou a zázemí. Vždyť ještě léčky málo znáš, málo, zdá se mi. Hej břízo bílá skloň se níž, dej ptáčku náruč svou a skrýš, já pak můžu jít a v duši klid můžu zas mít.“ Takže hovno hovno. Česká politická zkušenost posledního čtvrtstoletí, neobnášející nic jiného než tutéž frustraci posledního žvástu pologramotných narcistních pacientů, napovídá, že spojení prince s Popelkou přinese zemi jen neštěstí. K psychologii Popelky dále viz fleker. () (méně) (více)
Velmi oblíbená pohádka, která neodmyslitelně patří k Vánocům. Ale když pomineme nostalgii či vzpomínky z mládí, uvidíme film s dobrým scénářem, výraznými hereckými výkony několika českých herců a toporným německým komparzem. Postava mírně přidrzé Popelky je jistě zajímavější než její ufňukané předchůdkyně, ale po mnohaletém sledování se prostě okouká. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (183)
- Režisér Václav Vorlíček si povzdechl, že představitelka Popelky Libuše Šafránková se od filmu spíše distancovala a přemluvit ji na nějaké akce spojené s propagací snímku bylo téměř nemožné. Důvody jsou nasnadě, nechtěla být do smrti spojována s jednou rolí. (sator)
- Pavel Trávníček (princ) povedal, že vďaka koprodukcii považujú Nemci Tri oriešky pre Popolušku za svoj film: "Treba povedať, že tento film sa dostal do Európy práve vďaka Nemcom. Barrandov a Československo by to nikdy nedokázali! Nemcov všetci uznávali a nebyť ich… Bol predsa rok 1973 a my sme nemali ani podpis karty na autogramy. Až tri roky po nakrútení sa začala Popoluška dostávať do povedomia ľudí." (Raccoon.city)
- Za hudbu k tomuto filmu inkasoval Karel Svoboda tehdy 40 000 Kčs. Průměrná hrubá mzda v roce 1973 přitom činila 2 164 Kčs. (jenik71)
Reklama