Kladivo na čarodějnice

"Kladivo na čarodejnice". Pri komentovaní tohto filmu si pomôžem textom, ktorý napísal Aleš Brichta a zhudobnil ho Otakar Hereš. Jedná sa o rovnomennú skladbu z repertoáru legendárnej pražskej black metalovej kapely Torr. Výborne vystihuje obsah tohto čiernobieleho snímku. Takže: "V sobě má posedlej svět. Nemíní se spokojit s málem. Vybírá pro majetek. Koho obviní ze spolku s ďáblem? Skřípot palečnic, když doznání schází. Plamenů žár za hříchy žen. Svět čarodějnic, lidí dvou tváří. Všechno se zdá jak šílenej sen. Hlad, řetězy, skřipce, rozžhavenej kov, žízeň, kleště, břitce, pár španělskejch bot, pak přiznání dostane lehce z dívek ven, a postaví hranici pro očistu těl. Inkvizitor zvedá svůj kříž, horší než mor, inkvizitor jééé! Upálí křídla i andělům snad, kam se mu zachce, tam zasekne dráp. Černá a bílá, víc nechce znát. Je dvou hranic extrém, Jezuitů řád." *** (26.02.2014)

Pokud bych si teď rychle měl vzpomenout na všechny české filmy, které jsem měl tu možnost vidět a ohodotit je, Kladivo na čarodějnice by jistě získalo nejvyšší možnou známku. Otakar Vávra si jako režisér vede opravdu skvěle, dokáže nechat pořádně gradovat napětí a současně se věnovat silné vizuální stránce. Ve filmu je hodně zhuštěný děj, což ovšem v žádném případě neznamená, že bychom mohli nějakou linii odejmou, aniž bychom příběh poškodili, každá částečka totiž zapadá na své místo a plní účel, který je pro celkové vyznění snímku nezbytný. Rád bych se také zmínil o hudební stránce, která je na svou dobu značně pokroková, a přestože je ve filmu použito malé množství různých témat, každé vyvolává přesně ty pocity, které vyvolávat má. Možná se ptáte, zda neustálé opakování pár stejných úryvků nenudí... není, myslím si, že decentní a neveliké používání hudby spolu s poutavým scénářem je dokonalá kombinace, která nedovolí divákovi odpoutat se od obrazu, ba právě naopak nutí ho dílo nerušeně sledovat dál. Nejhorší na celém filmu je ovšem jeho opírání se o fakta, jistě příběh není podle skutečné události, ale je inspirován inkvizičními procesy, které byly neméně drsné, než jak je ve filmu zobrazováno. Zabijáci čarodějnic si vybrali nějakou bohatou rodiny a obvinili ji z čarodějnictví a spolčení s ďáblem, tito odsouzení pak neměli prakticky žádnou možnost vyváznout a jejich majetek propadl inkvizitorovi, který tvrdil, že většinou uhradí nákladný proces vyhledávání a likvidace této spodiny. Kdyby jen bylo víc takto povedených snímků... (08.03.2006)

Já osobně nedokážu mlčet tam, kde je jakkoliv útočeno na církev, a to třeba i po právu. Tady ale nechápu, v čem by film měl být proticírkevní nebo dokonce protináboženský! Hlavní hrdina kněz, který se setká se státní zvůlí (a že se tady jednalo o státní instituci, ví každý, kdo měl z dějepisu na základce alespoň čtyřku), postava, která projde přerodem k "dobrému" další kněz, všichni věřící - až na hlavního záporáka, který jediný se považuje za něco víc, něco nahoře. Paralela s komunistickými procesy je neskutečně hrozivá - "ano, přiznávám se, poníženě děkuju, počkejte, ať to řeknu všechno správně". Podívejte se na Costa-Gavrasovo Doznání, a budete mít jasno. Takové nebezpečí nám hrozí, když se k moci dostane nedostudovaný právník toužící po penězích - no, v případech komunistických mocipánů šlo leckdy i o nedoučené krejčí, ale lidstvo holt postupem času neskutečně blbne. Kupa odkazů by se dala najít i na obecně existencionalistické pojetí osudu člověka ve společnosti nebo i v životě - např. kafkovská spravedlnost a právo. Gemini:Ty se nejdřív nauč česky, než začneš pindat! (Ledaže bys zdravil jenom ty ženy.) (05.03.2006)

Nadčasový film o absolutní moci a lidském vzdoru proti ní překonávající vše, co bylo na toto téma natočeno. Šmeralův Boblig je nejsilnější zápornou postavou filmových dějin. Z filmu přímo čiší naprostá deprese a zkáza a v momentech, kdy myslíte, že už nemůže být větší dusno, vpadne do děje Lohniský se svými monology o ďáblových úkladech a je ještě hůř. Celým filmem prochází stupňující se napětí až k závěrečnému Bobligovu výstupu a větě "já už nejsem obyčejný člověk. Já jsem nahoře." Přesto alespoň jiskřičkou naděje je sledování zoufalého boje děkana Lautnera, jehož svědomí mu nedovolí i za cenu vlastního sebeobětování přihlížet destrukci člověka. FIlm má fantastický scénář, gradaci děje, výborně napsané kladné i záporné postavy, které nejsou jednorozměrné, ale velmi uvěřitelné a životné. Zmínku si zaslouží i kamera, která se vyžívá v častých detailních záběrech (zdvihající se poprsí paní kněžny a křížek kolem krku řadím mezi nejlepší filmové záběry všech dob). Celkově vzato jde dle mého o nejlepší film vůbec. Skvělou roli předvedl též Josef Bláha jako Šternberk. Ač je na plátně sotva pár chvil, naprosto přesně vystihuje dobovou aristokracii. (14.10.2005)

Je tohle vůbec možné u nás natočit? Ano, kdysi to šlo. Film je přímo úžasnej. Postavy bezchybné. Nejvíce mě dostává pochopitelně pan Šmeral, který hraje inkvizitora tak zaníceně, že se bezesporu zařadil mezi nejodpornější filmové postavy všech dob. Slovo inkvizitora byl zákon. A co se týče doznání při mučení tak to je kapitola sama pro sebe. Vsuvky pana Lohnického a úvodní píseň pouze dokreslují bezchybný film. Hudba fascinující! 100% (05.10.2008)