Honzíkova cesta

I kdyby se řežisér Vošmik snažil sebevíc, tak já se s Honzíkovou cestou setkávám ve věku, kdy mi už dětští protagonisté nepřipadají roztomilí, vyprávění něžné a film ve mně nevzbuzuje nostalgii na povinnou četbu B. Říhy. O tom už se má generace učí jako o prosocialistickém prozaikovi a věnuje mu pramálo pozornosti. Viz můj komentář k jeho dalšíhu zfilmovanému dílu. Samozřejmě pokud chce člověk něco kritizovat, musí to také znát, takže jsem si film pustila a výsledkem jsou 2*. DVD: Na obalu se skví zářící nápis Zlatý fond české kinematografie, což u mě vyvolalo krapet větší sarkastický úsměv... (30.12.2008)

Honzíkova cesta, dětská kniha Bohumila Říhy byla jednou z mých prvních přečtených knih. V bezstarostném věku dětství to bylo příjemné čtení, které dokázalo přinést první chvění tajemného neznáma a dobrodružného pokušení. Ten jistý stupeň samostatnosti hlavní postavy byl fascinující a inspirující. Budovatelskou angažovanost jsem tehdy neviděl. Film není komunistickou propagandou, nýbrž vysvětlující popis skutečnosti. Kniha i film popisují, vysvětlují a vychovávají. Laskavě, otevřeně a především vkusně a výstižně pro potřeby základního formování lidských charakterů v jejich počátcích. V dobré víře a po správné cestě. Mimochodem i ostatní Říhova spisovatelská tvorba pro děti mě oslovovala svou zapáleností pro věc při výchově a vštěpování morálně pevných základů lidskosti. Pohled malého dítěte na svět a život zdařile zachytil Říha ve své knize a po něm i Milan Vošmik ve své filmové prvotině. Hlavní postavou příběhu je Honzík (příjemný Miroslav Červenka) při svém seznamování se s životem v rozličných podobách. Opatrné oťukávání nachází odvahu a nové zážitky jsou tím nejdůležitějším prostředkem. Hlavní dívčí postavou je malá Terezka (zajímavá Marcela Jandová), která nikdy neváhá nahlas hovořit ve prospěch spravedlnosti a ochotně pokaždé podává pomocnou ruku. Honzíkovým oponentem je Ferda (příjemný Josef Kruml) v hašteřivé rivalitě, která občas zákeřně podrazí druhému nešetrně nohu. Z dalších rolí: dětská autorita vesnice Viktor (sympatický Václav Venhoda), čiperná a starostlivá Honzíkova babička (dobrá Zdeňka Baldová), shovívavý a dobrácký Honzíkův dědeček (zajímavý Vladimír Hlavatý), dobromyslný vesnický řídící učitel Stolař (dobrý Karel Höger), pracující láskyplná Honzíkova maminka (zajímavá Vlasta Chramostová), náhodný spolucestující z vlaku (velmi zajímavý Radovan Lukavský), přísný vlakový revizor (dobrý Otomar Korbelář), neochotně čtoucí zahradník (příjemný Stanislav Neumann), Honzíkova zapálená učitelka z mateřské školy (příjemná Štěpánka Haničincová), či ochotná vlaková průvodčí (Viola Zinková). Honzíkova cesta je film určený pro děti věku předškolního a počátku školního a je nutné se na něj dívat z tohoto hlediska. Obraz dětského světa je více než uspokojivý. Honzíkova cesta se již na svém počátku stala ideálním výchovným doplňkem, který baví a tvoří. (14.03.2017)

Dobře fungující dětský snímek poměrně nenásilnou formou nabízející obraz dobové vesnice (samozřejmě zidealizovaný, ale velkou roli v tom hraje i pohled dětskýma očima), řešící první morální problémy, které svoji univerzálností přebíjejí jakoukoliv snahu o bezživotnou didaktičnost ve "správném" duchu. Film má dobrý spád, dětští představitelé jsou přirození a podmanivým způsobem na diváka přenášejí neotřelý svět příslušný jejich věku, na což byl Vošmik vždy mistr. A navíc se musím přiznat, že mě hrozně dojala babička Zdeňky Baldové - jak jsem si jen posteskl, že bych chtěl mít taky takovou a jezdit za ní poloprázdným vlakem s krásnou průvodčí do malebné vísky, kde laskavá kuchařka peče pro všechny vesničany obrovské lívance... (30.04.2011)

Zase další film jehož hodnocení nebude nikdy dost objektivní. Malé děti na tyto stránky asi moc nechodí a ty dospělí tomu prostě rozumět nemůžou. Jde o zdařilou sondu do dětského světa, kde se veškerá akčnost odhrává na úrovni ukradené skleněné kuličky. Ale to je pro malého prcka docela opravdické drama!!! Copak se už na to nepomatujete? (17.05.2008)

Film je více méně doslovným přepisem Říhovy knížky, některé výrazné pasáže ovšem scházejí. Například „kultovní“ kapitola o družstevním vajíčku. Režisér zřejmě vycházel z toho, že dědeček už dříve Honzíkovi princip družstevnosti vysvětlil na bázi koníka, vajíčkem se tedy asi nechtěl opakovat. Kladem filmu – vedle struny nostalgie – jsou představitelé dětských rolí, záporem totální absence nějaké zápletky. To ale vzhledem k literární předloze nemůže překvapit. (16.03.2006)