Přijdu hned

Na výkonu herečky Anny Letenské opravdu není poznat, že jí gestapo stálo vlastně za zády. Nedokážu si ani představit, jak jí v tu chvíli muselo být. Saša Rašilov zde hrál jednu z větších rolí, většinou se objevoval pouze ve vedlejších. Na filmu se podílel i jako autor, sepsal námět a spolupracoval na scénáři. Takže, si roli Barvínka napsal přímo na tělo. Režisér Vávra točil v nelehké době, proto nehleděl na uměleckou kvalitu filmu, ale pracoval se záměrem diváka pobavit. Dělali to tak i ostatní režiséři a samozřejmě i herci. Film dokáže výborně člověka odtrhnout od reality a dá mu alespoň na malou chvíli zapomenout na strasti a starosti. (27.05.2010)

Filmů se Sašou Rašilovem starším v hlavní roli moc není, a proto je třeba vážit si každého lepšího. A tento je opravdu dobrý. Jasně, nic nového než klasický příběh o dobrákovi, který k bohatství téměř přišel, nás nečeká. Ale i tak jde o milou, pohodovou, lidskou a příjemnou komedii, navíc i dost krátkou, aby ani chvíli nenudila. Příjemné zastavení v denním shonu. (14.03.2016)

Sentiment z toho kape na všechny strany, snad jen vycpaný ratlík pobaví. Jinak jsou snad zajímavé jen komentáře, jejichž autoři si ani o Anně Letenské nedokáží nic zjistit. Byla zatčena již v průběhu natáčení, protože její manžel schovával hledanou osobu. Gestapo ji propustilo nikoliv kvůli filmu (i když M. Havel, majitel Lucernafilmu, v tomto ohledu intervenoval), ale protože čekalo, že Letenská je přivede na stopu dalších odbojářů. To se nepotvrdilo, a Letenská byla po dokončení filmu i s manželem popravena. (29.11.2007)

Druhé stanné právo, vyhlášené bezprostředně po atentátu na Heydricha, vneslo do života obyvatel okupované země další neklid a strach. Represe nacistických úřadů posílených o příslušníky gestapa a wehrmachtu dosáhly nevídaných rozměrů: statistika hovoří o třech tisících perzekuovaných osobách, mezi nimi se tehdy nacházeli také architekt Vladislav Čaloun (1907 – 1943) a MUDr. Břetislav Lyčka (1903 – 1942). A také Anna Letenská (1904 – 1942), oblíbená filmová a divadelní herečka. Osudy všech se uzavřely krátce po odhalení odbojové skupiny Anthropoid, která měla na svědomí Heydrichovu smrt. Ještě předtím, než Letenská zahynula společně s dalšími českými ženami v koncentračním táboře Mauthausen, sehrála vedlejší komediální roli ve Vávrově filmu Přijdu hned. Ten v humorném sledu pavlačových epizodek sleduje samorostlého malostranského vycpavače zvířat v neodolatelném podání Saši Rašilova, člověka zdravě poťouchlého, přitom dobrosrdečného a poctivého. Rašilovův výkon uchvacující neokázalou hloubkou hercova nespoutaného individualismu je zčásti podpořen také sličnou Vlastou Matulovou v roli půvabné květinářky a mladinkým Svatoplukem Benešem, milovníkem moderním, jiným, než byli předváleční hrdinové bez bázně a hany. Vynikající je ale také Pištěk, jehož k smrti uražený hostinský je figurka v lecčems snadno zaměnitelná, přesto v partnerství s neukázněným Rašilovem odkrývá dosud netušené stránky komediálního herectví tohoto vskutku nepřehlédnutelného muže. Film je zvláštním způsobem doslova prodchnut podmanivou atmosférou, která jako zázrakem ignoruje všechny ty běsy venku. Popravy. Výslechy. Vypálené Lidice a Ležáky. Strach, zalezlý do chodeb domů. Ale také smích diváků, kteří v kinech neměli ani ponětí o tragické smrti oblíbené herečky. Smát se a nemyslet. Alespoň na chvíli na nic nemyslet. (06.10.2008)

Okolnosti vzniku tohoto filmu jsou opravdu smutné a obdivuji tvůrce, pracující v tolik vypjaté atmosféře. Výsledné dílo ale nepatří mezi mé oblíbence, protože na komedii je opravdu dost vážné. Nenaplněná touha a láska, chamtivost versus dobrosrdečnost, která nevede ke štěstí...tomu já se prostě nemohu smát. Souhlasím ale s panem hostinským, že místo jednoho strejce bude šťastných 1000 chudých dětí. (13.03.2016)