Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Notář Karas je nesmělý starý mládenec, který úspěšně uniká vdavekchtivým ženám a večery občas tráví ve společnosti doktora Pacovského a Ing. Čádka. Netuší, že právě oni dva ho chtějí vlákat do podivné hry, která by ho ochránila před nástrahami žen, jež by se rády staly paní Karasovou. Například před veselou vdovou Růženkou Smutnou, která si dokonce našla pro svůj záměr spojence v panu Houžvičkovi. Karas má však oči jen pro svůj idol ženské krásy - pro obraz Dívky v modrém. Jednou večer se nechá tak unést, že vtiskne dívce na obraze polibek, a ta k jeho překvapení z obrazu vystoupí. Tím se však ubohý notář ocitne v poněkud prekérní situaci a rozhodne se vydávat ji za svou neteř, komtesu Blanku z Blankenburgu. Den ode dne pak ve stále zamilovanějším doktorovi roste žárlivost na Blančiny ctitele, kteří si v jeho domě podávají dveře. A pak se jednoho dne dívka v modrém vrátí do obrazu, i když ne nadlouho. Vyjde totiž najevo, že Blanka se ve skutečnosti jmenuje Vlasta, není komtesa, ale studentka filozofie, a komedii sehrála na přání Karasových kamarádů Čádka a Pacovského. Znamená to konec lásky? (TV Nova)

(více)

Recenze (161)

Orlau32 

všechny recenze uživatele

Půvabná BAAROVÁ, báječný Oldřich NOVÝ. Roztomilá veselohra z roku 1939. Je vidět, že už tehdy tíhnul režisér Otakar VÁVRA k pohádkovým námětům. Vždyť dějově je to pohádka pro dospělé. Povídá se, že v tomto snímku byla Baarová nejkrásnější a zamotala hlavu nejen Oldřichu Novému. Dnes už se kult krásy v českém filmu moc nepěstuje, že? Nebo že by u nás krásná děvčata nechtěla k filmu ? To je samá Miss a modelka a za 10 let po nich neštěkne pes. Ale krasavice ze stříbrného plátna jsou stálice a těší naše oko už 70 let. ()

petaspur 

všechny recenze uživatele

Dr. Karas miluje dvojrozměrnou komtesu Blanku, kterou má umně vyvedenou v životní velikosti na historické malbě. Karas, jako žádáná partie, musí odolávat nájezdům vdavekchtivých dívek i jejich maminek a tajně sní o životě s dívkou z plátna. Sny se občas vyplní, což je i tento případ, protože jednoho dne komtesa získá potřebný třetí rozměr, s grácií vystoupí z plátna a plynnou staročeštinou začne bezprostředně způsobovat pozdvižení v doktorově dosud poklidném životě. ()

Reklama

Autogram 

všechny recenze uživatele

Komédia, ako sa na Nového patrí, s výborným spádom a prekvapením. Baarová ako dievča z obrazu je so svojou staročeštinou úžasná, chvíľami som musel napnúť celú svoju pozornosť, aby som zachytil a porozumel všetkému. –––– My se stydíme. – K čemu stud, když hříšný úmysl v něm? –––– Kterak takové kalihoty nositi můžeš? Vadu jakousi nohou svých podivných trubkách skrýváš snad? ()

PEZ 

všechny recenze uživatele

Wow, tá hravosť ma odzrbrojila. Keby si to udržalo tú šialenú kadenciu ako v úvode, tak by som kľudne udelil aj plnú pálku. Niečo tak hravé, naivné a vtipné sa len tak nevidí. Jednoduchý nápad vyťažený na max a charizma Oldřicha Nového a Lídy Baarovej to už len doklepli. Ozaj to zahrali s bravúrou, Nový mi prišiel, že to snáď ani nehral. :) Film z konca 30. rokov a tak zábavný aj dnes! ()

elizabeth_ba 

všechny recenze uživatele

Jistě jsou i lepší filmy, ale pro tenhle já mám slabost. Snad proto, že chápu, jak se člověk dokáže zamilovat do obrazu nebo představy o něm :-)), a oceňuji, jak dokáže poučit o tom, že podobný člověk může žít a být docela blízko a člověk si toho, dokud si z něj někdo (přátelé nejvěrnější) neztropí šašky, ani nevšimne. A snad i proto, že jsem taky taková "dívka v modrém", ač teda Lídě Baarové se (ničím) nevyrovnám... ()

Galerie (59)

Zajímavosti (7)

  • Film patril medzi "trezorové" kvôli účasti údajného kolaboranta, herca Vladimíra Majera, ktorý stvárnil postavu kastelána. (Raccoon.city)
  • Autor námětu Felix de la Cámara přepracoval svůj text do knižní podoby, která vyšla v roce 1942 s podtitulem satyrický román. Knižní Dívka v modrém zároveň zahájila jako první svazek edici Knihovna Vlna. (NinadeL)
  • Hospodyně Otylka (Antonie Nedošinská) ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká Janu Karasovi (Oldřich Nový): „...šel nahoru", myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. onkala, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru". Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. (Brtniik)

Reklama

Reklama