Honzíkova cesta

Honzíkova cesta, dětská kniha Bohumila Říhy byla jednou z mých prvních přečtených knih. V bezstarostném věku dětství to bylo příjemné čtení, které dokázalo přinést první chvění tajemného neznáma a dobrodružného pokušení. Ten jistý stupeň samostatnosti hlavní postavy byl fascinující a inspirující. Budovatelskou angažovanost jsem tehdy neviděl. Film není komunistickou propagandou, nýbrž vysvětlující popis skutečnosti. Kniha i film popisují, vysvětlují a vychovávají. Laskavě, otevřeně a především vkusně a výstižně pro potřeby základního formování lidských charakterů v jejich počátcích. V dobré víře a po správné cestě. Mimochodem i ostatní Říhova spisovatelská tvorba pro děti mě oslovovala svou zapáleností pro věc při výchově a vštěpování morálně pevných základů lidskosti. Pohled malého dítěte na svět a život zdařile zachytil Říha ve své knize a po něm i Milan Vošmik ve své filmové prvotině. Hlavní postavou příběhu je Honzík (příjemný Miroslav Červenka) při svém seznamování se s životem v rozličných podobách. Opatrné oťukávání nachází odvahu a nové zážitky jsou tím nejdůležitějším prostředkem. Hlavní dívčí postavou je malá Terezka (zajímavá Marcela Jandová), která nikdy neváhá nahlas hovořit ve prospěch spravedlnosti a ochotně pokaždé podává pomocnou ruku. Honzíkovým oponentem je Ferda (příjemný Josef Kruml) v hašteřivé rivalitě, která občas zákeřně podrazí druhému nešetrně nohu. Z dalších rolí: dětská autorita vesnice Viktor (sympatický Václav Venhoda), čiperná a starostlivá Honzíkova babička (dobrá Zdeňka Baldová), shovívavý a dobrácký Honzíkův dědeček (zajímavý Vladimír Hlavatý), dobromyslný vesnický řídící učitel Stolař (dobrý Karel Höger), pracující láskyplná Honzíkova maminka (zajímavá Vlasta Chramostová), náhodný spolucestující z vlaku (velmi zajímavý Radovan Lukavský), přísný vlakový revizor (dobrý Otomar Korbelář), neochotně čtoucí zahradník (příjemný Stanislav Neumann), Honzíkova zapálená učitelka z mateřské školy (příjemná Štěpánka Haničincová), či ochotná vlaková průvodčí (Viola Zinková). Honzíkova cesta je film určený pro děti věku předškolního a počátku školního a je nutné se na něj dívat z tohoto hlediska. Obraz dětského světa je více než uspokojivý. Honzíkova cesta se již na svém počátku stala ideálním výchovným doplňkem, který baví a tvoří. (14.03.2017)

Tento film mne mile překvapil, přiznám se, že jsem ho z dětství vůbec neznal. Má skvělou atmosféru pro malého dětského diváka a krom toho - z hlediska dnešního časového odstupu - i cenné dobové reálie. Nedovedu si představit, že by se Říhova literární předloha dala natočit lépe. Styl se podobá výborným sovětským filmům pro děti 50. a 60. let, podle mne je to jedno z nejepších děl komunistického Československa. Tu pátou hvězdičku tomu nelze dát za tu ideologickou propagandu. (22.04.2008)

Film Honzíkova cesta je stejně dětský jako samotná kniha od Bohumila Říhy. Chybí mu jen krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové, což je podle mě největší kámen úrazu tohoto filmu. Bez nich má tento film hodně starý nádech, ten venkov je až moc ideologický, dětský, takový jaký ho neznáme. Přece jen u knihy si ho představuje podle sebe. Tady je přímo nám nastaven a mě se to rozhodně nelíbí. [844. hodnocení, 52. komentář, 59%] (29.09.2019)

Narozdíl od jiných filmů určených výhradně pro děti a mládež, toto klidně může zhlédnout i dospělý divák. A to díky roztomilosti, provedení, "starému" zvuku a jiným dnes už takřka archetypálním, přesto však kumštýřským atributům. Samozřejmě se musí přihlédnout k tomu, že film byl natočen v padesátých letech, tedy těsně po nástupu komunistů k moci. Takže nám chce film vylíčit společnost plnou lásky, porozumění a i budování. Čekal jsem, kdy se objeví klasický komunistický výlev a dočkal jsem se, to když děda veze povozem Honzíka domů z nádraží a vypravuje mu, jak je všechno družstevní, jen ten pes Punťa je jen jejich. Ale čert to vem. Pokud to člověk umí svému dítěti vysvětlit, tak je to jen malá vada na kráse. PS: Půvabný byl herecký výkon představitele malého Honzíka. (20.07.2009)

Ja se nemuzu rozhodnout, jestli se mi tenhle film vlastne libil nebo ne... Prostredi a obecne chovani lidi (nejem k sobe navzajem) je perfektni. Stejne tak dospeli herci, kteri to zvladaji na jednicku. Prusvih ovsem je v tech detech. Obzvlast vsichni ti mali kluci mi prisli strasne umeli, a texty vlastne jen odrikavali. Napr. Terezka na tom byla podstatne lip. Na druhou stranu je fakt, ze je otazka, jak dobry muze byt petilety kluk-herec...i kdyz nasli by se ve svetove kinematografii. Jak rikam, pro me to nakonec cele vyznelo prumerne, ale Honzikova cesta je legendarni kniha a film si urcite ostudu neurizl. Takova ta padesatkova malebne-naivni podivana. 3+ (18.07.2014)