Kouzelný dům

Že zde Otakar Vávra filmovým způsobem předběhl dobu, je naprosto neoddiskutovatelné. Těžké drama o vnímání přítomnosti bez paměti, s pamětí, a nakonec i s pocitem procitnutí. Adina si to skutečně dává tak, jak nikde jinde, Vávra provazuje filmeček snovou i fantazijní realitou a Štěpánek zařizuje to ostatní. Popravdě, nebýt jeho až přehnaně emotivních Marií, dalo by se podle mě mluvit o dokonalém provedení. Drama se prolíná s lehkým humorem, který je takový dobový, upřesňovací bod, protože v některých chvílích, film působí skutečně nadčasově. Neskutečně trefná ztráta paměti v době, kdy byla paměť českého národa na dlouhá léta zašlápnuta. (13.04.2013)

Se vší tou prvorepublikovou teatrálností a hereckým neumětelstvím Adiny Mandlové by to byl dobrý, Máchovým Májem (Viléme!) říznutý Višňový sad počesku se zamrzlými postavami-karikaturami, kostlivci ve skříni a chráněnou vrbou místo višní. Dlouhá stopáž a Vávrův scénář (a režie) to však neudrží a při závěrečné replice, že celý život je jen sen, se člověku zasteskne po filozofování Pedra Caldérona de la Barcy. Jan Roth sice krásně maluje světlem, ale z filmových adaptací děl Karla Josefa Beneše mnohem víc doporučuju emocemi nabité hollywoodské melodrama A Stolen Life (1946), které je díky Glennu Fordovi a Bette Davis v dvojroli (!) herecky úplně jinde. (17.08.2020)

Perfektní Vávrův starej kousek kterej jsem si doplnil a kterej už v začátcích jeho kariéry ukazoval jak velký režisér v něm je. Mandlová po pravdě nikdy nebyla úplně moje favoritka, ale tady je naprosto přesná plus na svou dobu rozhodně neotřelý námět. Souhlasím s mchnk. V určitých věcech se opravdu jedná o nadčasový film.80% (02.08.2021)

Určitě víc než jen zdařilý efektně realizovaný psychologicky dramatický snímek, v mimořádně zvučném a kvalitním hereckým obsazení (hlavní úlohy-Štěpánek, Kohout nebo nahluchlá a generačně nejstarší tetička Brzková-vynikající, dále mě zde zaujala v té době i docela nezvyklá vážná role pro Adinu Mandlovou-rovněž výtečná-nepamatuji si že by takovou podobnou někdy předtím měla-později přišla až třeba ta ve Šťastné cestě 1943, ve vedlejší roli bych ocenil ještě výkon kouzelníka Caligariho v podání Františka Kreuzmanna), skvělou režii (Vávra v té době, co se týče skutečných a vážných filmů to bylo téměř to nejlepší v československém filmu jako takovém), dále velice výtečnou a tady jsem byl skutečně překvapen co se týče Rothovi krásné ostré a čisté kamery neměl jsem opravdu příliš mnoho výtek. Tak starý film, a v tak dobré zachovalé kvalitě!!! Přes všechny ty neustále komediálně laděné snímky (mnohdy velice kolísavých kvalit), co nám neustále naše televize servírují to bylo téměř jako zjevení z čistého nebe. A já můžu jen konstatovat že se skutečně jedná opět, troufám si říct o jeden z nadprůměrných dramatických snímků s druhé poloviny třicátých let, za poslední dobu už je to po Hlídači, Bílé nemoci, třetí velice slušný film s archivu ČT. Ještě tak uvést Řeku, Maryšu, Batalion nebo Před maturitou a byl bych spokojen. (13.05.2007)

"Možná, že celý lidský život je jenom sen." To možná je, ale tohle byl pro mě vyloženě zlý sen! Sledovat celou dobu vykulený oči Mandlové nebo Štěpánka je fakt zlo! Navíc Adina nebyla nikdy dobrá herečka. Nerozumím, co je na tomto snímku tak hodnotného, dyť to je obyčejná naivní a prostomyslná červená knihovna, která mohla dojímat maximálně naše babičky. Československou kinematografii minulého století mám v úctě, i filmy Otakara Vávry, najdou se však i výjimky, které bych nejradši nikdy neviděl. Příkladem budiž Kouzelný dům. (10.11.2022)