Krakatit

Bezesporu jeden z nejlepších Vávrových filmů. Silně znepokojový snímek s nadčasových tématem zneužití jaderné energie vyvolává v divákovi pocit totálního zmaru a bezmoci, k čemuž dopomáhá fantastická kamera Václava Hanuše a hlavně dokonalá práce s hudbou Jiřího Srnky a celou zvukovou složkou. Otakar Vávra vlastně natočil film noir, který si světovou pozornost zaslouží i díky skvělým výkonům Karla Högera a tajemné Florence Marly. I přes své téměř sedmdesátileté stáří je Krakatit v dnešní jaderné době ještě více varující než v době premiéry. (19.08.2017)

Nadčasový román našeho velikána literatury a minimálně výtvarně a co do atmosféry dokonalá adaptace velikána našeho filmu.   Monstrózní obžaloba světových pořádků, kde mocní světa konspirují za asistence sil pekelných, aby zničili demokracii.  Z dnešního pohledu možná trochu naivní představa černobílého světa, ale sotva skončená druhá světová a doznívající tvrdý kapitalismus moc nedávaly možnost jiným složitějším výkladům..  Chvilku mi trvalo, než jsem přistoupil na Vávrovo filmové vyprávění, poněvadž diváka hodí do psychedelie hlavního hrdiny a ber nebo nech být. Postupně mi ale  Höger přestal lézt na nervy a zejména jeho setkání (setkávání) se třemi femme fatale nemělo chybu - nástroj, babylónská děvka a naivka aneb panenka Marie, ehm, tedy pracovitá dívka z chudých poměrů...   Závěr jsem si pak představoval jinak, ale kdo jsem, abych radil Čapkovi, potažmo Vávrovi... (21.06.2024)

Klasická Čapkova protiválečná vize ve filmovém převedení Otakara Vávry v produkci Bohumila Šmídy. Minimální efekty a triková část je roztomilá a na svoji dobu přeci jen výrazná. Nemůžu se ale zbavit pocitů, že herci i přesto všechno moc přehrávají a nájezdy na jejich strnulé obličeje mě víceméně rušily. Knižní předloha je mnohem lepší. I tak se jedná o základní kámen na poli československého sci-fi filmu. (12.09.2016)

Atmosféra je dokonale ponurá az hruzostrašná, ta je za pět hvězdiček. Mam ale problem s velkym rozsahem Capkova romanu (ma kolem 500 stran). V posledni tretine filmu je knizka doslova vykastrovana na tu nejnutnejsi kostru a sceny skacou ve zbesilem tempu z mista na misto. Kdo knihu necet musi se zakonite ztracet v deji. Navic prichazi o jeji zasadni momenty. Tohle scenarista Vavra prilis nezvadnul. Hřebíčkem do rakve je pak extremne rude zaverecne ponauceni, které pronese vozka (bůh). Nevědět že to napsal Čapek, přiřkl bych autorství Zděnku Nejedlému. Tohle měl Várva raději vystřihnout. V každém případě potěší dokonalý jiří plachý v menší roli ďábla, už vím kde se inspirovali nicholson s pacinem:). Za to představitelka princezny je příšerná, vůbec neumí hrát, chybí ji jakékoli kouzlo, charizma a sexappeal, tezko jsem chapal, co na ni hlavni hrdina vidi. (31.01.2009)

Kdyby existovala kategorie "čapkovský hrdina", inžených Prokop v podání skvělého Karla Herega by tam určitě spadal. Stejně jako třeba Hugo Haas a jeho doktor Galén z Bílé Nemoci. Marný boj jednotlivce proti celému lidstvu a jeho touze po boji, moci a penězích, o něž ve většině válkách jde je tentokrát ilustrován na příběhu geniálního vynálezce, kterému příliš pozdě dochází, jaké následky jeho "dílo" přinese. Narozdíl od Galéna je však on sám strůjcem vražedného nástroje a jeho hrdost ho vhání do mnohých nebezpečných situací. A přitom nakonec se ukazuje, že nejvíc rozumu má obyčejný starý pán, který do vědy ani politiky nevidí. Není to hodně přesný obraz života v jakékoliv společnosti? (11.06.2011)