Jan Hus

A já tomu to maximum dám. Nejen výprava a celkové zpracování, byť poplatné době a kdesicosi, to mne nezajímá, protože když si poslechnu toto a podívám se kolem sebe, mám dojem, že by nikoli jen církev osobnost jako Hus zatraceně potřebovala. Příliš mnoho lidí jen těží ze svého postavení a káže ostatním lidem něco jiného, než jak sama žije. Kázat vodu, pít víno, jak symbolické. Takže nikoli poplatné době, ale naopak nadčasové. Mimochodem, uživatel sud mi mluví z duše, ve Štěpánkově podání má Hus přesně takové charisma, které bych očekával od člověka, který je skvělý řečník a dokáže strhnout davy. Ještě poznámka na konec. Docela mě zaujalo, že můj synovec, kterému je 10, si Husitskou trilogii velmi oblíbil, má jí radši než Pána prstenů :) (21.07.2013)

Mě to tak nebavilo! Nejde ani tak o to, že by to bylo nějakým způsobem zlé či špatně natočené, ale bylo to prostě neskutečně nudné a filmu se nepodařilo ve mně cokoli probudit, čemuž se, vzhledem k tématu, upřímně divím. To, že je na film nahlíženo přes růžové brýle a je značně idealizován, byl jeden z menších problémů, aspoň kulisy jsou celkem pěkné. (09.11.2016)

Pár rokov po tom ako sa naplnila Stalinova predstava o nárazníkovom pásme okolo ZSSR bolo v súlade s Orwellom potrebné prepísať dejiny podľa prianí a potrieb rodnej strany. Zohnala sa slušná kôpka peňazí, známi herci sa neodvážili odmietnuť úlohu v takomto diele. maskéri a kostyméri ich upravili tak, aby pracujúci ľud poznal, kto je dobrý a kto zlý, napísali sa aké-také dialógy, hrala k tomu hudba a vznikol produkt, ktorý chcel byť povinným dejepisom, ale bol tým, čo sa na vojne nazývalo politické školenie mužstva. (03.03.2021)

Četnost slov „pravda“ a „lid“ v tomto filmu je až maniakální. Jakožto falešný propagandistický kýč to ovšem není až taková hrůza jako panslavistický Jan Roháč z Dubé z r. 1947 (!). A Štěpánek narozdíl od ochotníka Korbeláře hraje, hraje přesvědčivě a místy je strhující. Jeho Hus dokáže být i vtipný. Lze nalézt několik pozoruhodností (třeba kardinálovo zděšení: „Jsi tak prostý nebo tak ďábelský?“) a proč nepřiznat, že při finální Žižkově přísaze mi šel mráz po zádech. Nesetkávám se často s tak působivou poslední pětivteřinovkou, která sama zvedne vyznění celého filmu o patro nahoru. (Geniálně řešeno: kdo je tato dosud komparsní postava posluchače Husových kázání, víme jen z učebnic dějepisu; jakož i to, co bude následovat.) Na hru o socialistickém revolucionáři se nakonec dá přistoupit, jen ať mi nikdo neříká, že je to historický film. K tomu viz komentář Subjektivův, sice torzovitě, ale pro hrubou představu zcela dostatečně. Já se zde jen pozastavím nad detailem, že za celou dobu ve filmu ani jednou nezazní jméno Wiklif. Jak by také mohlo, když je to o socialistické revoluci. Pokud jde o konkrétní fakta, tak v době zlovolné popravy tří tovaryšů Hus nebyl vůbec v Praze. Po návratu se první neděli, vzdor obecnému očekávání, o celé události ani slovem nezmínil. Teprve když šly hlasy, že mlčí ze strachu, zvedl o tom veřejnou řeč. Shrnuto: Vávrův Hus je zfalšovaný Hus, Štěpánkův Hus ovšem dokonale odpovídá národní legendě o svatém mučedníku mistru Janovi. (29.08.2011)

K člověku, jenž položil život za "pravdu", zajisté lze chovat značný obdiv. Filmový Jan Hus nám však nabízí jen některé z "pravd" Husa skutečného. Hus se zde stává revolucionářem nikoliv náboženským, ale sociálním, třídním a skorem i nacionálním. Hus se však nesnažil pouze o návrat církve k chudobě či zrušení odpustků, měl i jiné, pro katolickou církev zcela nepřijatelné názory, které naprosto nesouvisely s její mocí a bohatstvím, např. učení o remanenci. Film je však zcela ignoruje. Další zradou, které se dopouští na historii a v tomto případě i umění jako takovém, je záměrná schematizace a stylizace postav. Hus a spol. jsou málem bezchybní, protivníci přehlídka koncentrované úlisnosti, slizkosti, mamonu a zbabělství, kterým zjevně na žádné "pravdě" nezáleží, jen na jejich pupcích a moci. I to, že jedna a jedna jsou dvě, by z jejich úst znělo jako ZLO. Silné **. (09.03.2009)