Němá barikáda

Zpracovat příběh pražského povstání do filmové podoby je sice záslužné, ale v roce 1949, čerstvě po událostech, to očividně nešlo jinak než včetně vsuvek, které nepravdivě vyzdvihují účast Rudé armády a komunistické strany, což je dost okaté. Ne že by těchto překroucených scén, kde se manipuluje s pravdou, bylo moc, ale rozhodně to tvoří znatelné zabarvení děje filmu. Dále, když tedy odhlédnu od těchto drobných manipulací, je také znát, že naše česká kinematografie ještě tehdy nebyla navyklá na točení takového žánru filmu. Film rozhodně nemá patřičný spád a napětí, jaké by mu slušely. V to smyslu musím říct, že „němá“ barikáda je vlastně taky trochu „hluchá“ – obsahuje množství „hluchých“ a zdlouhavých scén, které narušují poutavost filmu. Kratší stopáž by v tomto případě určitě byla vhodnější. Jak jsem na to koukala s vědomím toho, že obsahově je to vlastně námět hodný vyprávění, nemohla jsem se nakonec ubránit myšlence: Jak to, že do teď se tohoto historického námětu nikdo nechytil znovu? Pražské povstání by si určitě zasloužilo nové a kvalitní filmové zpracování s dobrým scénářem, tentokrát hezky popravdě, bez lživého zvyšování zásluh a úlohy Rusů a komunistů (což opravdu tomuto původnímu filmu dost ubírá na hodnotě). Bylo by fajn vidět tento příběh v novém moderním pojetí. Jen se toho někdo ujmout… ~(2,7★)~ (05.06.2024)

Ať si říká kdo chce co chce, Vávra v rámci možností natočil působivé válečné drama v u nás dosud nevídaném technickém a stylovém pojetí, které navíc dokonale funguje. Rověnž výbroně přenáší dobovou spontánnost a díky ní je snadné odpustit nekteré patetické scény (ovšem rozhodně ne žádný sentiment, opravdu solidní pokus o civilistní ladění). Za pozornost stojí Marvan, akční hrdinka Drapińská (i když na to jak se na začátku potácela z transportu se dost rychle zotavila) a opět tragická Vášová, které tyhle role prostě sedí. Z Vávrovy filmografie určitě jedno z vrcholných děl. (06.12.2009)

Pro mě je to hodně tendenční dílo, které vykládá věci po svém a považuji to za oslavu pokrytectví a cynismu. Za jedinou kladnou věc považuji pouze krásné vyobrazení strachu, ať už všeobecného, nebo plynoucího ze situace. Němci jsou tu vyobrazeni jako neskutečné zrůdy, Češi na tom nebyli lépe, navíc válka není souboj gentlemanů, ale džungle, kde platí zákon silnějšího nebo lstivějšího, či zákeřnějšího. Navíc se Němci snažili utéci z dosahu sovětského, nejkrutějšího vojska vůbec, jejichž vojáci na osvobozovaných území znásilňovali všechno, a dostat se do celkem pohodového vlivu americké armády. Je tu zmiňováno, že Američanům se do Prahy nechce. Oni chtěli, dokonce byl původní plán, že se americká a sovětská armáda setkají na řekách Laba a Vltava, ale pak začali Sověti lobovat a čáru o nutný kus posunuli. Dokonce z Prahy byla vyslána delegace k Američanům, kteří byli dvě hodiny od Prahy, ale z důvodu komunistických mocenských choutek nemohli. Přijde mi pokrytecké, že Češi nesáhli k žádnému odporu už předtím, ale až poté, co byla druhá světová válka jen dohrávána, pak vypuklo obrovské hrdinství všech, kteří šli celou dobu s proudem, je to strašné pokřivení povahy českého národa, které rádo kolaboruje a přizpůsobuje se a až když je skoro po všem, všichni začnou křičet a nevídaným způsobem se mstít. Je to ztráta soudnosti. Notabene podle filmu, který vyobrazuje komunisty jako neskutečné hrdiny, jsem nabyl dojme, že oni měli všechno špatně připraveno a jen se těšili na příjezd rudé armády, aby mohlo být vyzdvihováno nesmírné hrdinství komunistického odboje za pražského povstání. Z postav, které mě uvízli natrvalo v paměti: polská velká bojovnice Halina (Barbara Drapiňská), která na smrt vyhladovělá byla pořád neustále v akci, u všeho a předváděla pouze hrdinské činy, strážník Brůček (jakou jinou roli mohl mít v komunismu Jaroslav Marvan), pro kterého platilo kam vítr, tam plášť, velcí komunisté a neohrožení bojovníci Hošek (Jaroslav Průcha) a Kroupa (Vladimír Šmeral), trochu naivní četař (Robert Vrchota), vzteklý uhlíř na barikádách (Jiří Plachý), mladík Pepík Hošek (Antonín Šůra), který chtěl být hrdinou, ale měl obrovský strach, Kouba (Vítězskav Boček), který strachy utekl z barikády, ale to ho nezachránilo, ale dostalo do prekérní situace a pekař Lojzík (Vladimír Hlavatý), který se schovával mezi nejtenčími stromky a tu kulku pro něj určenou zastavil chleba. Film, který mě zhnusil svojí komunistickou propagandou skvělých a hrdiných komunistických bojovníků, jako jediných statečných ochránců Prahy, překrucováním skutečností. Film u kterého pouze ocením strach dotyčných, i když někteří ho neměli, neboť to byli komunističtí superlidé. (09.03.2010)

"Kdybyste šly raděj domů, ženský..." "Hele, nech je bejt, jo? To sou naše mámy!" "Do takovýhle postele mámu nepotřebuješ..." A já mám chuť jásat a vítat rudou armádu! Čest! A mám pocit, že jsme měli spoustu hrdinů, kteří pod oprásknutí tanku zahlasili: "Krucifix, to byla ale šlupka!" A že spolu s českou vlajkou na každý roh věšeli povstalci i sovětskou. A že kapitalisti neměli nic lepšího na práci, než válet se v dekách. A kde jsou Američani? Asi se jim nechce. Spolu s Drdovou předlohou fascinující mýtus, fascinující tvorba pocitu hrdinství v malých dušičkách sídlících blízko křivé páteře. (14.10.2010)

Vávra je znám, že si velmi často jako téma svých filmových počinů bere knižní předlohu, ale po shlédnutí němé barikády vím, že je umí zpracovat i daleko lépe (např. Kladivo na čarodějnice, Romance pro křídlovku). Obsahově se zpracování Drdovi knížky povedlo, samozřejmě uznávám, že ne všechny povídky se vešli a leccos se muselo změnit, ale jako celek působí Němá barikáda kompaktně a spoustu z Drdových povídek zde poznáte. Zaujali mě také známý herci v menších rolích (Marvan, Bek). (29.05.2012)