Sokolovo

Historicky nepřesný, přesto kvalitně natočený válečný film z dílny pana Otakara Vávry. To, že je snímek těžce poplatný době svého vzniku a odpovídá tomu i upravený děj, je snad očekávaná věc, jinak by to soudruzi vůbec nepustili ven. Propaganda se projeví zejména ze začátku a v první polovině filmu, kdy jsou to až do očí bijící komunistické srance. Nicméně pak se vše rozjede do opravdového válečného filmu se vším všudy. Škoda jen, že mě děj místy trochu nudil. Kdyby se celková délka zkrátila o půl hodinky, byla by to úplně jiná liga a snímek by měl patřičný drive. Atmosféra i herecké výkony ujdou, kulisy a lokace taktéž parádní. Nebýt všudypřítomné propagandy a množství nepřesností, bylo by celkové hodnocení daleko lepší. 4/10. (17.03.2020)

Už jen ze základních údajů vám film říká "Nůůůdáááá" a má pravdu. Na děj který film vypráví je scénář moc dlouhý. Takovýchto filmů jsou tucty. Nejdřív vše vypadá vážně a dramaticky a pak si po celou dobu trvání filmu vyndaváte špínu zpoza nehtů. Nemůžu přímo vytknout herecké výkony, či oko kamery, ale můžu vinit producenty a scénáristy. Když se film táhne, tak se přímou úměrností stává nudným. Nevím, co víc k tomu napsat Na rok 1974 zhruba průměr. 45% (22.08.2015)

Film to v pravdě není špatný, neboť se v technických detailech striktně drží skutečného průběhu bitvy s precizností Bratrstva neohrožených. Bohužel silný nános politické agitky a deformace příslušný době vzniku především v první třetině působí hodně nestravitelně, a tak jinak skvělý válečný film deklasuje do škatulky propaganda. (25.02.2016)

Sokolovo je len jedným z ďalších normalizačných filmov, ktorý si prisvojil osobu nadporučíka Otakara Jaroša. Paradoxom bolo v roku 1981 zastavenie premietania, vysielania tohto filmu nakoľko v tomto roku predstaviteľ nadporučíka Jaroša Martin Štěpánek emigroval do Rakúska. Film nám opisuje akt bitky u Sokolova, ktorá z pohľadu československých vojenských dejín má unikátne postavenie. Išlo o prvé bojové nasadenie 1. československého práporu v Sovietskom zväze. Na jednej strane stáli vojaci, ktorí nikdy nebojovali, nemali žiadne bojové skúsenosti a na druhej skúsení vojaci Wehrmachtu. Vojaci 1. čs. samostatného práporu začali presun na front 30.1.1943 (necelá tisícka mužov a žien) a boli prepravení z výcvikového tábora Buzuluk do železničnej stanice Valujka (cesta vlakom trvala 3 týždne), ďalej bola železnica úplne zničená. Odtiaľ prápor vyrazil na 12 dňový 350 km dlhý peší pochod do Charkova. Presuny prebiehali iba v noci, cez deň hrozili útoky Luftwaffe. Do oslobodeného Charkova sa prápor dostal 1. marca 1943. Tu si vojaci krátko oddýchli a už 2. marca 1943 nadránom vyrazili k ďalšiemu pochodu do priestoru Sokolova. Ich prvá bojová úloha znela udržať postavenie na línii novo vybudovanej obrany na rieke Mža a zabrániť jednotkám 6. tankovej divízie Wehrmachtu v jej prekročení. Dňa 8.3.1943 bol náš prápor rozdelený na 3 roty. Sever bránila 2. čata 3. roty s veliteľom Oldřichom Kvapilom a zbytok roty s rotmajstrom Voráčom bol južne v Mirgorode. Arjuchovku bránila 2. rota nadporučíka Jaroslava Lomu a na južnom breh rieky v Sokolove mala presunutú obranu 1. rota nadporučíka Otakara Jaroša. Prvý útok nepriateľa sa podarilo odvrátiť, ale na bojisku ostali nečinné 3 nepriateľské tanky. Nikto z Jarošových vojakov neprekukol ich lesť a tak si oni pokojne zamerali postavenia obrancov a pri následnom nemeckom útoku tieto tanky ožili a zničili presnými zásahmi protitankové dela a guľometné hniezda. Cesta do stredu dediny sa im otvorila a zničiť pozorovateľňu nadporučíka Jaroša vo veži kostola už nebol žiaden problém. Tu padol 8.3.1943 hrdinskou smrťou nadporučík Otakar Jaroš podobne ako aj stovka jeho vojakov pri obrane Sokolova. Nedokázali mu pomôcť ani jednotka rotmajstra Voráča, ani tanky 179. tankovej brigády pod ktorými sa pri prechode rieky prelomil ľad. No a to najlepšie na záver. Na východnom fronte bojovalo na konci vojny 75 tisíc československých vojakov v Svobodovej armáde a zo západu sa blížilo okolo 10 500 mužov. Prečo to spomínam? Koľko z nich zo západnej vetvy po novembri bolo povýšených a na kapitána Otakara Jaroša si od povýšenia in memoriam dňa 5.5.1943 nikto nespomenul. Hanba!! V roku 2009 vláda ČR navrhla, aby ho prezident v Deň vojnových veteránov 11. novembra povýšil do hodnosti generálmajora. Václav Klaus to bez vysvetlenia odmietol. (31.08.2019)

Co se týče filmařiny, tak to je naprosto profesionálně odvedená práce se vším všudy. Troufám si tvrdit, že do dnešního dne nikdo nenatočil tankové bitvy tak, jak je ztvárnil Otakar Vávra. Bohužel film trpí dosti podstatnou komunistickou propagandou. Nejvíc mi vadí, že bezesporu jasné a prokazatelné historické události jsou zabaleny do obalu bolševické propagandy. (24.02.2013)