The Guild of Kutna Hora Virgins
The Merry Wives
Režie:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHrají:
Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Helena Friedlová, František Smolík, Jiřina Šejbalová, Theodor Pištěk, Antonie Nedošinská, Elena Hálková (více)Obsahy(1)
Otakar Vávra natočil v roce 1938 výpravnou historickou veselohru Cech panen kutnohorských o příhodách rozverného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova. Zdeněk Štěpánek, který nejen vytvořil hlavní roli, ale podílel se na námětu a scénáři, vzpomíná: „Při natáčení Panenství se mi Vávra zmínil, že hledá libreto pro nějakou veselou historickou fresku. Vzpomněl jsem si na zajímavou postavu našeho znamenitého frejíře, fechtýře a básníka Mikuláše Dačického z Heslova, tak jak nám ji neméně znamenitě zachoval Stroupežnický ve svých aktovkách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Začal jsem honem shánět historický materiál, hlavně Dačického vlastní spisy, Prostopravdu a vše, co se týkalo jeho života, osudů a doby. Sehnal jsem toho tolik, že by z toho byl pořádný tlustospis. Práce mi šla rychle od ruky, psal jsem hlavně v noci a brzy jsem Vávrovi předal návrh scénáře. Vávra byl spokojen, začal psát technický scénář a brzy se začalo točit. Film byl na tehdejší poměry velmi nákladný a jedině zkrácení natáčecí doby v ateliérech by mohlo znamenat úsporu, protože ateliéry byly velmi drahé. Vávra dokázal natočit tento na tehdejší poměry velkofilm v rekordním čase – za 19 dní…“ Mikuláš Dačický z Heslova znamenal pro Zdeňka Štěpánka, který byl v té době ve vynikající formě a postavu zahrál přímo brilantním způsobem, obrovský úspěch u publika i u náročné kritiky. Vedle něho si zahrála plejáda výborných herců – např. Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Jiřina Šejbalová, František Smolík, Hana Vítová a Adina Mandlová. Film i po letech patří k tomu nejlepšímu, co v 30. letech v české kinematografii vzniklo. (Česká televize)
(více)Recenze (101)
Cech panen kutnohorských je svým žánrem a stylem velmi podobný Počestným paním pardubickým, a také jsou tak kvalitně natočeny. Výborné herecké výkony. Podobné myšlenky, podobné téma a podobně kladné hodnocení 80%. Ale přesto se mi Počestné paní pardubické líbily o něco více. Přeci jenom v nich bylo nastoleno více otázek tehdejší doby než právě v tomto spíše ryze komediálním filmu. ()
Tento film dělá neodolatelný Štěpánek, kterému zdatně sekuduje plejáda tehdejší české herecké elity. Chybí tu snad jen Oldřich Nový. Ale vážně, Cech panen kutnohorských je snímek, na kterém se zub času přeci jen podepsal. Především poměrně chaotická práce se střihem dělá z filmu trochu nesourodou podívanou, která je postavená především na jednotlivých scénách, poměrně divadelně natočených i vypoitovaných, ale jako celek fuguje až s přivřenýma očima. Poněkud kostrbaté podání však nezadupe kvalitně odvedenou filmařinu při vedení herců, herecké výkony. ()
vavra bol rezisersky odbornik, fakt namakane kulisy Kutnej Hory roku 1590 do toho este Zdenek Stepanek tusim vzdy chcel tuto rolu, tak ju aj dostal, Jirina Sejbalova bola vyborna, Vydru st. nejak extra nemusim, celkovo tie Vydry jaxi zle znasam. Jedna z mala stariniek ktore tak rychlo nezostarnu : 78 % ()
Z Cechu panen Kutnohorských dělá velký zážitek především jedinečný herecký koncert Zdeňka Štěpánka, před jehož Mikulášem Dačickým by zbledl nejeden současný bohém. Zbytek obsazení je ale také senzační (jakmile hrají Theodor Pištěk a Antonie Nedošínská manžele, je o zábavu postaráno, k nim připočtěte třeba nádherně zblblého Františka Smolíka, povětrnou Adinu Mandlovou nebo Jaroslava Vojtu, který nedělá nic jiného, než že pije), k tomu scénář je naštěstí spíše vtipný než satirický, a kostýmy a kulisy vypadají krásně. Nemám problém. ()
Historická komedie velkého stylu, jaká se už bohužel v našich zeměpisných šířkách neopakovala (Císařova pekaře beru v potaz). Vávra opět vyvedl Národní a Vinohradské divadlo na barrandovský kopec, doplnil jej několika filmovými stars a úspěch byl na světě. Film velmi dobře drží základní příběhovou osnovu, nechybí zde napětí, vtip, život a krása. Má několik dobrých hereckých výkonů (Smolík, Šejbalová, Pištěk, Nedošinská, Mandlová, Steimarová), ale všemu pochopitelně dominuje Zdeněk Štěpánek, který mohl Mikuláši Dačickému propůjčit veškerou svou vervu. Zdravě nacionální film nemůže jednou za čas škodit. ()
Galerie (7)
Photo © Lucernafilm
Zajímavosti (14)
- Režisér Otakar Vávra se nechal inspirovat tehdy slavným filmem La Kermesse héroïque (1935), scénu velkolepého šermířského souboje si vypůjčil z méně známého románu Alexandra Dumase staršího „La dame de Monsoreau“ („O korunu a lásku“; 1846). (Olík)
- Vedení Národního divadla nechalo podle filmu nastudovat stejnojmennou inscenaci, v níž si své role zopakovali mnozí z herců. (Olík)
- Po příchodu nacistů byl film zakázán. (M.B)
Reklama